Na špičkách 10. kapitola (Speciál)

13. prosince 2016 v 22:29 | Wek
Rozhodla jsem se, že do konce prosince zveřejním snad všechny díly k Na Špičkách a začnu zde přidávat i ostatní příběhy, které jsou už také dokončené, ale vy o nich nevíte :D Muhahaha...Eh...Řekněme, že se moc omlouvám lidem, které příběh nebaví, ale budu se snažit proložit vydávání kapitol i jinými články...pokud bude nálada :)

Tento týden jsme měli strávit prváci i druháci týden na školním výletě v přírodě, kde budeme nacvičovat Sen noci svatojánské. V osm měly být holky přichystané dole v hale a kluci venku, protože jich je poměrně méně než nás, a tak jedou s učiteli a dobrovolníky z vyšších ročníků. Díky bohu. Už týden se Korymu vyhýbám a vím, že mě shání, řekla mi to jednou v noci Layla a já na to pořád musela myslet. Fakt díky Laylo...
Přesně o půl sedmé jsem slepě nahmatala budík a vypla neustálé vyzvánění. Někdy bych ho nejraději vykopla oknem. Ospale jsem se posadila a uvědomila si, že to bude další týden, kdy se budu Korymu vyhýbat, i když to bude dost těžké. Prosím bůh mi žehnej, ať nemá stan vedle nás. Koukla jsem se z okna. Super, další den, kdy bude horko a my budeme muset strávit celou dobu v autobuse plném holek včetně Sarah. Protáhla jsem se a automaticky hodila po spící Layle polštářem.
"Vstávej, musíme začít něco dělat, nebo..." zívla jsem si. "...to nestihneme." vyrazila jsem loudavě ke koupelně a vyčistila si zuby. Přišlo na řadu líčení. Make-up jsem hned vyřadila, protože by nebylo milé, kdyby se mi v tom horku roztekl snad všude. Dala jsem si jenom vodě odolnou řasenku a linky. Koukla jsem na rozcuchanou holku v zrcadle před sebou. "Vážně by se šikl nějaký hřeben." zabručela jsem a vypůjčila si ten Laylin. Hold jsem moc líná si nějaký opatřit no...Nakonec jsem si něco s vlasy provedla a šla se postavit před skříň. Další rok strávený vybíráním oblečení. Pokrčila jsem rameny a než se Layla vyhrabala zpod peřiny a nezkrášlila se, měla jsem vybráno. Přehodila jsem přes sebe tyrkysové tílko a bílé kraťasy. Vlasy jsem si sepnula takovou tou velkou sponou na bok a šla zpod postele vyhrabat kufr. Každý v tomhle pokoji balí až na poslední chvíli. Když jsme zjistily, že máme jenom půl hodiny, ani jsme se neštvaly se skládáním a úklidem a naházely si oblečení do kufrů. Vzaly jsme si do rukou piškoty a pomyslný trikot na zkoušku a vyběhly jsme směr hala.

Nikdy bych nečekala, že mi cesta dolů zabere tak krátkou dobu. Neměli jsme vážně času nazbyt a tak jsem skočila na zábradlí a sjela dolů, zatímco si Layla šla pomalu po schodech. Dole jsem na ní jenom čekala s úsměvem na rtech.
"Vážně jsme musely vstávat tak brzo?..." protřela si oči a protáhla se.
"Jo musely, jinak by jsi jela asi s klukama..." ušklíbla jsem se a šla se zapsat, že jsem tady. Layla mě následovala a koukala mi před rameno, když jsem se podepisovala.
Ušklíbla se. "To jsi se nikdy nepodepisovala? Máš to jako dítě, které se naučilo psát." zasmála se a podepsala se pode mě.

Pokrčila jsem rameny a šla s ní k autobusu. Zachytila jsem Koryho a Oliverův pohled, ihned jsem naskočila do autobusu a naštěstí šla Layla hned za mnou a zakryla mě. Budu si muset dávat pořádný pozor, abych se jim vyhýbala. Sedla jsem si úplně dozadu a pořádala ještě tři holky z ročníku, jestli by si nesedly k nám. Souhlasily. Dala jsem si nad hlavu kufr a do uší sluchátka. Layla si to ale neodpustila a když uviděla žluté auto, dala mi pěstí do ramene.
"Hele!" zasmála jsem se. "Tak ty takhle jo?" Tuhle hru jsme hrály asi do poloviny cesty, než jsem usnula.
Probudila mě Agganka, jak učitelce říkám já s Laylou. Je fajn, ale někdy by mohla přestat být tak přísná. Nařídila mi, ať ihned opustím autobus i se zavazadly a spěchám k tábořišti, kde má už většina studentů postavené stany. Layla mě zabije. Ušklíbla jsem se. "Jasně." řekla jsem a vypadla s kufrem z autobusu v doprovodu Agganové. Asi bych jí měla poděkovat, protože na mě přesunula kousek jejího štítu a dokud jsem se nevydala jiným směrem než ona, ani si mě Kory s Oliverem nevšimli. Nechala jsem to mezitím plavat a šla Layle pomoct. Hned jak mě spatřila, vrazila mi do ruky tyčky na připevnění stanu a já se dala do práce. Takže milá je vždycky. Po poskládání stanu tak, aby držel, jsme se s Laylou přesunuly dovnitř a trochu to vyšperkovaly. Týden musí být maximálně pohodlný, a tak jsme si vybalily spacáky, deky a polštáře. Potom Layla vytáhla tajnou zásobu gumových medvídků a nabídla mi.
"Díky.." vzala jsem si červeného a koukla ven ze stanu. "A do háje..." rychle jsem stan zavřela a zmlkla. Tušila jsem, že už je pozdě, protože mě Kory viděl. Než k našemu stanu však došel, zachytil si ho Oliver a odešli spolu do lesa.

Pohled Koryho:

Když jsem zamířil ke stanu Kat, abych si s ní promluvil, zastavil mě Oliver a nějakým způsobem mě přemluvil, ať s ním jdu do lesa, že si potřebujeme promluvit. Souhlasil jsem. Zastavili jsme se na palouku nedaleko tábora. Skoro na dohled. Díval jsem se klidně na Olivera, i když jsme neměli moc pěknou minulost, on však byl naštvaný.
"Opovaž se Kat něco udělat! Už teď kvůli tobě trpěla, protože jí vyhodili a teď jí zkomplikuješ život tím, že na ní pošleš Sarah, která ji bude otravovat až do smrti?!" křičel.
"Hele zklidni se! Nemůžu za to, že mě Sarah vydírala...Postavil jsem se jí jak Kat chtěla, tak co ti je?" koukal jsem na něj.
"Prostě se ke Kat nepřibližuj...A jestli to uděláš, myslím, že to hodně schytáš." opřel se o strom.
"Jako vážně?! A proč bych se k ní nemohl přibližovat?!"
"Sama se ti vyhýbá. Nedává to dost najevo, že s tebou nechce mít nic společného?"
Zmlkl jsem. "Možná jo.." řekl jsem potichu a zapřemýšlel. To, co říkal, byla pravda. Kat se mi už týden vyhýbala. Utekla hned po puse co jsem jí před týdnem dal. Celou dobu jsem přemýšlel, čím to může být, ale nevěděl jsem co jsem udělal špatně. Buď špatně líbám nebo prostě necítí to, co já. Asi to bude ta druhá možnost. Pokrčil jsem rameny a potvrdil mu: "Fajn, vyhýbá se mi a pokud sama nebude chtít, nepřiblížím se k ní..." Sklopil jsem pohled a beze dalšího slova odešel zpátky ke stanům.
Po několika minutách jsem zahlédl Olivera, jak si to míří ke Kat, ale něco jsem mu slíbil a tak nechám Kat být. Když nemá zájem, tak proč se snažit. Sedl jsem si do stanu, který jsem měl sám pro sebe a dal si šlofíka.

Pohled Kat:

Na náš stan po několika minutách "zabouchal" Oliver. Otevřela jsem mu, i když strašně nerada. Sedl si k nám naproti mě a Layla nás střídavě pozorovala a šklebila se.
"Ach jo, vy jste ale divný..." nacpala si pusu medvídky a zřejmě se bavila, když se na nás koukala.
"Vadí ti to?" zeptal se jí Oliver a ona mu jenom odpověděla zavrtěním hlavy.
"Co teda chceš?" koukla jsem na kamaráda a čekala na jeho odpověď.
"Chtěl jsem ti jenom říct, že jsi mi chyběla. Měl jsem ve svém srdci po našem rozchodu díru a neudělal jsem dobře, když jsem se s tebou rozešel. Miluji tě pořád a budu čekat až někdy řekneš, že budeš zase moje holka." usmál se.
Lapala jsem po dechu. Nevěřila jsem, co to slyším. Oliver, že mě pořád miluje? Samozřejmě, že jsem chtěla říct, že budu ráda jeho holka, ale někde uvnitř mě mi motýlci házeli do hlavy vzpomínku na můj polibek s Korym. Ach jo, co mám dělat?!! Nechci odmítnout ani jednoho...Fakt nejsem normální.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 C.V.OK. C.V.OK. | E-mail | Web | 14. prosince 2016 v 17:58 | Reagovat

Ty už to máš celé! Ohoho! Tak tomu hovorím Vianoce. Tak to šup sem s tým! :) Aj so všetkým ostatným!
Ja som vedela že to z Olivera vypadne. Muhaha! Otázne je, ako zareaguje Kat? Kory má smolu. Bude sa musieť dobre hecnúť, aby si napravil poväsť...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama