Na špičkách 15. kapitola

25. prosince 2016 v 17:27 | Wek
Dnes je tady další tak trošku pohled Sarah...Jedná se Flashback neboli pohlédnutí do minulosti...Berte to jako Vánoční dárek :D Ne všechny postavy jsou zlé (vlastně ani nevím, jestli jsem někdy něco psala za zlou postavu o.O No co XD) Nesuďme knihu podle obalu :D

Pohled Sarah (Flashback):

Jako malá jsem žila na venkově. Čerstvý vzduch a hodně sluníčka mi prospívalo. Ráda jsem tančila přímo v přírodě. Nejčastěji na hranici lesa a pole. Bylo to něco jako "moje" místo. Ptáčci zde krásně zpívali, pod nohama i kolem mne běhali hraboši a zajíci a u plotu čekal můj kaštanově hnědý poník Frissco. Jako každý víkend jsem opět zavítala na to samé místo. Zaposlouchala jsem se a nechala se unášet zpěvem ptáčků a zvuky přírody. Sluníčko krásně hřálo a mně nebyla zima přesto, že jsem měla na sobě moje první baletní šaty, které jsem dostala k devátým narozeninám.

Stoupla jsem si na špičky a snažila se dotknout větve. Byly na ní schované moje piškoty. Nechávala jsem je vždycky schované, protože moje maminka nebyla moc ráda, že jsem tančila. Někdy mne i bila, ale já si zvykla a zlepšovala si náladu tajným tancem v poli. Jednou mne ale načapala a zabavila mi snad všechno, co šlo. Přišla jsem o piškoty, Frissca a ostatní věci, které mi připomínaly tanec. Každý den hned po škole jsem musela domů, kde jsem byla pod stálým dohledem mého bratra Olivera. Byla jsem ale malá a on se přestěhoval za otcem. Je pochopitelné, že na mě zapomněl.

Dnes ráno byl poslední den školy a měli jsme se rozhodnout, co by jsme chtěli dělat v budoucnosti. Nemusela jsem ani moc přemýšlet a ihned jsem vyhrkla, že bych chtěla být Primabalerínou. Den na to mi pošťák přinesl letáček, který viděl v centru vesnice. Rozdávala je nějaká mladá paní. Hledala žáky do nové pobočky Královské akademie v LA. Před matkou jsem to musela utajit. Nevydrželo mi to však dlouho a všimla si mých jiskřiček v očích, když nadešel den talentových zkoušek.
"Sarah Emeraldo Piersová! Kolikrát ti mám ještě říkat, že tanec je jen pro ňoumy a lidi, kteří nic nedokážou?!" zakřičela na mě a já propukla v pláč. Cítila jsem, že se mi moje malé srdíčko trhá na kousky. Moje matka byla jediná, která mi teď zbyla a stejně pro ní nejsem moc dobrá.
"Je to ale můj sen, mami!" vykřikla jsem a sedla si trucovitě na velkou pohovku u krbu.
"Sny nejsou pro mladé dámy!" naštvala se ještě víc a prudce zavřela dveře do pokoje, kde jsme teď obě byly. "Kolik si myslíš, že tanečnice vydělává hmm?! Ne dost na to, aby se uživila a co víc, aby uživila i své potomky." Tvářila se, jakoby právě přišla o svou dceru. "Jsi pěkná dívka Sarah, nechci aby sis své tělo zničila tím, že budeš trávit čas poskakováním a pády, ne-li zlomeninami. Pochop, že tanec není nic pro venkovskou dívku s vlivnou matkou. Pamatuj si, že svět je sobecký, nikdo by tě neuznával...V sobeckém světě přežije jenom sobec...Drž se toho." odkráčela z pokoje a já osaměla. Měla pravdu. V sobeckém světě přežije jenom sobec, a tím jsem se musela teď stát, abych se matce jednou postavila.

Rozběhla jsem se i s letáčkem a piškoty, které jsem si tajně koupila za peníze z narozenin, k pobočce z LA. Bylo to kousek od naší vesničky, ale jelikož matka znala pomalu celé LA včetně naší malé vesničky, zavezl mě k budově jeden milý pán. Vyřítila jsem se z auta se slzami v očích a vtrhla do sálu, kde probíhala zkouška. Všechny páry očí se na mě nasměrovaly a hudba okamžitě utichla.
"Slečna Piersová?" řekla ona mladá paní.
Kývla jsem a přešla k jejímu stolu.
"Je mi líto, ale dnes tady nemáte co dělat. Přihlášku měl podepsat váš zákonný zástupce a to se nestalo. Byli jsme obeznámeni, že vás nemůžeme pustit ke zkoušce. Je mi to líto, ale budete muset opustit budovu. Je to přání vaší matky."

Matky...Ona mi vážně musí zničit celý můj život? Jak se opovažuje! Urychleně jsem se pomocí autobusu vrátila domů a doslova sebou hodila na postel. Rozbrečela jsem se srdceryvným pláčem. Matka mi zničila šanci tančit jako profesionál, ale já slibuji, že se jí postavím a jednou se do Královské akademie dostanu!

Prosím všechny nadšence tohohle příběhu nebo i náhodné čtenáře, aby se připojili k "projektu" a rozloučily se s tímto příběhem formou otázky...Zbývají dvě kapitoly a samozřejmě také Charakter Ask, takže vás prosím, aby jste do komentářů napsali jakoukoliv otázku a k ní přiřadili i jméno postavy, která má na ní odpovídat :) Děkuji ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 adís adís | E-mail | Web | 25. prosince 2016 v 18:08 | Reagovat

Okey. Tohle mi dlouho vrtalo v hlavě. Nic jiného ze sebe asi nevymáčknu.

• Ty, jakož autorka příběhu... ty jsi tančila někdy balet anebo se příběh vyvíjel na inspiraci z knihy, filmu, apod.? :)

2 ┼Raven Sammael Renkse┼ ┼Raven Sammael Renkse┼ | Web | 27. prosince 2016 v 21:12 | Reagovat

vážně úžasně píšeš

3 ┼Raven Sammael Renkse┼ ┼Raven Sammael Renkse┼ | Web | 28. prosince 2016 v 22:53 | Reagovat
4 Bloomy Bloomy | Web | 29. prosince 2016 v 11:30 | Reagovat

Skvělý příběh, jsem zvědavá, jak to nakonec dopadne. Zatím mě žádný dotaz nenapadá, ale když mě něco napadne, tak ti ho sem napíšu. :)

5 C.V.OK. C.V.OK. | E-mail | Web | 9. ledna 2017 v 21:19 | Reagovat

Hm. Žeeee by Sarah nebola až taká mrcha? Že to všetko, ako sa správa, sú iba komplexy menejcennosti? Nech sa snažím ako chcem, aj tak ju ani po tejto kapitole nemám rada :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama