Na špičkách - Epilog (Charakter ask)

6. ledna 2017 v 22:47 | Wek

Je to realita a nebo sním? Stojím před zlatavou budovou s nápisem "Královská akademie". Všechno je rozmazané a zpomalené. Trochu mi to připomíná takové ty scény, kde někdo umře...Zpomalení a potom už leží dotyčný na zemi mrtvý. Zvláštní co? Co ale dělám tady? Vždyť sem vůbec nepatřím, ale co. Možná je to můj osud být zrovna na tomhle místě. Lidé si mě vůbec nevšímají. Čím dál víc mě ale děsí, že nemají tvář! Proboha, kde to jenom jsem?! U sebe mám jenom zápisník a tužku. Tím bych se asi neubránila...Prohlížím si budovu z mého příběhu. Vypadá tak reálně, skoro bych řekla, že vážně existuje! Ještě jednou se podívám na věci v mých rukou. Zápisník je z části popsaný otázkami a u každé otázky je napsané jméno: Katherine, Kory, Oliver, Sarah...Panebože. Zadržela jsem dech. Vždyť to jsou postavy z příběhu?! Neříkejte mi, že existují?!

A bylo to tady. Zatroubení náklaďáku, který jako jediný z okolních aut jel normální rychlostí a já stála přímo uprostřed jeho trasy. Otevřela jsem pusu, ale výkřik z ní nevyšel. Náklaďák mnou bez problémů projel. Zalapala jsem po dechu. Co to sakra bylo?! Najednou jsem se ocitla na zemi. Vyšlo ze mě jenom: "Eh?..." Zmatenější než já už asi nikdo není. Vedle mě jsem zahlédla stín. Vzhlédla jsem a koukala do jiskřivých modrých očí. Můj výraz asi stál za to, protože se dotyčný nervózně zasmál.

"Není ti nic?" zeptal se a pomohl mi, nebohé holčině sedíc na cestě, vstát.
"N-není, až na to, že mě srazil náklaďák?..." Falešně jsem se zasmála a dala si brýle dál na nos.
"Jaký náklaďák? No, to je jedno, kdo jsi? Nová studentka Akademie?" Byl totálně rozkošný, ještě víc, než jsem si ho představovala. Právě přede mnou stál celý Oliver z masa a kostí. Nemohla jsem tomu uvěřit.
"N-ne. Vypadám snad jako baletka?" Ušklíbla jsem se a zvážněla. Můj pohled hned spadnul na první větu v zápisníku. 'Zeptej se na otázky každého z nich...' No páni...Tak to abych začala. Koukla jsem mu do očí a nevinně se usmála.
"Popravdě ani moc ne, ale co tady děláš?" Prohlížel si mě.
"Jsem tady protože...Dělám pro jednu stránku...blog a mám s tebou a dalšími posta...ehm...lidmi z Královské akademie udělat rozhovor."
"Tak dobře, ale pospěš si, za chvilku mám hodinu." Koukal na mě a sem tam se podíval zvědavě na zápisník.
"Dobře, takže první otázka. Chodíš s Kat kvůli citům nebo kvůli frajeřině?"
"Samozřejmě, že kvůli citům! Většina žáků akademie mě ani nezná, takže nemám důvod frajeřit. Jsem ale rád, že můžu sdílet své pocity s tak úžasnou dívkou, jako je Kat."
Kývla jsem a napsala si jeho odpověď. "Další otázka. Kolikrát denně se uspokojuješ, když nejsi s Kat?"
Poznala jsem, že o tomhle nechce moc mluvit, ale překvapil mě, když odpověděl: "S Kat jsem mimo výuku strašně málo. Ale hodně krát mi to vynahrazuje. Jsem zvyklý na uspokojení sebe samého dvakrát denně." Koukal raději jinam. Zpozorovala jsem, jak mu mírně zčervenaly líčka. Vypadal roztomile.
Pousmála jsem se a pokračovala dál. "Jaký vztah máš ke Korymu?"
"Rozhodně je to můj rival! Nesnáším, když se příliš lepí na moji milovanou Kat. Má štěstí, že se s ní teď moc nebaví. Zřejmě je naštvaný, že si vybrala mě a ne jeho."
"Děkuju ti za odpovědi." Koukla jsem se na seznam. Další je Kory."Nevíš, kde bych našla tvého 'Rivala'?"
"Bude v šatnách. Chceš tam odvézt?" Kývl hlavou k akademii.
"Ne to je dobrý, znám to tu..." Než se stačil zeptat, odkud to tu znám, zamířila jsem do středu dění - Akademie. Zahnula jsem za roh a v paměti si vzpomínala na trasu, kterou šla i Kat. Zahnula jsem za roh a místo doprava jsem šla doleva. Před sebou jsem uviděla hezkou šatnu, která byla poměrně čistá na to, že to byli kluci. Vešla jsem a zarazila se, když se na mě upřel pár modrošedých očí.

"Tohle je klučičí šatna, špatně jsi zabočila." řekl.
"Šla jsem tady schválně, hledala jsem tě. Potřebuju s tebou udělat rozhovor. Můžu?" Ukázala jsem na lavičku vedle něj a on kývl. Posadila jsem se a hned spustila. "Takže, můžu začít?"
Přikývl a sedl si jenom v šortkách vedle mě.
"Proč ses do Sarah zamiloval?" Sledovala jsem jeho reakci.
"Byla jedna z nejpopulárnějších dívek a měla v sobě něco, co žádná tady. Okouzlila mě a postupně mě její láska sžírala zevnitř, než se objevila Kat."
Ušklíbla jsem se, když jsem zpozorovala další otázku. "Chtěl by jsi spát s Katherine?"
"To asi každý kluk. Strašně závidím Oliverovi a přitom ho nenávidím, že jí opil a potom jí prakticky donutil. Měla o panenství přijít se mnou a né s ním!"
"Zajímavá odpověď. Zapsala jsem si jí a ptala se dál. "Uspokojoval jsi se někdy nad fotkou Sarah?"
Zarazil se a zapřemýšlel. "Vlastně ani ne. Ona se v době, když jsme spolu chodili, ke mně prakticky přestěhovala, takže mě uspokojovala ona nebo jsem se uspokojil přímo z pohledu na ní."
"Dobře, moc ti děkuji za odpovědi. Jako další mám Sarah...Nevíš, kde je?" zeptala jsem se ho a v duchu prosila ať to ví.
"Náhodou vím, tráví hodně času s Laylou. Divná kombinace, já vím. Baví se o klucích, zatímco Kat trénuje. Budou v Laylině pokoji." Usmál se a odešel se zvednutou rukou jako rozloučenou.

Vstala jsem a šouravým krokem se vydala k Laylině pokoji. Aspoň zabiju dvě mouchy jednou ranou. Zaklepala jsem na dveře z bílého dřeva a zlatým rámováním. Žasla jsem nad stylem, který akademie měla, ale stále mě děsilo rozmazanost kolem mě. Jenom postavy, se kterými jsem měla dělat rozhovor, byly normální. A potom ještě ten náklaďák.
Otevřela mi sama růžová princezna a já bez pozvání vešla. Sedla jsem si na postel vedle Sarah a vysvětlila jim oběma, kdo jsem a co potřebuju. Obě souhlasily a já začala se Sarah. "Dokázala by jsi s Kat spolupracovat?"
"Snažím se. Někdy mě chytne má náladovka protivné holky a mrchy, ale cítím, že se naše přátelství s Kat prohlubuje."
"Musí být těžké znovu začínat, když si tě každý pamatuje jako TU mrchu."
Kývla a sklopila pohled k zemi. Hrála si s lemem její červené sukně.
"Jak ses dostala na akademii, když ti to máma zakázala.?" Tahle otázka zajímala i mě.
"Jak víš o tom, že mi to zakázala?" Podivila se a já uhnula pohledem. "To je fuk. Po roce, kdy mě vyhodili z talentovek jsem je zkusila ještě jednou. Zfalšovala jsem odpis u dopisu o přijetí a až po měsíci studiu jsem o tom řekla matce. Zpočátku nebyla nadšená, ale je ráda, že jsem se postavila na vlastní nohy."
Pousmála jsem se. "Udělala jsi dobře, jsi talentovaná." Pozorovala jsem jí, jak si hraje s konečky vlasů. "Poslední otázka. Honila jsi ho už někomu?" Musela jsem se zasmát.
"Ano. Korymu a ne jenom jednou..." Koukla na mě a potom na Laylu. "Jsi na řadě, růžovko." Layla jenom přikývla a čekala na mou otázku.
"Pro tebe mám jenom jednu. Proč máš tak ráda růžovou?" Těkala jsem očima po pokoji z 80% růžovém.
"Je to barva pro holky. Cítím se v ní, jako bych byla princezna. Taky se tak oblékám. Prostě jsem si tuhle barvu oblíbila a s ní miluju i vůni růží, které jsou s touto barvou úzce spojené." Usmála se na mne a já se s nimi rozloučila.

Šla jsem po chodbě akademie, kde jsem narazila na profesorku Agganovou se Skipper a jedním druhákem. Nemusela jsem jim ani nic vysvětlovat. Zřejmě se moje návštěva rozkřikla rychle. Jako první jsem se zeptala Skipper: "Moc se v akademii nezjevuješ, kde celou dobu jsi?"
Tmavovláska na mne překvapeně koukla. "Do akademie chodím jako každý jiný žák tady. Jenom většinu času trávím v knihovně zahrabaná pod kupou knih. S Kat se už moc nestýkám, právě možná proto nejsem tak populární jako Layla nebo Sarah."
"Teď něco na tebe." Koukala jsem na druháka. "Líbí se ti Katherine?"
"Je pěkná, ale jsem zamilovaný až po uši do Layly, růžové princezničky." Odpověděl stroze a usmál se nad vyslovením jejího jména. Kývla jsem a přešla k profesorce.

"Smím se zeptat, jak jste se dostala k práci na Královské akademii?" Pousmála jsem se a poupravila si brýle a uhladila oblečení.
"Samozřejmě, že můžeš." Zněla mile. "Před třemi lety jsem začala pracovat jako učitelka. Jsem vystudovaná baletka a tak mě hned šoupli tady. Prý mám talent a nervy." Zasmála se. Tak tohle jsem fakt nečekala. Zrovna Agganku se smát." Uspořádala jsem konkurz, kde jsem se poprvé setkala se Sarah. Musela jsem jí odmítnout, ale po roku usilovné práce jsem jí přijala, protože v době měla talent a víru, že se stane primabalerínou."
"Moc vám děkuju za odpovědi, vážím si jich." Koukla jsem na každého z nich a vnitřně se s nimi rozloučila, protože zanedlouho bude přece jenom konec.

Rozběhla jsem se chodbou k třídě. Prostor kolem mě se pomalu začal víc a víc rozmazávat. Ale ne! Zrychlila jsem, protože jsem věděla, že tohle znamená, že se začínám "probouzet"...Netušila jsem, kde poslední osobu ze seznamu najdu, ale doufám, že jí najdu co nejrychleji. Vyběhla jsem z akademie. Ona tam zřejmě ani nebyla. Najednou se mi ale zatočila hlava a já se objevila na louce plné kvítí. Stalo se to zase! Zbystřila jsem a ohlédla se. Za mnou stála usměvavá hlavní postava Katherine. Říkejte jí jak chcete, ale pro mě to je Kat.
"Vím proč jsi tady. S radostí ti na všechno odpovím, ale měla by sis pospíšit, za chvíli tenhle "sen" skončí..." Koukla mi do očí a uvolnila se. Brala jsem to jako souhlas k tomu, abych začala.
"Dobře tedy...Je líbání lepší s Korym nebo Oliverem?"
Začervenala se. "S Oliverem to je už něco jako normální...Zvykla jsem si na něj a popravdě to nebylo nic nového. Prostě skvělé. Ale Kory...On je dost tajemný a dokáže překvapit. Dost mě jeho polibek vyvedl z míry, ale jsem ráda, že to udělal. Aspoň vím, že mé city opětuje, i když jsou teď nejasné."
Zapřemýšlela jsem a odškrtla si otázku za splněnou. Je na čase další, na kterou zřejmě nebude chtít odpovědět. "Co se stalo tvým rodičům?"
Posmutněla a začaly jí téct slzy. "Umřeli, když jsem byla malá. Ještě než zjistili, že chci být baletkou. Otce zavraždili, protože byl slavný a matku přejelo auto." Utřela si oči a koukala na mě dál. "Můžeš pokračovat. Jsem v pohodě."
Chvilku jsem počkala, než se uklidní a potom se jí tišeji zeptala na další."Pověz mi, chtěla by jsi spát s Korym?"
"Má úžasně vypracované tělo, což jde při baletu vidět. Takže ano." Zasnila se. "Moc si na to s Oliverem nepamatuju, ale chtěla bych něco, na bych už nezapomněla."
"Líbí se ti Justin Bieber?" Ušklíbla jsem se nad otázkou.
"Ano, samozřejmě. Komu by se nelíbil?" Zasmála se a prohrábla si kaštanové vlasy.
Usmála jsem se a řekla další otázku. "Jaký máš vztah s tetou?"
"Popravdě...Je něco jako moje starší sestra. Ani není o moc starší než já a dokonale mi rozumí."
"Poslední otázka..." Usmála jsem se a rychle šla na ní, protože jsem viděla jak tráva kolem nás bledne. "Proč pro tebe osmička tolik znamená?"
Usmála se a pohladila svůj přívěsek na krku. "Dal mi ho Kory, aniž by mě jakkoliv znal. Už jenom kvůli tomu mám osmičku ráda. Jako další důvod se jeví to, že jsem měla číslo osm při přijímačkách a udělalo mě nejšťastnějším člověkem."
Všimla si, že se pod ní začíná rozpadat země. Hlína padala do propasti za ní. Rychle ke mně přiskočila a pevně mě objala. Opravdu jsem nejšťastnější spisovatelkou, protože takovéhle postavy si můžu jenom přát. "Moc ti děkuji za to, že jsi nám všem dala život, VeruunWek..." S těmihle slovy zmizela a já zavřela oči.

Prudce jsem se posadila na posteli a zamrkala. Zvykala jsem si na sluneční paprsky a pohlédla na stůl k mému počítači. Přísahala bych, že jsem na obrazovce viděla všechny postavy. Usměvavou Kat, vždy stylovou Laylu, rozesmátou Sarah po boku s Korym a Oliverem. Všichni ostatní stáli za nimi, ale mě zaujal předmět před obrazovkou - malý zápisník. Tak přeci to nebyl jenom sen...Vřele jsem se na všechny mé postavy usmála a v srdci se nimi rozloučila. Budu na ně vzpomínat.

Na konec bych chtěla odpovědět na jednu z otázek přímo na mě - autorku.
"Ty jsi tančila někdy balet nebo se příběh vyvíjel na inspiraci z knihy, filmu, apod.?"

"Popravdě jsem příběh začínala psát ještě jako hodně malá holka. Balet jsem nikdy nějak moc nestudovala ani netančila, takže mé zkušenosti jsou nulové, každopádně jsem se inspirovala hodně seriálem Taneční akademie a v některých kapitolách to jde bohužel i dost jasně vidět." Zasmála jsem se a pohlédla zpět na obrazovku a zápisník. "Příběh mi i přes všechny problémy se psaním přirostl k srdci. Byl to můj první pomyslný příběh, který jsem psala z fleku, neměla jsem děj, zkrátka nic. Snad se vám příběh líbil a další, který příjde na řadu vás alespoň zaujme..."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 7. ledna 2017 v 22:48 | Reagovat

nádherné

2 Joina Joina | Web | 8. ledna 2017 v 18:10 | Reagovat

Jo tak už jsem všechno pochopila, no tak jo, ještě že jsi ten epilog sem dala :)

3 Martian Martian | Web | 21. ledna 2017 v 10:43 | Reagovat

Rozhodně není důvod v psaní nepokračovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama