Prosinec 2016

Na špičkách 16. kapitola

29. prosince 2016 v 14:53 | Wek
Pohled Kat:

Další den jsme se vraceli zpátky do akademie. Všichni byli vystresovaní, nejvíc ale třeťáci a čtvrťáci, protože má už pozítří přijet organizace a vybrat tři tanečníky z vyšších ročníků. Na nervy jsou i učitelé, protože chtějí zaujmout organizaci a dopřát tak studentům další rok větší šanci na úspěch. Layla sedíc vedle mě se klepala, protože její bratr Petr byl ve čtvrťáku. Přála jsem mu to i já ať se stane novým tanečníkem v Temps de Briller. Byla by to jistá šance, protože by mohl pomoct i Layle zazářit. Mně na tom tolik nezáleželo, zatím ne, ale možná se to časem změní.
"Přestaň se třást jako osika!" napomenula jsem kamarádku a pomohl jí s kufrem do úložného prostoru autobusu.
"Jsem nervózní i za Petra. Nemůžu si pomoct." koukala se do země. Viděla jsem její uplakané oči. Bála se, že se Petr do organizace nedostane, to je jasné. Vypadala jako uzlíček neštěstí a dokonce si nedala záležet ani na make-upu. Jak bude asi vypadat v den zkoušky. Doufám, že se její obavy nevyplní, protože jinak by Petr ztratil šanci na taneční kariéru.
Přešla jsem k dveřím autobusu a počkala, než Layla nastoupí a usedne si dozadu. Sedla jsem si vedle ní a sledovala jí, jak pozoruje mihající se přírodu. Po několika minutách opřela hlavu o okno a usnula. Usmívala se, takže se jí muselo zdát něco pěkného.

Nenápadně jsem pokukovala po Oliverovi a Korym, kteří dělali jakože se nesnáší a nebavili se spolu. Posmutněla jsem. Nechtěla jsem je vidět takhle, vím, že za tuhle jejich náladu můžu já, ale copak neměl Kory před několika hodinami ještě dobrou náladu?
"Vypadá to divně, když na oba zíráš..." přisedla si k nám Sarah. No super, zrovna ona.
"To je mi jedno..."
"Neumíš si vybrat, že?" pousmála se.
Vážně se teď usmála?! Sarah a smát se? To je mi novinka.
"Jde to hodně vidět?" zpanikařila jsem a civěla do země. Třela jsem mezi prsty přívěsek, který mi dal Kory. Uklidňoval mě.
"Jo je. Promiň, že jsem byla na tebe zlá, ale tři roky jsem chodila s Korym a teď mě kvůli tobě odkopl..."
"A-aha...To je mi líto."
"Vím, že není...Nenamlouvej si to. Miluješ ho, ale cítíš něco i k Oliverovi. Oliver ale dřív požádal, a proto jsi s ním, že mám pravdu?" koukala mi do očí.
Kývla jsem. "Prosím, neříkej mu to. Nechci aby se rozhádali ještě víc, než jsou. Slíbíš mi to?"
"Není problém. Neřeknu to ani jednomu z nich, ale ty udělej něco pro mě. Odpusť mi. Prožila jsem celkem špatné dětství a nechci si nechat ujít šanci, když se mi naskytla." prohlížela si všechny v autobuse a kontrolovala, jestli někdo neposlouchá.
"M-musím si to rozmyslet..." odsekla jsem. Nemůžu jí jenom tak odpustit, to nejde.
"Fajn..." vstala a rukou si pročísla své hnědé vlasy se zrzavými odlesky. Naposledy na mě zamrkala svými hnědými očky a odešla.

Zbytek cesty jsem přemýšlela nad Sarařinou povahou. Byla opravdu zvláštní. Ze začátku mi připadala jako husa a taková ta "dámička", ale teď jsem zjistila, že měla právo se takhle chovat...Čeká nás ještě hodně překvapení, pokud se zase dáme do řeči...

Znovu prosím všechny nadšence tohohle příběhu nebo i náhodné čtenáře, aby se připojili k "projektu" a rozloučily se s tímto příběhem formou otázky...Zbývá poslední kapitola a samozřejmě také Charakter Ask, takže vás prosím, aby jste do komentářů napsali jakoukoliv otázku a k ní přiřadili i jméno postavy, která má na ní odpovídat :) Děkuji ;)

Na špičkách 15. kapitola

25. prosince 2016 v 17:27 | Wek
Dnes je tady další tak trošku pohled Sarah...Jedná se Flashback neboli pohlédnutí do minulosti...Berte to jako Vánoční dárek :D Ne všechny postavy jsou zlé (vlastně ani nevím, jestli jsem někdy něco psala za zlou postavu o.O No co XD) Nesuďme knihu podle obalu :D

Pohled Sarah (Flashback):

Jako malá jsem žila na venkově. Čerstvý vzduch a hodně sluníčka mi prospívalo. Ráda jsem tančila přímo v přírodě. Nejčastěji na hranici lesa a pole. Bylo to něco jako "moje" místo. Ptáčci zde krásně zpívali, pod nohama i kolem mne běhali hraboši a zajíci a u plotu čekal můj kaštanově hnědý poník Frissco. Jako každý víkend jsem opět zavítala na to samé místo. Zaposlouchala jsem se a nechala se unášet zpěvem ptáčků a zvuky přírody. Sluníčko krásně hřálo a mně nebyla zima přesto, že jsem měla na sobě moje první baletní šaty, které jsem dostala k devátým narozeninám.

Stoupla jsem si na špičky a snažila se dotknout větve. Byly na ní schované moje piškoty. Nechávala jsem je vždycky schované, protože moje maminka nebyla moc ráda, že jsem tančila. Někdy mne i bila, ale já si zvykla a zlepšovala si náladu tajným tancem v poli. Jednou mne ale načapala a zabavila mi snad všechno, co šlo. Přišla jsem o piškoty, Frissca a ostatní věci, které mi připomínaly tanec. Každý den hned po škole jsem musela domů, kde jsem byla pod stálým dohledem mého bratra Olivera. Byla jsem ale malá a on se přestěhoval za otcem. Je pochopitelné, že na mě zapomněl.

Dnes ráno byl poslední den školy a měli jsme se rozhodnout, co by jsme chtěli dělat v budoucnosti. Nemusela jsem ani moc přemýšlet a ihned jsem vyhrkla, že bych chtěla být Primabalerínou. Den na to mi pošťák přinesl letáček, který viděl v centru vesnice. Rozdávala je nějaká mladá paní. Hledala žáky do nové pobočky Královské akademie v LA. Před matkou jsem to musela utajit. Nevydrželo mi to však dlouho a všimla si mých jiskřiček v očích, když nadešel den talentových zkoušek.
"Sarah Emeraldo Piersová! Kolikrát ti mám ještě říkat, že tanec je jen pro ňoumy a lidi, kteří nic nedokážou?!" zakřičela na mě a já propukla v pláč. Cítila jsem, že se mi moje malé srdíčko trhá na kousky. Moje matka byla jediná, která mi teď zbyla a stejně pro ní nejsem moc dobrá.
"Je to ale můj sen, mami!" vykřikla jsem a sedla si trucovitě na velkou pohovku u krbu.
"Sny nejsou pro mladé dámy!" naštvala se ještě víc a prudce zavřela dveře do pokoje, kde jsme teď obě byly. "Kolik si myslíš, že tanečnice vydělává hmm?! Ne dost na to, aby se uživila a co víc, aby uživila i své potomky." Tvářila se, jakoby právě přišla o svou dceru. "Jsi pěkná dívka Sarah, nechci aby sis své tělo zničila tím, že budeš trávit čas poskakováním a pády, ne-li zlomeninami. Pochop, že tanec není nic pro venkovskou dívku s vlivnou matkou. Pamatuj si, že svět je sobecký, nikdo by tě neuznával...V sobeckém světě přežije jenom sobec...Drž se toho." odkráčela z pokoje a já osaměla. Měla pravdu. V sobeckém světě přežije jenom sobec, a tím jsem se musela teď stát, abych se matce jednou postavila.

Rozběhla jsem se i s letáčkem a piškoty, které jsem si tajně koupila za peníze z narozenin, k pobočce z LA. Bylo to kousek od naší vesničky, ale jelikož matka znala pomalu celé LA včetně naší malé vesničky, zavezl mě k budově jeden milý pán. Vyřítila jsem se z auta se slzami v očích a vtrhla do sálu, kde probíhala zkouška. Všechny páry očí se na mě nasměrovaly a hudba okamžitě utichla.
"Slečna Piersová?" řekla ona mladá paní.
Kývla jsem a přešla k jejímu stolu.
"Je mi líto, ale dnes tady nemáte co dělat. Přihlášku měl podepsat váš zákonný zástupce a to se nestalo. Byli jsme obeznámeni, že vás nemůžeme pustit ke zkoušce. Je mi to líto, ale budete muset opustit budovu. Je to přání vaší matky."

Matky...Ona mi vážně musí zničit celý můj život? Jak se opovažuje! Urychleně jsem se pomocí autobusu vrátila domů a doslova sebou hodila na postel. Rozbrečela jsem se srdceryvným pláčem. Matka mi zničila šanci tančit jako profesionál, ale já slibuji, že se jí postavím a jednou se do Královské akademie dostanu!

Prosím všechny nadšence tohohle příběhu nebo i náhodné čtenáře, aby se připojili k "projektu" a rozloučily se s tímto příběhem formou otázky...Zbývají dvě kapitoly a samozřejmě také Charakter Ask, takže vás prosím, aby jste do komentářů napsali jakoukoliv otázku a k ní přiřadili i jméno postavy, která má na ní odpovídat :) Děkuji ;)

Na špičkách 14. kapitola

22. prosince 2016 v 21:11 | Wek
Pohled Kat:

Po tom, co jsem pustila Koryho, mi došlo, co jsem to vůbec udělala. Sarah spadla celá do bláta a potom naštvaně odpochodovala k řece, nejspíš se umýt a vyprat si věci. Zahlédla jsem ještě Koryho pohled, který litoval, že jsem ho pustila, ale co, moje postava Helena má skončit s Demetriem, tedy Oliverem. To mě přivedlo na vzpomínku na včerejší noc. Pamatuju si toho jenom trochu, ne všechny pocity, ale s čistým srdcem můžu říci, že si mé poprvé pamatuju! Bylo to..až moc dokonalé, nikdy mě nenapadlo, že skončím s Oliverem. Jako děti jsme byli nerozlučná dvojka a teď spolu najednou zase chodíme. Je to podivný pocit, přesunout kamaráda na místo mého přítele. Asi se neodvážím se s ním rozejít, pokud to ale zvládnu a doopravdy mě někdy přejde, budu doufat, že budeme zase jenom přátelé, i když to je pro něj asi minulost už teď. Prostě jsem mu splnila sen a nechci, aby o něj přišel...Ne teď...

Layla Koryho zvedla ze země a on si vysvlékl tričko, které měl od bahna, kalhoty mu zřejmě nevadily a tančilo se dál. Z čistajasna jsme všichni ladně usnuli a eden z druháků v podobě elfa vše odčinil, to co v příběhu způsobil. Probrali jsme se a zamilovanost Lysandra do mne vyprchala a naše vystoupení mohlo skončit. Když hudba skončila, oddychla jsem si a opřela se o nejbližší strom. Koukala jsem na mraky a ztrácela se v komplikovaných myšlenkách. Ucítila jsem pohyb vedle mě a všimla si sedícího Koryho. Byla jsem překvapená, že zrovna on si sedl vedle mě. Sledovala jsem ho. Má mnohem hezčí oči než Oliver, ale je zase tajemnější a nikdy nevím, co si o mně právě myslí.
"Proč on?" koukl na mě. Vypadal celkem zničeně, jako bych mu ublížila. Oliver mu to určitě řekl, o tom není pochyb, ale proč se ptá mě? Já s tím ani nezačala.
"Já ani nevím...Prostě se to stalo. A navíc jsem s ním chodila i v minulosti, takže k sobě máme větší pouto." řekla jsem tiše.
"Hmm..." přejel po mně pohledem a zastavil se u řetízku. "Ty sis ho nechala?" podivil se. Přikývla jsem a koukla na třpytivou osmičku.
"Je něco jako můj talisman." koukla jsem mu do očí. Objevila se v nich naděje a ještě něco...láska a pochopení. Neubránila jsem se úsměvu. Konečně byl starý Kory zpátky. Chyběl mi, a vážně nevím, co k němu cítím. Vím, že mezi námi působí nějaké pouto, ale kdoví, co to vůbec je. Možná to vyvolala jeho pusa, kterou mi dal před výletem. Při téhle vzpomínce jsem se začervenala a uhnula pohledem. Nemohla jsem se na něj dívat, když jsem mu očividně hodně ublížila.
"Kat?" položil jeho ruku na tu mou. Koukla jsem se na naše ruce. Ta jeho příjemně hřála. "I když mi to neskutečně ublížilo, doufám, že budeme pořád kamarádi..."
Přikývla jsem. Takhle jsem to chtěla i já..nebo snad ne? Pocity mi začali šířit tělem, tak jako motýlci v břiše. Proč tohle cítím?! Koukla jsem mu do očí a on mě objal. Něžně a s láskou. Zavřela jsem oči a užívala si tohoto pocitu, který jsem s Oliverem nepocítila. Motýlci se probourávali až do mého srdce, ale dříve, než se jim to povedlo, se Kory odtáhl a šel do svého stanu. Zůstala jsem na plácku sama.

Po půl hodině přemýšlení ke mně přišla Agganka a odvedla mě k tábořišti, kde všichni stáli řadu na oběd. Vzala jsem si talíř a šla se taky postavit. Pohledům Sarah jsem se úplně vyhýbala a když jsem přišla na řadu, nabrala jsem si pořádnou porci nudlového salátu a rychlým krokem se přesunula ke stolu, kde jsem si sedla k Layle. Všimla jsem si, že pokukuje po jednom druhákovi, tom samém, který tančil elfa a jemně do ní šťouchla.
"Líbí se ti?" začala jsem konverzaci s "růžovou princeznou".
Kývla a zčervenala. Náramně jí to slušelo. Její blond vlasy měla rozpuštěné a make-up bral dech. Modré oči jí zdobily umělé řasy a stříbrné stíny. Rty měla natřené jemným leskem a oblečení bylo opět zase růžově. Všichni na sobě kromě Sarah měli taneční oblečení a já se divila, že to vůbec Layle prošlo, protože Agganka zakazovala pestré barvy, obzvlášť při tanci v lese. Obě jsme po čase dojedly a šly umýt talíře. Pomohly jsme kuchařce, která nás obdarovala úsměvem a trochou cukroví. Blížily se Vánoce. Trochu mi tu chyběl sníh, ale co nadělám. Je tu kolem dvacítky každý den po celý rok a sníh vůbec nepadá. Přála bych si ho zase někdy vidět, jako při výletu s tetou do Evropy.

Na špičkách 13. kapitola

21. prosince 2016 v 18:56 | Wek
Tady máte další dílek...:3 Berte ho jako takový malý speciál - Narozeninový speciál, protože je ze spešl pohledu a to pohledu Sarah! Snad si dílek užijete :)


Pohled Sarah:

"Ale, ale...Copak to tu slyším!..." tyčila jsem se nad Oliverem a "úžasnou" Laylou. Tak slavná Kat už není panna jo? To je mi novinka. Jak to asi muselo Korymu ublížit. To znamená, že je teď Katherine s Oliverem a Kory zůstal volný. Konečně bude jenom můj. ušklíbla jsem se a odpochodovala zpátky do mého stanu, který sdílím s nějakou neznámou prvačkou, který je něco jako můj poskok. Potřebuju nasbírat na Kat ještě víc špíny a jenom novinka, kterou sdílí s Oliverem nestačí. Dneska ji u tréningu pořádně zavařím.

Odepla jsem si moje botičky od Gucciho, jemně je položila ke stanu a vešla. No co, mě a moje řady bot nikdo neodloučí, dokonce jsem jedno vystoupení tančila v lodičkách. Sice trochu speciálních, ale byli to lodičky. Sedla jsem si do kupy polštářů a opřela se o červený kufr posetý třpytkami.
"Proč si se tam s těma prvákama vybavovala? Vždyť nechceš klesnout na jejich úroveň..." promluvila na mě Amanda, ona prvačka, a já se na ní obrátila a přivřela oči.
"Drž si přátele blízko, nepřátele ještě blíž...Musíš se toho ještě hodně naučit, Am." vzala jsem si kuličku hroznového vína a hodila si jí do pusy. "Už si něco o Kat zjistila?"
"Nic moc, prý se zranila když byla malá, nedodělala základku, rodiče jí zemřeli a prý chodila s Oliverem, který byl v dětství ve třídě s Korym...."
"Zatím to stačí...Díky, Am." vytáhla jsem si z kufříku malovátka a upravila si můj bezchybný make-up. Koukla jsem na stojící Amandu. "Neposadíš se? Vždyť je to i tvůj stan."
"Ehm..Tak dobře." Nejistě si sedla. A pozorovala mě. "Učím se od té nejlepší." usmála se a já jsem kývla. Byla hrozně milá, ale taky měla své zákeřné nálady, což se hodilo. Podala jsem jí papír a tužku ať všechnu špínu sepíše a já se šla umýt do "koupelny" kterou tvořila fakt nechutná kadibudka a několik dřevěných umyvadel, do kterých tekla voda z potoku.

Znechuceně jsem přistoupila k umyvadlu a umyla si zuby. Pusu jsem si vypláchla čistou vodou (ne z potoka) a šla si sednout ke stolu, kde mi po několika minutách přinesla Amanda zeleninu a dva krajíce chleba. Poděkovala jsem jí a hned poslala pryč, nepřátelé nemůžou vědět, že mám někoho, kdo mi všechno zjišťuje...Snědla jsem všechno až na rajčata, jsou červený a slizký...a to není pro mě.
O hodinu později nás profesor Mollum svolal k menšímu plácku, kde jsme začali cvičit Sen noci Svatojánské. Jako hlavní postavy vybral zase Kat a potom Koryho, Olivera a mě. Má postava Hermie je na Helenu naštvaná, protože jí Lysandr (Kory) miluje. Můžu do tance aspoň zařadit i mé pravé pocity, protože Katherine ze srdce nesnáším!

Začala jsem pomalými krůčky přistupovat ke Korymu, který se ale rychle rozběhl ke Kat a tančil s ní. Já zatančila několik figur a pohybů, které znázorňují v baletu vztek a poté se přesunula k nim do středu dění. Chytila jsem Koryho za ruku a přetahovala se o něj s Kat. Všechno jsme musely tančit na špičkách, takže jsem se vůbec nedivila, když Kat "Lysandra" pustila a já i s ním sletěla do bláta. Můj vztek ještě vzrostl. Vstala jsem a naštvaně odpochodovala ze scény. Kat se za mnou rozběhla se slovy, že se omlouvá, ale já ji odstrčila a šla jsem se umýt do řeky a vyprat si trikot.
Sedla jsem si se slzami v očích na břeh řeky a umývala si nohy a teď i hnědé piškoty. Blbá Kat, blbý učitel, blbé bláto! Fakt mě tohle stanování začíná štvát...Vysvlékla jsem si tričko a sukni. Seděla jsem tam jenom v krajkovém spodním prádle, ale to mi bylo naprosto jedno, stejně jsou všichni unešení z toho, jak Kat tančí, a toho Mollumova cvičení. Nikdo mě neuvidí. Ne, že by mi to vadilo, ale není to příjemné, když jste v řece celí od bláta a někdo vás pozoruje, jak se svlékáte. No co, aspoň si vyperu věci a budu čistá.
Po vyždímání mého trikotu jsem se pořád ve spodním prádle přesunula do stanu a oblíkla si něco normálního, v čem bych neumírala horkem. Natáhla jsem se na polštáře a s pohledem upřeným ven jsem usnula...

20.12.2016 - 21:42

20. prosince 2016 v 21:41 | Wek |  Deníček
AHOJKY!
Po dlouhé době se vám tady hlásím s deníčkem. Prostě své pocity musím někam sepsat a papír se na to až tak moc nehodí. Celý prosinec jsem jako na vážkách a nevím, co řešit řív...Dárky na Vánoce mám už vyešené od listopadu, takže nevím v čem je problém...Moment, vím. Je to školou. Najednou jako kdyby se všichni zbláznili. Písemky jely jako an běžícím páse a k tomu jsme měli za úkol za dva týdny narýsovat výkopy pro ům, který jsme navrhli...Za dva týdny se to s učením opravdu nedá stihnout, ale já jsem takový magor, že jsem si prostě řekla, že to stihnu za dva dny! Jo Verun, to sis jenom myslela xD Druhý den jsem měla hlavu jako balón už jenom díky tomu, že jsem rýsovala osm hodin v kuse...A šla spát někdy kolem půlnoci...Nemluvím ani o mojí nespavosti a tom, že jsem klasicky spala 4 hodiny xD

Tento týden je celkem podivuhodně fajn. Včera jsme byli v divadle a celkově ve škole už ani nic nedělali. Někteří šťastlivci nebyli ve škole vůbec - já tam musela být xD. Dnes byl ten nejdivnější den Ever! Usnula jsem kolem jedné hodiny, protože moje maličkost prostě musí spát odpoledne xD V tom mě probudili ve tři hádající se rodiče, kteří přestali až jsem šla do školy, takže jsem dneska spala 2 hodiny...ok...Moje psychika byla někde v kýblu, alespoň jsem neměla problémy s pletí a ten nový BB cream vyřešil můj červený ksicht po studené sprše na probuzení xD
Měli jsme praxi, takže do školy jsem jela už v šest hodin...Klasicky jsme seěli v Hale od sedmi do nějaké půl deváté. Učitel opravoval sešity a my mrzli -.- Výhoda starých budov...žádné topení. Takže my tam sedíme skoro dvě hodiny, než se učitel uráčí přestat kecat o jeho rodokmenu a hleat v knížečce pro stavitele hustotu hlíny. Našel tam i hustotu marmelády a másla, takže všichni pochybují o tom, že to ej jenom pro stavitele :D Nakonec nás poslal do města, aby jsme mu koupili dvou metrovou fólii a tři krabice Pralinek. Why not? Nakoupili jsme nakonec ve slevě, takže ušetřil 30 kč xD No...Následovně jsme přišli přesně na půlhodinovou přestávku, tak jsme mu nákup zanesli až potom...
Kolem desíti nás poslal uklidit mu jeho kumbál. Tolik věcí a prachu jsme v životě neviděly :D Když jsme našly v šuplíku žlutou barvu ve spreji, musely jsme se přemlouvat, aby jsme mu to tam "toršku" nevymalovali xDD určitě by to vypadalo líp...No ale pochválil nás, pokud se to dalo brát jako pochvala...

Teď mi Ver zlepšila náladu, protože jí mamka povolila se mnou jet na menší výlet :D Je z Brna a já z Opavy, tak s dopravou je problém, ale to se nějak vsákne. Ve škole jsem dostala návrh, jestli bych nechtěla jet na týden do Anglie ve třeťáku, konkrétně v září. Hned jsem musela psát mamce a ta to povolila! Takže mega šťastná jsem sháněla někoho, kdo by jet mohl se mnou xDD Nakonec se tedy našla Ver a my musíme vyřešit hoodně věcí :D

Jaký jste měli den vy?

Na špičkách 12. kapitola

18. prosince 2016 v 11:10 | Wek
Ahojte! Přináším vám další díl a do dnešního večera bych měla dodělat i nový kabátek blogu, který i brzy nastavím :3 Snad se těšíte na finální verzi tak, jako já :D Jinak k příběhům...Učitě jste si všimli, že jsem přidělala pár profilů příběhů, které budu přepisovat a nebo se chystám je začít :)
Příběhu "Na špičkách" už mnoho dní nezbývá, protože 17.kapitola je konečná a poté bude následovat ještě Charakter ask, takže do komenářů můžete pomalu psát vaše otázky na dotyčné postavy :)

Pohled Olivera:

Hned jak jsem se vzbudil, opustil jsem stan i s flaškami a ostatními odpadky včetně kondomu. Potichu jsem stan zavřel, aby měla Kat klid a mohla se po vysilující noci pořádně vyspat. Zamířil jsem polonahý k popelnici. Otevřel jí, ale než jsem odpad mohl bez problémů vyhodit a uspat tak mé hříšné myšlenky, chytil mě za zápěstí ten, který zkazí všechnu srandu - Kory. Jeho pohled padnul na flašku a kondom, podíval se na mě. Nevině jsem se usmál a konečně odpadky vyhodil. Několik minut si mě nepřetržitě prohlížel a až potom na mě promluvil.
"Kdo je ta nešťastná?"
"Viděl jsi mě odcházet z Katina a Laylina stanu a ty se ještě ptáš?" jeho otázky mě vážně pobavila, jako by to nebylo hned jasné.
"Layla? Chlape ty se nezdáš!" ušklíbl se.
"Prosím tě, s tou bych se nevyspal, ani kdyby byla poslední na planetě." Zřejmě to jasné nebylo.
Jeho výraz poklesl a dostavila se zuřivost a dokonce ublíženost. "Neříkej mi, že Kat..."
"Chytrý kluk..." opustil jsem ho a šel k mému stanu. Asi jsem měl smůlu, protože mě pronásledoval. "Co chceš?" prudce jsem se otočil a zkoumavě si ho prohlídl.
"Řekl jsi, že se mám od Kat držet dál, jenom abys jí měl pro sebe, že jo?!" přiblížil se ke mně.
"Jo, ale stejně nemůžeš nic dělat, protože teď spolu chodíme a asi tě zklamu, ale to JÁ jsem jí připravil o panenství." sebevědomě jsem se natáhl pro tričko do stanu a jedním pohybem si ho následně i oblékl.
"Hajzle!" vykřikl.
"Co jsi to řekl?!" obořil jsem se na něj a skočil po něm. "Mi nikdo nebude říkat hajzle, kreténe."

Vlepil mi facku. Jako by mi tím rozsvítil. Musel být asi hodně naštvaný, když ji miloval...Ale co, já jí miluju víc a ten blbec jí nezíská! Dal jsem mu pěstí do břicha, až se svalil k mým nohám. "Správně, klaň se mi!" zasmál jsem se a odpochodoval od něj. S kreténem jako je on nechci mít nic společného, ale jestli se mojí Kat jenom dotkne, pocítí peklo. Včera v noci jsem byl nervózní, že mě odmítne, a co vůbec, že nebude po tom všem ani mou holkou, ale ona souhlasila a já se celou noc radoval. Třešničkou na dortu už bylo jenom to, vidět ji tak, jak ji sám bůh stvořil. Nemohl jsem odtrhnout pohled. Byla to prostě bohyně. Věděl jsem, proč na Koryho zapůsobila. Ty její oči. Uměly očarovat. Doslova jsem se v nich utápěl. A těším se až budu moct usínat zase vedle ní. Nejlíp v objetí...

Sedl jsem si k ohništi a koukal do vyhaslých uhlíků. Vyrušila mě až Layla, která si ke mně přisedla a podala mi talíř se snídaní - sýr, rajčata, okurky a tmavý chleba - a kelímek s horkým čajem. No jo strava tanečníků. Kousl jsem si do rohlíku a přidal do pusy i okurku s rajčetem."Díky." zamumlal jsem s plnou pusou.
Kývla. "Tak jak to v noci šlo?" ušklíbla se a pozorovala mě.
"Je úžasná, akorát jsme se trošku opili, snad to nebude tak hrozné." pousmál jsem se a usrkl si z kelímku. Myslím, že ještě dlouho budu vzpomínat, i když ona si to nebude možná ani pamatovat. Vypila toho víc než já a tak hrozí, že si její poprvé nebude pamatovat. Doufám, že si ho pamatovat bude, protože to byl ten nejlepší zážitek, který jsem prožil.
"Tak to jo...A jak na to reagoval Kory? Viděla jsem jak se hádáte." napila se a nespouštěla mě z očí.
"Nevzal to moc dobře...Poprvé si myslel, že jsem se vyspal s tebou, ale pak mu to došlo." zazubil jsem se a prohrábl si vlasy. "Jestli se jí ale dotkne, slibuju, že mu zakroutím krkem."
"Asi ho moc nepotěšilo, že jsi Kat odpanil zrovna ty."
"Ale, ale...Copak to tu slyším!..." tyčila se nad námi Sarah i s tím jejím ďábelským úšklebkem.

Vznešenost - Jiskřivá naděje

17. prosince 2016 v 14:04 | Wek |  Stories

Název: Vznešenost - Jiskřivá naděje (2.díl)
Obsah: Dlouho ztracená princezna Nina znovu vynáší nárok na trůn. Nyní ji však nepomůže odboj ani muž, do kterého se kdysi zamilovala a který ji zlomil srdce. Na svržení krále je docela sama. Opravdu bude stačit její odhodlání postavit se otci nebo bude nucena znovu požádat ty, které dávno pohřbila ve svém srdci?
Žánr: Romance
Předpokládaná délka: Pozastaveno - Přepisování (0. kapitol + Prolog)

Vznešenost - Výstřel naděje

17. prosince 2016 v 14:01 | Wek |  Stories

Název: Vznešenost - Výstřel naděje (1.díl)
Obsah: Princezna Nina už nevidí na královském životě ovládaném jejím otcem žádné výhody. Chce si vzít osud do svých rukou, proto uprchá do města, které je známé jeho opuštěností. Je tady ale malý háček. Město není opuštěné a navíc je hlavním útočištěm odboje proti králi.
Žánr: Romance
Předpokládaná délka: Pozastaveno - Přepisování (0. kapitol + Prolog)

Pohlcena Ostrovem

17. prosince 2016 v 13:49 | Wek |  Stories
Název: Pohlcena Ostrovem
Obsah: Na mapě není vyznačen a nikdo neví o jeho existenci. V oblasti Atlantského oceánu, která je nyní označována jako Bermudský trojúhelník, leží Ostrov. Bezejmenné místo, které vytvořil samotný oceán a sám ho taky chrání. Nikdy se nikomu nepodařilo onen Ostrov objevit a prozkoumat ho. Každá loď, která brázdila byť jen pár mil kolem ostrova beze stopy zmizela a nikdo neví proč nebo jak. Vše se dává za vinu Bermudskému trojúhelníku, ale je to skutečně pravda?
Ostrov nebyl nalezen několik stovek let, než k jeho břehům dovedl oceán mladou dívku. Loď s ní nebyla, takže bylo více než jasné, že ztroskotala. Proč jí ale oceán vyplavil na Ostrov a bez jakéhokoliv zranění nebo újmě na životě? Tuhle otázku si pokládá Stella už rok při hledání cesty z Ostrova ven. To ale předbíháme. Pojďme se ponořit do života mladé dívky a nahlédnout po pokličku Ostrova, který ji uvěznil...
Žánr: Fantasy

Předpokládaná délka: Pozastaveno - Přepisování (5. kapitol + Prolog)

Tajemství Tanzanitu (FF-Rubinrot)

17. prosince 2016 v 13:46 | Wek |  Stories
Název: Tajemství Tanzanitu
Obsah: Aramina de Villiers je normální dívka, tedy pokud se dá její povaha vzhledem k době, ve které žije, považovat za normální. Její zvláštní povaha se prolíná s tajemstvím celé rodiny. Ta se týkají genu, který nositelům umožňuje cestovat v čase. Takovíto cestovatelé dostávají přezdívku podle vzácných kamenů. Aramina je Tanzanit. Třináctý drahokam z dvanácti známých.
Když však na oslavě svých šestnáctin potká šarmantního mladého muže, celý její život se otočí vzhůru nohama. Aramina je rozhodnutá zjistit, kdo tento muž je a proč se představil pod jménem de Villiers. Stejným jménem jako nosí ona.
Pátrání ji přivádí k tajuplným spisům o celé rodině z budoucnosti a přístroji s názvem Chronometr, který pomáhá cestovatelům v čase zvládat cesty tam a zase zpátky bez jakékoliv újmy.
Co se stane, když Araminu zvědavost přemůže a bez jakéhokoliv slova se vydá napospas budoucnosti. Čeká ji tam ale nemilé překvapení - její sestra a lóže toužící po její vzácné krvi.
Žánr: Fan Fikce
Předpokládaná délka: Pozastaveno - Přepisování (2. kapitoly + Prolog)