Animosity - Prolog

12. ledna 2017 v 23:45 | Wek

,,Aghhh!" zakřičel jsem jako smyslů zbavený, když jsem ani jednou za celou hodinu tréningu nesekl Stefana, mého učitele boje, do nohy. Sice mi je teprve pět let, ale stojím si za svým a chci být nejlepším Lovcem, abych uspokojil mého otce. ,,Tohle nemá cenu!" odhodil jsem meč na druhý konec místnosti a svalil se na zem tělocvičny.
,,Jste ještě dítě. Nečekejte nějaké velké pokroky." pousmál se na mě Stefan. ,,Pokud chcete vážně posílit, musíte se učit i něco jiného než bojovat. Nad Dušemi vyzrajete jen chytrostí a důvtipem." poučil mě a výhružně zamával svém mečem. ,,A teď běžte do knihovny, za několik minut vám začíná hodina literatury. Budete se muset naučit co nejdříve číst." S těmito slovy odešel a mne nechal v tělocvičně samotného.
,,Pitomec." zamumlal jsem a vyskočil se sedu. Líně jsem se dobelhal až k meči a vrátil ho na stěnu. Vypadalo to celkem směšně, protože jsem vlastnil nejmenší meč v historii Lovců. Na Stefanovo přání jsem se vysoukal se smrdutého brnění (nevýhoda brnění, nedá se prát) a zamířil čistě oděný do knihovny.

Pokoušel jsem se marně otevřít těžké dveře. Zase to nešlo. Nenáviděl jsem můj malý vzrůst okolo jednoho metru a sílu velikosti novorozeněte. Jeden ze stráží mi přes jakékoliv přemlouvání otevřel a já vešel do tmavé místnosti. Nemělo by být v prostoru, kde se čte, snad alespoň jedno okno? Vždyť je tady tma jako v podzemí. Světlo dodávají jen lucerny na každém rohu knihovny a veliký zlatý lustr. Říkáte si, proč zrovna zlatý? To protože křišťály jsou kameny patřící rodu Jonesů, neboli Duší. Přece nebudeme používat kámen, jenž jim dodává sílu.
Kráčel jsem mezi policemi plnými knih. Stefan mi říkal, že tyhle jsou plné dobrodružství, ale já mu nehodlám věřit, dokud si to sám neověřím.
Učitel mě už čekal u menšího stolku ze dřeva stejného, jako veškerý nábytek knihovny. Přisedl jsem si k němu a můj pohled spadl na jeho ruce držíc tlustou knihu.
,,T-to mám přečíst?!" zpanikařil jsem. To tady budu až do smrti.
,,Ano. Kniha je napsaná runami. Pokud máš být, Aarone, jedním z Lovců, přečteš to bez problémů napoprvé." řekl Stefan a podal mi knihu.
,,Cože?! A-a-ale vždyť n-neumím číst ani normální písmo, natož runy!" koktal jsem.
,,Začni číst a neprotestuj." nařídil mi.
,,No fajn..."zabručel jsem a otevřel knihu. Podíval jsem se na nažloutlý list papíru a inkoustové runy na něm. Podivil jsem se, protože se přede mnou začaly runy rozplývat a tvořit nějaký text, který jsem uměl přečíst.
,,Vidím, že se něco děje. Čti, Aarone Woode."

Poslechl jsem a začal pomalu a plynule přežvykovat slova: ,,Lovec slibuje věrnost svému rodu. Nadále se bude ze všech sil snažit splnit daný úkol a zabije každou Duši, kterou potká - bez vyjímky. Nesmí použít jinou zbraň než meč nebo umění run." Objevil se otisk ruky a já tu svou automaticky přiložil na označené místo. Kniha se začala třást a pod textem se pomalu vyrývalo jméno Duše, která mi připadla - Aria Jonesová, Loutkař.

***

,,Orlando, je to dívka!" přiběhla za mnou, hlavním Ochráncem Duší, jedna z porodních báb. Konečně. Toužil jsem po dceři. Předvídal jsem, že se jednou dcery dočkám, ale že se narodí zrovna o půlnoci, to jsem nečekal. Následoval jsem Anastázii k pokoji jedné z žen - Mie, která byla určena pro rozmnožení Duší.
Když jsem však spatřil, že je Mia mrtvolně bílá a na její hrudi leží malý uzlíček, nevěděl jsem, jak se tvářit. Zda mám být šťastný nebo smutný ze smrti mé drahé manželky. Přistoupil jsem k jejímu lůžku a pohladil Miu po studené tváři. Byla celá zpocená, ale pořád krásné, i když už ležela na smrtelném loži. Ještě dost dlouho jsem jí pozoroval a loučil se s ní, než mi Anastázie donesla mou dceru, poslední Duši, která bude mít sílu zděděnou po její matce. Vzal jsem si holčičku do náruče a pozoroval jí. Hodně se podobala Mie a to mi vehnalo slzy do očí. Měla kouzelné hnědé vlásky po mně a oříškové oči po matce. Hned jak se jí odlepily víčka, podívala se na mě a obličej jí zkrášlil obrovský úsměv. Nedopustím, aby se mé dcerce něco stalo.
,,Jak se bude jmenovat, Pane?" postavila se vedle mne Anastázie a dívala se na dítě.
,,Aria, bude to Aria Jonesová, poslední Duše s nadáním Loutkaře."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Layouty od Kačky Layouty od Kačky | Web | 13. ledna 2017 v 11:23 | Reagovat

Napíš knihu, tebe to úplne ide :D

2 Gabriella Gabriella | Web | 14. ledna 2017 v 21:48 | Reagovat

Božínku. Krásně píšeš, dokonale, úplně překrásně se to čte :)! Rozhodně budu nedočkavě čekat na další část

3 Joina Joina | Web | 15. ledna 2017 v 7:53 | Reagovat

Ahoj Verčo, vidím, že jsi začala psát nový příběh, když jsi zdárně ukončila ten předchozí :-) I tento příběh se začíná vyvíjet zajímavým směrem :-)

Kdy budeš opětovně psát i o sobě - příběhy z Tvého života? :-)

Držím Ti palce! :-)

4 Sayuri Sayuri | E-mail | Web | 15. ledna 2017 v 11:31 | Reagovat

Tak v prvom rade si urobila totálne boží cover! Jared ♥ už teraz sa mi to páči!
Prológ bol zaujímavý, budem od teba čítať aj tento tvoj príbeh, píšeš úžasne a ja sa už teraz teším na kapitoly.

5 Wek Wek | Web | 15. ledna 2017 v 11:35 | Reagovat

[3]: Na moje příběhy ze života se vrhnu hned, jak bude o čem napsat, aby to nebylo trošku víc soukromé :)

6 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 16. ledna 2017 v 6:35 | Reagovat

Těším se

7 Erin Erin | Web | 24. ledna 2017 v 18:32 | Reagovat

Je to sice jenom Prolog, který nikomu nic moc neřekne, ale vypadá to fakt dost zajímavě a já jsem zvědavá na pokračování! (vůbec to nesouvisí s Lovci v mém příběhu... :D). Trochu souvisí, zaujalo mě to. Má to nápad a já se těším, až se dozvíme víc :)

8 fuj fuj | 30. ledna 2017 v 20:15 | Reagovat

Nekopíruj víš co

9 Wek Wek | Web | 31. ledna 2017 v 21:22 | Reagovat

[8]: Nevím, o čem mluvíš...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama