Na špičkách 14. kapitola

22. prosince 2016 v 21:11 | Wek
Pohled Kat:

Po tom, co jsem pustila Koryho, mi došlo, co jsem to vůbec udělala. Sarah spadla celá do bláta a potom naštvaně odpochodovala k řece, nejspíš se umýt a vyprat si věci. Zahlédla jsem ještě Koryho pohled, který litoval, že jsem ho pustila, ale co, moje postava Helena má skončit s Demetriem, tedy Oliverem. To mě přivedlo na vzpomínku na včerejší noc. Pamatuju si toho jenom trochu, ne všechny pocity, ale s čistým srdcem můžu říci, že si mé poprvé pamatuju! Bylo to..až moc dokonalé, nikdy mě nenapadlo, že skončím s Oliverem. Jako děti jsme byli nerozlučná dvojka a teď spolu najednou zase chodíme. Je to podivný pocit, přesunout kamaráda na místo mého přítele. Asi se neodvážím se s ním rozejít, pokud to ale zvládnu a doopravdy mě někdy přejde, budu doufat, že budeme zase jenom přátelé, i když to je pro něj asi minulost už teď. Prostě jsem mu splnila sen a nechci, aby o něj přišel...Ne teď...

Layla Koryho zvedla ze země a on si vysvlékl tričko, které měl od bahna, kalhoty mu zřejmě nevadily a tančilo se dál. Z čistajasna jsme všichni ladně usnuli a eden z druháků v podobě elfa vše odčinil, to co v příběhu způsobil. Probrali jsme se a zamilovanost Lysandra do mne vyprchala a naše vystoupení mohlo skončit. Když hudba skončila, oddychla jsem si a opřela se o nejbližší strom. Koukala jsem na mraky a ztrácela se v komplikovaných myšlenkách. Ucítila jsem pohyb vedle mě a všimla si sedícího Koryho. Byla jsem překvapená, že zrovna on si sedl vedle mě. Sledovala jsem ho. Má mnohem hezčí oči než Oliver, ale je zase tajemnější a nikdy nevím, co si o mně právě myslí.
"Proč on?" koukl na mě. Vypadal celkem zničeně, jako bych mu ublížila. Oliver mu to určitě řekl, o tom není pochyb, ale proč se ptá mě? Já s tím ani nezačala.
"Já ani nevím...Prostě se to stalo. A navíc jsem s ním chodila i v minulosti, takže k sobě máme větší pouto." řekla jsem tiše.
"Hmm..." přejel po mně pohledem a zastavil se u řetízku. "Ty sis ho nechala?" podivil se. Přikývla jsem a koukla na třpytivou osmičku.
"Je něco jako můj talisman." koukla jsem mu do očí. Objevila se v nich naděje a ještě něco...láska a pochopení. Neubránila jsem se úsměvu. Konečně byl starý Kory zpátky. Chyběl mi, a vážně nevím, co k němu cítím. Vím, že mezi námi působí nějaké pouto, ale kdoví, co to vůbec je. Možná to vyvolala jeho pusa, kterou mi dal před výletem. Při téhle vzpomínce jsem se začervenala a uhnula pohledem. Nemohla jsem se na něj dívat, když jsem mu očividně hodně ublížila.
"Kat?" položil jeho ruku na tu mou. Koukla jsem se na naše ruce. Ta jeho příjemně hřála. "I když mi to neskutečně ublížilo, doufám, že budeme pořád kamarádi..."
Přikývla jsem. Takhle jsem to chtěla i já..nebo snad ne? Pocity mi začali šířit tělem, tak jako motýlci v břiše. Proč tohle cítím?! Koukla jsem mu do očí a on mě objal. Něžně a s láskou. Zavřela jsem oči a užívala si tohoto pocitu, který jsem s Oliverem nepocítila. Motýlci se probourávali až do mého srdce, ale dříve, než se jim to povedlo, se Kory odtáhl a šel do svého stanu. Zůstala jsem na plácku sama.

Po půl hodině přemýšlení ke mně přišla Agganka a odvedla mě k tábořišti, kde všichni stáli řadu na oběd. Vzala jsem si talíř a šla se taky postavit. Pohledům Sarah jsem se úplně vyhýbala a když jsem přišla na řadu, nabrala jsem si pořádnou porci nudlového salátu a rychlým krokem se přesunula ke stolu, kde jsem si sedla k Layle. Všimla jsem si, že pokukuje po jednom druhákovi, tom samém, který tančil elfa a jemně do ní šťouchla.
"Líbí se ti?" začala jsem konverzaci s "růžovou princeznou".
Kývla a zčervenala. Náramně jí to slušelo. Její blond vlasy měla rozpuštěné a make-up bral dech. Modré oči jí zdobily umělé řasy a stříbrné stíny. Rty měla natřené jemným leskem a oblečení bylo opět zase růžově. Všichni na sobě kromě Sarah měli taneční oblečení a já se divila, že to vůbec Layle prošlo, protože Agganka zakazovala pestré barvy, obzvlášť při tanci v lese. Obě jsme po čase dojedly a šly umýt talíře. Pomohly jsme kuchařce, která nás obdarovala úsměvem a trochou cukroví. Blížily se Vánoce. Trochu mi tu chyběl sníh, ale co nadělám. Je tu kolem dvacítky každý den po celý rok a sníh vůbec nepadá. Přála bych si ho zase někdy vidět, jako při výletu s tetou do Evropy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Joina Joina | Web | 24. prosince 2016 v 7:22 | Reagovat

Neboj Kate, vše dobře zvládneš :)
To je tak pěkné jaké pouto mají Kate a Kory :)
I když si to čtu teď ráno, ten oběd bych si taky dala :)

Jinak ti přeji šťastné a veselé Vánoce :)

2 Fredy Kruger Fredy Kruger | 24. prosince 2016 v 12:19 | Reagovat

" Jakmile stoupnu si na špičky,
jsem velký ! nejsem už maličký !
Kory ???  160 centimetrů
já mám ?... jeden a třičtvrtě metru !

... když stoupnu si správně, jsem malý jak ... prase !"

Džonn Camrdda  stoupnul si na špičky zase !

3 ┼Raven Sammael Renkse┼ ┼Raven Sammael Renkse┼ | Web | 25. prosince 2016 v 2:50 | Reagovat

Boží O.O

4 Gabriella Gabriella | Web | 25. prosince 2016 v 13:38 | Reagovat

Ten díl je moc pěkný, stejně jako tvé psaní. :) Máš určitě talent.
a já si affs nevedu, ale tvůj blog mě taky zaujal, takže si tě dám mezi blogy které navštěvuji.

5 C.V.OK. C.V.OK. | E-mail | Web | 9. ledna 2017 v 21:12 | Reagovat

A jéje. Obímačka pri ktorej sa v jej žalúdku prebúdajú motýliky? To neveští nič dobré. Už by sa mohla rozhodnúť, čo vlastne chce lebo sa to hrozne zamotáva celé :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama