Články týdne

Tajemství Tanzanitu

6. listopadu 2016 v 20:11 | Wek
Ahojte! Dneska je po dlouhé době zase nějaké téma, na které bych mohla něco napsat i já :D
Takže...Kdyby se dějiny odehrály jinak...
Tuhle otázku si pokládá můj nový příběh, který zveřejním i zde. Příběh nese název "Tajemství Tanzanitu" a je to Fan fikce (má první) na knižní sérii Drahokamy, přiblíženě bych řekla, že spíše na Rudá jako Rubín.
Kdo by tuhle sérii neznal, tak se jedná o příběhy, kde je hlavním tématem cestování v čase. Nechci nic moc prozrazovat :D Koho by něco takového zajímalo, tak si knížky přečtěte, nebo shlédněte filmy, i když za mně jsou horší než knihy :D
Budu ráda za jakékoliv zájemce, kteří by rádi četli i můj nový příběh :)


Anotace: Aramina de Villiers je normální dívka, tedy pokud se dá její povaha vzhledem k době, ve které žije, považovat za normální. Její zvláštní povaha se prolíná s tajemstvím celé rodiny. Ta se týkají genu, který nositelům umožňuje cestovat v čase. Takovíto cestovatelé dostávají přezdívku podle vzácných kamenů. Aramina je Tanzanit. Třináctý drahokam z dvanácti známých.
Když však na oslavě svých šestnáctin potká šarmantního mladého muže, celý její život se otočí vzhůru nohama. Aramina je rozhodnutá zjistit, kdo tento muž je a proč se představil pod jménem de Villiers. Stejným jménem jako nosí ona.
Pátrání ji přivádí k tajuplným spisům o celé rodině z budoucnosti a přístroji s názvem Chronometr, který pomáhá cestovatelům v čase zvládat cesty tam a zase zpátky bez jakékoliv újmy.
Co se stane, když Araminu zvědavost přemůže a bez jakéhokoliv slova se vydá napospas budoucnosti. Čeká ji tam ale nemilé překvapení - její sestra a lóže toužící po její vzácné krvi.

Temnota ve světle (srdci)

22. března 2016 v 20:14 | Wek
Každý z nás si prochází životem podle svého. Každý z jedinců na téhle planetě je strvořen z dvou "osobností" té dobré a zlé. Podobný článek jsem již psala, ale tohle bude hlavně o vnitřní části nás samých.
Napadlo vás, proč chtějí zloduši vždy ukrást/proklít batolata nebo při nejlepším novorozeňata...? To proto, že nestačily začít ani pořádně žít a jejich srdce je zaplněné světlem aneb dobrem.


Postupem času ale přicházejí různé etapy života a první problémy a rozhodnutí. Sebemenší špatné zabočení se na vás už do smrti podepíše. Ve vašem srdci se usídlí koušíček temnoty a vy se jej už nezbavíte. Říká se, že se chybami člověk učí, ale pravdou je, že se nikdy nepoučí, protože ona chyba ho bude zžírat zevnitř a pronásledovat ho až do smrti...Možná i dál...
Každý z tvorů nazývajíc se lidé, má dvě své stránky. Tu dobrou. A poté zlou. Dobrá nás nutí k lásce, odvážnosti, laskavosti a k tomu, abychom nikomu neubližovali. Zlé stránka je však pravým opakem. Přemlouvá nás a stahuje do ještě většího zla, protože ona se jím živí. Jsme nuceni dělat věci jako zabíjet, ubližovat a dokonce i lhát. Pomsta je ze všeho nejhorší a spadá do zla...Ve vzduchu však zůstává jedna otázka. Osamocená pluje oblohou a naráží na lidi, kteří neumí odpovědět.


Je ve vesmíru vůbec bytost, která nemá v srdci zakořeněné zlo?...

Dvě poloviny

22. prosince 2015 v 14:01 | Wek
Procházím se městem, republikou, kontinentem nebo celým světem a všichni jenom koukají a šeptají si. Ano, jsem ta divná, tichá a trochu praštěná holka, která nemá podle ostatních zájem se jakkoliv bavit. Zkusili jste si to ale být v kůži člověka, který se nerad vyjadřuje, říká svůj názor, nebo dokonce nemá chuť žít? A víte co? To, co takového člověka jako mne drží nad vodou jsou kamarádi, kteří se po mne ptají už když chybím 1. den ve škole, kteří chtějí abych s nimi někam šla, bavila se...A Těm kamarádům je jedno, jaká podle ostatních jsem, ale stojí si za svým a vidí mne takovou, jakou opravdu jsem...Vidí obě mé drahé poloviny. Jednu romantickou, tichou a uměleckou, ale i tu druhou, která se nebojí, jde po všem po hlavě a někdy je vážně ztřeštěná...
Taková já jsem...A nikdo mne nezmění...


Uvnitř mě bojují dvě části duše a jedno tělo...Která ale vládne? Která má moc? Která donutí tu druhou se podřídit? Závidí si a usilují o jedno tělo, jenž patří jim oboum. Bez nich by neexistovalo, rozpadlo by se v prach, ale s nimi tvoří živou bytost, která jejich soufoje musí přežít a nakonec obě dvě zkrotit...Dvě části duše. Dvě části člověka. Dvě části sebe sama. Nehorázná bitva začíná...

Existovaly by Bradavice?

