Básně

Báseň - Šťastný konec?

12. března 2016 v 10:16 | Wek
Ani nevím, jak mě tato básnička napadla, prostě jsme v literetuře probírali Shakespeara a najednou byla tady :D Vím, že s tím nemá Will nic společného, ale prostě to bude asi dobou. U něj si vždycky představím takový ten "Středověký styl". Snad mě chápete. Už dlouho tady nebylo něco z mé básnické tvorby. Uvidíte sami, co je to šťastný konec, protože mě ke konci navedlo i OUAT. I villiani můžou mít šťastné konce :) Přirovnání básničky se spíš týká Růženky, ale představme si v tom Sněhurku a ostatní postavičky spolupracující s touhle pohádkou...Jak říkám...Inspirace je OUAt...


Stoletým spánkem políbená,
spím, spím a spím.
Budu někdy probuzená,
mezi tím trním růžovým?

Bdím a bloudím ve svých snech,
činy mne uvrhly do tohohle bdění.
Na krku cítím smrti dech,
čekám už jen na probuzení.

Trn součástí růže prokleté,
přináší smrt a smutek.
Proti kletbě stoleté,
pomůže jen láskyplný skutek.

Polibek z lásky má moc největší,
a když na věži zazvoní svatební zvonec,
princovo Ano přinese i neštěstí,
Zloba se nevzdá, tohle není konec!

Báseň - Takový jakého tě chci

5. listopadu 2015 v 21:02 | Wek
Ahoj, je tady další básnička, tentokrát něco z mého "povědomí". Aninevím kde mě tohle napadlo, ale nějak jsem to stvořila při hledání správného přídavného slova, kterým bych popsala kluky, kteří se mi líbí (v příbězích a hrách)...


Byl jsi svým a teď už ne,
zapomeň, že jsi potkal mne.
Povaha tvá byla upřímná,
být sám sebou, to zabírá.

Byla jsem šťastná, když byl jsi svůj,
přestaň být milý a buď hned můj!
Přitahuje mne jen stánka zlá,
to hlavně, mé srdce zná.

Zlý, upřímný a nebojacný jsi byl,
teď jsi to však přede mnou skryl.
Nečekej, že tě budu milovat,
když ty si to budeš uvědomovat.

Kradeš mé polibky a já tě nechávám,
bez tvého dotyku sílu ztrácívám.
Objímat tvou rebelskou část chci,
jenom dál tvé slůvka slasti řvi.

Tvou povahu miluji a neskrývám city,
vždyť kvůli tobě byly i slzy prolity.
Chci jen říci, že máš být svůj,
neboj se, buď zlý, buď můj, jen můj.

Báseň - Darkness

19. května 2015 v 19:41 | Wek
Ahoj, naposledy tady byla básnička tuším před rokem a půl, tak snad nějaká další neuškodí...
Básnička je trošku temná, doufám, že nikoho nepohorší.

Projíždím prsty po zdi,
pokryté pavučinami.
Narážím na trhliny,
na díry chvilkami.

Za oknem pozorují mne,
krkavci celí černí.
Stojí tam v noci,
jako sovy večerní.

Po špičkách, potají,
procházím po místnosti dál.
V krocích svých utápím,
matčin a otcův žal.

V černém kroužím,
kolem znaku ďábla.
Jako zabiják na zámku,
jako otrokyně hlídaná.

Když překročím pouto,
vázané mým otcem.
Tento zlý život,
stane se mým koncem.

A tak jak temnota splývá,
tak jak ďábel stále žije.
Tak i jméno mé - Darkness,
nabývá na pravé síle.

Báseň - Archa času

30. září 2014 v 18:53 | Wek
Dneska tady mám básničku, kterou jsem psala skoro 4 hodiny :D No hold mě nic nenapadalo, ale nakonec z toho vzešlo tohle...
Snad se líbí ;)

Nebezpečí se skrývá v čase,
ukazuje to, co mají říct.
Archa času, už funguje - zase,
zemi a nebe si nemí splíst.

V minulosti se skrývá pravda,
nebezpečné je zjistit ji.
Do Archy času vede brána,
v dálce vidí, vidí ji.

Kroky zvířat slyšet jsou,
a k tomu lesy šumí.
Když tento čas teď propásnou,
už se nikdy nevrátí.

Báseň - Víla a Vlkodlak

17. května 2014 v 12:47 | Wek
Ahoj, včera jsme měli úkol zkusit napsat líčení v podobě básně na téma Fantasy. Pracovali jsme ve dvojicích a jak nám paní učitelka rozdala básně zpět, řekla nám, že ta naše byla spíš Epika, ale stejně ji tady dám :) Posuďte sami, jestli je to opravdu líčení ;)

Báseň - Kamenné srdce

1. dubna 2014 v 15:14 | Wek
Kratší básnička, psala jsem jí v hodině angličtiny :D
Uprostřed lesa, v jeskyni žije,
dívka, co jí matka bije.
Vlasy jak úhel - rozčepířené,
celá ušpiněná od popele.

V jeskyny, kde je pořád zima,
žije i víla Andulína.
Síla její je boží dar,
sníh a led by hned tak hřál.

Jeskyně je královstvím,
víly, co přináší jenom stín.
Ta holka je tou vílou dobra,
nepohltila jí ještě zloba.

Použila kouzlo jara a tepla,
a zlá víla o moc přišla.
Do jeskyně a království,
jaro tam už přichází.

Vonící květy šíří vůni,
rožřířila se až k té tůni.
Tůni, která čistá není,
kdo do ní vkročí,
tak v kámen se změní.

Za proměnu může jediná věc,
srdce z kamene je to přec.
Dříve patřívalo temné paní,
nyní upadlo do zapomění.

Báseň - Lov vlků

25. března 2014 v 16:46 | Wek
Delší básnička, snad vás potěší :) Je psána z pohledu kluka. :)
Kráčím lesem sám a sám,
hned tak vlka nepotkám.
Lesy šumí, voda hučí,
vlkovi to neporučí.

Cítím lehkou vůni masa,
to by uhod i pán lesa.
Vlci jsou teď pořád blíž,
slyšíš, cítíš, ale nevidíš.

Hlavní vlk tam tiše stál,
předváděl se jako král.
V tlamě držel pevný drát,
a na něm byl briliant.

Fantazie volnost mívá,
kdo se asi v hradě skrývá?
Hradě, co je na kopci,
bydlí tam snad vlčí vládci?

Vlčí vytí z dálky slyším,
z hradu zvuky vycházejí.
Doléhá se až k mým uším,
lidé s meči přicházejí.

Louče vidím v dálce plát,
války se dnes nesmí udát.
Ten vlk přišel ke mně blíž,
jeho srst, měkká jako plyš.

K nohám mi spadl bliliant,
dřív ho vlastnil Ferdinand.
Teď patří mně, vlčímu chlapci,
děkuju tomu chlupatému savci.

Dávám briliant mé mladší sestře,
v její ruce září pestře.
Zachráníme vlky spolu,
a pak sedneme k velkému stolu.

Zabili jsme ty lidi na lovu,
a zachránili vlčí rodinu.
Korunoval nás pak sám král Vlk,
daroval nám jeho brk.

Vlčí rodina nás dva k nim vzala,
koruna rodu zase vzplála.
Ohněm dobra, a král vlků?
Zůstal s námi, na palouku.

Dárek od tety k narozeninám

9. prosince 2013 v 14:33 | Wek
Ahojky, v sobotu jsem měla oslavu narozenin a teta mi složila jako dárek krásnou básničku...Jenom ohodnoťte...:))

Posaďte se, buďte tiše,
Weka nový příběh píše.
O čem bude? Kdo to ví!
Autorka nám odpoví!

Dech se krátí, srdce svírá,
ve znamení netopýra.
Do svých spárů tiše láká,
silueta vlkodlaka.

Tady ti moc nepomůže,
dýka, meč či hroší kůže.
Rozum vezmi do své moci,
ten ti bude ku pomoci.

V příběhu, kde slova žila,
dobrá vůle zvítězila.
Jen tak poznáš jak se žije,
v zemi zvané "Fantazie".

Kde ve střelcově znamení,
Verčino štěstí pramení.

Báseň - Démon Nee

9. října 2013 v 19:03 | Wek
Za horami a lesy,
elfové v džungli žijí.
Dívka co nosívá copy,
je zachrániti musí.

Dívka co žije na konci Illwidie,
má moc, o které neví.
Se svou skupinou se vydá zázračně,
tam, kde oko nevidí.

Přes palouky, řeky, stráně,
za jednorožci pro radu.
Pozor! Ať nezaútočí vlci na ně,
nemají rádi návštěvu.

Čistí a mocní jednorožci,
neví si s elfy rady.
Prý láska a ochota v nouzi,
pomůže a pak budou hody.

A tak se vyvolená vrací domů,
přepadne ji smučka stromů.
Jak to asi dopadne?
To ví jenom Démon Nee.

Báseň - Zámek v oblacích

8. října 2013 v 14:54 | Wek
Uvažovali jste někdy, kam slunce chodí spát?
Kde se probouzí a kde není chlad?
Tam kde se setkává měsíc se sluncem, je ten ráj,
ale neslaví tam 1. Máj.

V oblacích při východu a západu slunce,
zjeví se ten zámek jako v magické hůlce.
Tak čistý a průzračný,
krásný a nekonečný.

Cesty nesou se zdlouhavě dál,
jako nádherný, hedvábný šál.
Otevři svou mysl a poslouchej,
to co uslyšíš, tomu naslouchej.

Hlasy tě dovedou přímo až k němu,
dotkni se ho a poznáš tu něhu.
Otevři oči a jdi spát,
nechej si o něm v noci zdát.
 
 

Reklama