18. listopadu 2015 v 9:49 | Wek
Ahojky,
tímto článkem se přeneseme do světa J.K.Rowlingové - Bradavic.
Jak již všichni víme, Bradavice jsou tvořeny z velké části kouzly. Teď je tady ale otázka. Existovaly by vůbec?
Kdyby na světě neexistovaly kouzla, prakticky by nikdy Bradavice nevznikly, nebo spíš možná ano, ale ne tak, jak je známe dnes.
Harry by nezachránil svět před "vy víte kým", "vy víte kdo" by nechtěl ovládnout svět pomocí černé magie, protože MAGIE by prostě neexistovala!
Představte si život všech kouzelníků bez kouzel. Už by nebyli nazýváni jako mkouzelníci, ale byli by obyčejní.
Odstraněním kouzel by se všechno změnilo, protože by se Harry možná ani nenarodil, protože James a Lily se poznali v Bradavicích, které co? Neexistují!...
Zamyslete se nad problematikou kouzel...Opravdu, ale OPRAVDU ovlivňují celý svět, a né jenom ten Harryho...

PS: pokusím se přidávat články každou středu, méme ve škole výpočetku, a domy mi nejdou psát články a už ani psát komenty k blogům, tak snad mě omluvíte...;)

Strašidlo

28. července 2015 v 22:14 | Wek
Každý z nás prožil dětství. Nemyslím to, u kterého se sedí pořád na počítači/mobile/tabletu a nevytáhnou nohy z postele jenom kvůli tomu, že jsou líní a nechce se jim...
My ty "pravé" děti -které pocítily sílu houpačky, míče, pískoviště a různých věci pro děti, na které se hezky vzpomíná- jsme nevytahovaly nohu už z toho důvodu, že jsme si myslely, že pod naší postýlkou, ať už to byla madrace, poschoďovka, nebo obyčejná postel, bydlí strašidlo a čeká až vytáhneme večer nohy z postele nebo třeba jenom ruku a ukousne nám ji.
Tyto obavy doprovází děti i dodnes, protože pod postelí je tma, špína a to tvoří dokonalý domeček pro strašidlo.
Není to však jediné místo, kde se strašidla schovávají. Dokážou najít útočiště i ve skříni, pod stolem, za dveřmi, nebo i za oknem. Děti nevinně v posteli čekají pod peřinou zda-li uvidí nějakou ruku jako to bývá v hororech. (já bych už asi byla na stropě :D )
Zkuste udělat něco hezkého pro strašidlo. Pokud máte dojem, že u vás jedno bydlí, nechte mu před "domečkem" nějakou sladkost. Co uznáte za vhodné a v klidu si lehněte. Berte to jako úplatek pro strašidlo. Pokud tam dobrotka bude i ráno, strašidlo vědělo, že se ho nebojíte a jste s ním kamarádi a odešlo :)
Na malé děti thle působí :)
Některým může pomoci i rozsvícená lampička nebo svíčka. Jak se říká. Sětlo odpuzuje strašidla.
Nebo taky můžete vyzkoušet něco ztřeštěného a prostě do "domečku" strašidla stříknout nějaký prostředek an komáry, můžete doufat, že už nevyleze :D

Jak jste se srovnali se strašidlem pod postelí vy? Podělte se o svůj názor.

Red and Beautiful fire?

23. února 2015 v 16:17 | Wek
Skvělé téma týdne :D Aspoň ho využiju, takže...
Chtěla jsem vám říci, jak už někteří ví (Marťa/W-violet) budu mít MEGA obrovskou rekonstrukci, kde uklidím všechny nepotřebné články tzv. do koše :D a udělám to tady přehlednější...začínám s novým designem, který jsem si po dvou hodinách našla na internetu :D
Jinak mě ještě napadlo, že bych poměnila Beautiful fire tak, že bych omezila počet postav. (No řekněte, není 7 hlavních postav moc? ) A dala tam jenom 3-4. Přece jenom bych se v té řeči ani já nevyznala. Touhle změnou se změní pravdě podobně i děj, takže se nebude hledat 7 kamenů síly ale 3...:)

Jaký máte vy názor na Rekonstrukci a změnu?

Ztracené vzpomínky z mládí

31. srpna 2014 v 20:38 | Wek
No po nějaké době vám tady hodím článek na Téma týdne :D Fotky z chaty a deníček vám tu dám asi zítra společně s dalším dílem, pokud se mi bude chtít psát :D No nic vraťme se k článku...:) Tak čtěte ;)

Určitě nejsem jediná, kdo se snaží vzpomenout si na minulost, na své dětství popř. důležité události. Já sama si z dětství pamatuju jen to, co jsem viděla na videu nebo fotkách, jinak mám všechno vygumované a odstraněné, ale proč? Ptám se.
Proč musíme zapomínat na ty nejkrásnější chvilky, když byly k nezaplacení. Někdy zapomenout chceme, ale jindy zase ne.
Já si rozhodně chci vzpomenout na své mládí a na zážitky a první setkání. Chybí mi vzpomínky a určitě nejsem jediná.
Prostě se vypařily, vykouřily z hlavy nebo ztratily. A mi velice chybí, protože jen díky nim vím, kým jsem bývala a kým se mám stát ať už v dobrém nebo ve zlém.
Teď už jenom doufám, že nezapomenu na tyto chvilky. Na kouzelné chvíle s přáteli a rodinou. Na naše každodení dobrodružství, na naší třídu...Na minulost...
Pokud se mnou souhlasíte a chcete tomu udělat přítrž a zastavit ztrácení vzpomínek, tak si každý okamžik uložte ve formě fotky, jako to děláme poslední dobou i my...Každý den z dovolených a výletů je poctivě sepsán tetou v kronice rodiny.
Můžete si takovou taky pořídit a uvidíte, jak se vám bude vzpomínat...:)
Tak s chutí do toho! Jsme přece živí, tak žijme!
 
 

Reklama