Listopad 2016

Princess of Gods - 1.část

27. listopadu 2016 v 9:34 | Wek
Někdo si možná pamatuje na mé poslední zveřejněné OC na tomhle blogu. Byla jím Arisa Hirai, bohyně s tajemným životem opředeným záhadami. Její příběh vyprávěl o tom, jak jí v šestnácti letech při první proměně v anděla kontaktoval její boždký otec Zeus a ona byla přivedena zpátky na Olymp, bohužel ale musela vyrůstat bez matky a prakticky i nadále žít mezi lidmi. Co by se ale stalo, kdyby Arisa nevyrůstala na Zemi? Ty, kteří znají její skutečný příběh proto prosím o žádné zmatky :D Nic se na něm nemění, jen mě napadlo, napsat něco v podobě paralelního vesmíru možná? :D Takový ruhý život, který do přítomného příběhu nezasahuje...Bude se jednat o kratičké části obohacené informacemi navíc a samozřejmě obrázkem :)

Před 13ti lety (nyní jí je 19) Eós přiřadila Arise jednoho z učňů Dia, aby její "dokonalou" dcerku učil jak se chovat ve společnosti. Nesmělo chybět ani obyčejné psaní, čtení a počítání.
Představil se pod jménem Mercuchio a podle všeho je to jeden z Andělské stráže.
Na začátku šlo její učení poněkud těžko, protože byla ještě dítě, ale jak rostla a čas plynul, hodně si svého učitele oblíbila a začínala v něm vidět staršího bratra.
Jako dárek k jejím desátým narozeninám dostala klisničku Firu a Mercuchio jí mohl začít učit i jízdu na koni.
Občas se ale Arise nedařilo učení a tak začínala mít obavy, že za to bude potrestán ten, který za učení může. Byla z toho úplně na dně. Několik dní nejedla a její schopnosti začaly slábnout. Nikdo nevěděl, co se s ní nakonec stane...

*Poznámky:
- Jelikož Arisa nevyrůstala na Zemi, nedostala ani pozemské jméno Verun.
- Síla schopností se projevuje jiskrami v očích (kdo si pamatuje, Verun je měla na začátku).
- Jelikož není na Zemi, nikoho, koho by tam potkala nezná = zná jen lidi ochomítající se okolo bohů Olympu.
- Eós - její matka - žije, neboť se neprovinila odvedením Arisy na Zemi.


Na špičkách 8. kapitola

11. listopadu 2016 v 16:34 | Wek
Jsem zpět...
Opět stojím před budovou, kterou jsem před několika dny opustila. Slunce se odráží od zlatých písmen KA a já nasála čerstvý teplý vzduch. Výhoda Ameriky, je tady skoro pořád teplo a hezky. Na sobě mám riflové minišaty a asi tunu make-upu s tmavými kouřovými stíny a rudou rtěnkou. Kory to schytá a v plném poddání. Udělala jsem krok do dalšího dne, jsem odhodlaná si vzít další šanci, jak zazářit, a to bez Layly nedokážu...

Šla jsem do pokoje a první, kdo mě přivítala byla moje růžová kamarádka.
"Ty jsi zpátky!" stiskla mě v medvědím objetí a poté vtáhla do pokoje. "Tak povídej, co se stalo?" vyzvídala a obě jsme si sedly na její postel prostřenou do růžového motýlkového povlečení.
"Kory je totální blbec a vůbec nechápu co sledoval tím, že bude poslouchat Sarah a nechá mou tetu vyhodit z práce a tím pádem mě i vyloučit..." řekla jsme rychle a zkráceně.
"Ten...idiot..." ovládla se a vzala si můj mobil. "Ihned si ho všude blokneš a budeš se mu na chodbách vyhýbat!" nařídila mi.
"Ale Laylo..."
"Žádné ale, už jsme řekla...Tenhle kluk nebude mojí nejlepší kámošce ubližovat." objala mě a následně blokla všechny sociální sítě, kde jsem měla Koryho přidaného.
Povzdechla jsem si a vzala si mobil. "Fakt díky."
"Neděkuj a raději se obleč do tylové sukně, nacvičujeme Labutí jezero." mrkla a vzala si tašku na cvičení i se sukní a šla do třídy.
Protočila jsem oči a natáhla se na postel pro mou tašku. V ruce jsem však ucítila něco jiného, než brašnu. Byl to řetízek s osmičkou, který mi dal Kory. Zarazila jsem se...Nahrnuly se mi slzy do očí. Rychlým pohybem ruky jsem je setřela a vyrazila do třídy, abych přišla těsně se zvoněním.
Všechny pohledy směřovaly na mě. Byla jsem tou novou zase. Teď se k tomu přidala i má neschopnost a všichni kromě Layly se mi posmívali, že jsem musela opustit školu. Převlíkla jsem se do černého trikotu a navlíkla si černou sukni se zlatými třpytkami. Rychle jsme si uvázala balerínky a postavila se doprostřed sálu do třetí pozice.

"Vítáme tě zase zpátky, Kat. Dneska si zkusíš zatančit Odilii z Labutího jezera. Začneš jak již jsi v třetí pozici a zatančíš Odilii, jak ji znáš. Po Pas coupé zkusíš Grand jeté, pokud nevíš co to je, tak se pokusíš o velký skok v prostoru z jedné nohy na druhou, nohy budou ve vzduchu napnuté, jedna bude mířit vpřed a druhá vzad. Poté budeš opět pokračovat. Myslíš, že to zvládneš?" usmála se na mě učitelka.
Kývla jsem. "Jak mám ale zatančit Odilii bez prince?"
"Och, málem bych zapomněla. Kory, mohl by jsi?"
Cože, Kory?! To ne!! Křičel hlásek v mé hlavě a já ho raději posunula až dozadu a ignorovala ho. Vždyť chci Koryho potrápit no ne? A bez dotyků to asi neudělám...Připravila jsem se a jakmile jsem ucítila Koryho teplé ruce na mém pasu, celá jsem ztuhla. Probudila mě až hudba a pohybující se Kory, ihned jsem začala tančit a nějak to dohnala.

V Odiliině tanci nebylo nic náročného až na zmiňovaný Grand jeté. Za tu dlouhou dobu jsem nepoužila špičky, ale jak je vidno, asi budu muset...Dvakrát jsem se otočila v Koryho náruči a poté se rozběhla a udělala dokonalý skok. Překvapilo to nejen mě, ale i civícího Koryho. Vrátila jsem se k němu a tančila dál. Zřejmě si mě nevšímal a tak jsem tanec nějak splácala sama. Uslyšela jsem potlesk. Koukla jsem se za zvukem a ve dveřích stál můj kamarád z dětství Oliver....Co tady sakra dělá?! Zpanikařila jsem a když uviděl Koryho, zamračil se a potom se vesele podíval na mě a mrkl...

Tajemství Tanzanitu

6. listopadu 2016 v 20:11 | Wek |  Články týdne
Ahojte! Dneska je po dlouhé době zase nějaké téma, na které bych mohla něco napsat i já :D
Takže...Kdyby se dějiny odehrály jinak...
Tuhle otázku si pokládá můj nový příběh, který zveřejním i zde. Příběh nese název "Tajemství Tanzanitu" a je to Fan fikce (má první) na knižní sérii Drahokamy, přiblíženě bych řekla, že spíše na Rudá jako Rubín.
Kdo by tuhle sérii neznal, tak se jedná o příběhy, kde je hlavním tématem cestování v čase. Nechci nic moc prozrazovat :D Koho by něco takového zajímalo, tak si knížky přečtěte, nebo shlédněte filmy, i když za mně jsou horší než knihy :D
Budu ráda za jakékoliv zájemce, kteří by rádi četli i můj nový příběh :)


Anotace: Aramina de Villiers je normální dívka, tedy pokud se dá její povaha vzhledem k době, ve které žije, považovat za normální. Její zvláštní povaha se prolíná s tajemstvím celé rodiny. Ta se týkají genu, který nositelům umožňuje cestovat v čase. Takovíto cestovatelé dostávají přezdívku podle vzácných kamenů. Aramina je Tanzanit. Třináctý drahokam z dvanácti známých.
Když však na oslavě svých šestnáctin potká šarmantního mladého muže, celý její život se otočí vzhůru nohama. Aramina je rozhodnutá zjistit, kdo tento muž je a proč se představil pod jménem de Villiers. Stejným jménem jako nosí ona.
Pátrání ji přivádí k tajuplným spisům o celé rodině z budoucnosti a přístroji s názvem Chronometr, který pomáhá cestovatelům v čase zvládat cesty tam a zase zpátky bez jakékoliv újmy.
Co se stane, když Araminu zvědavost přemůže a bez jakéhokoliv slova se vydá napospas budoucnosti. Čeká ji tam ale nemilé překvapení - její sestra a lóže toužící po její vzácné krvi.

Na špičkách 7. kapitola

4. listopadu 2016 v 21:38 | Wek

Pohled Koryho:
Koukal jsem na ní a přemýšlel, co jí říct. Rozhodl jsem se pro pravdu. Pověděl jsem jí všechno, i to o Sarahřině vydírání, ale byla na mě pořád naštvaná. Chtěl jsem, aby odpustila a mohla nastoupit zase zpátky, ale nejdřív jsem to musel vyřídit se Sarah. Zamířil jsem tedy do klučičí části pokojů, kde v mém pokoji seděla na posteli Sarah a četla si "Bravíčko."
"Proč mě sakra pořád vydíráš?!" zařval jsem na ní a zabouchl dveře.
"Ty víš proč. Baví mě to a navíc mi pomáháš zazářit."
"S tím teda končím. Nenechám tě ubližovat dalším lidem, když už ubližuješ mně!" pohlédl jsem na ní.
Přistoupila ke mně až příliš blízko. Koukla mi do očí a ďábelsky se usmála. "Ty víš, že mě potřebuješ." řekla svůdně a já ji opět podlehl.
Pohladila mě po rozkroku a já myslel, že zešílím vzrušením. Byla úžasná, ale jen v několika věcech. Vždycky ale věděla, jak muže uspokojit a donutit ho, aby dělal co chce. "Líbí se ti to, přiznej si to." políbila mě na krk.
Zachvěl jsem se a podíval se na ní. V očích ji zajiskřilo a jedním pohybem mě povalila na postel. Uvěznila mě pod ní. Líbala mě na krku a hladila pod tričkem na hrudi. Přesunula se trochu níž a rozepla mi kalhoty.
"Přestaň!" zaskučel jsem.
"Proč?" trochu se ode mě odtáhla.
"Protože tě nemiluju a nechci o to přijít s tebou!" vymanil jsem se zpod ní a vzal její věci, které následovně letěly dveřmi ven na chodbu.
"Ty vážně chceš, aby se ta chudinka vrátila, že jo?" rozzlobeně se na mě podívala.
"Jo, je totiž jiná než ty, je svá a nikoho nenutí do věcí, které nechce. Hrozně mě štve, jak jsem jí ublížil, ale teď to napravím a ty co nejrychleji opusť tenhle pokoj." ukázal jsem na dveře a čekal až odejde.


Pohled Kat:
"Jo já vím, chodili jsme spolu."
"Ty si to pamatuješ, vždyť to bylo v páté třídě. A...no..." začervenal se."...vyrostli jsme. Ty samozřejmě do krásy."
"Nech toho, Olivere. Ještě se budu červenat." usmála jsem se a koukla na jeho Huskyho. Byl opravdu pěkný. Připadal mi, jako by byl s Oliverem dobrý kamarád a nikdy ho nezradil. Snad i já najdu nějakého takového kamaráda. Posmutněla jsem.
"Co se děje?" prohlížel si mě starostlivě.
"Ale nic, jenom jsem musela po dni ukončit školu a navíc mě zradil jeden kluk, do kterého bych to neřekla." koukla jsem mu do očí.
"Jaký kluk?"
"Kory Wilson, ho určitě neznáš..." sklopila jsem pohled.
"Náhodou znám..." zarazil se.
"Vážně? A odkud?" byla jsem překvapená.
"Od šesté třídy se mnou chodil do školy, potom v osmičce přestoupil na Královskou akademii a já se tam chystám taky, bohužel mi nepřišel dopis z přijímaček."
"Cože? T-ty umíš balet?" ušklíbla jsem se. Nevypadal na to. Oliver byl sice svalnatý a pohledný, ale baleťák? Nějak mi to k němu nesedělo.
"Jo umím...Ale nikomu jsem to neříkal."
"Aha..." koukla jsem na něj a usmála se. "Ráda jsem tě viděla, snad se ještě uvidíme." zamávala jsem mu a šla domů, kde na mě čekala kupa oblečení v pračce.
Povzdechla jsem si a pustila se do zapínání mé nepřítelkyně, mistryně praní. Potom jsem neměla co na práci a tak jsem si sedla za notebook. Zapnula si FB a první zpráva byla od Koryho. Ach jo...Otevřela jsem zprávu a přečetla si jí: "Udělal jsem dobrou věc a můžeš se znovu vrátit, tvá teta bude dostávat přídavky...není zač. :)
Zalapala jsem po dechu. Já se můžu vrátit na Královskou akademii?!! Jupííí!!! Začala jsem skákat po pokoji.


Omlouvám se za chyby, které v kapitolách jsou, ale nechtějí se mi už opravovat xD Moje lenost prostě no :D Budete si muset zvyknout na to, že prohazuju "jsme" a "jsem" xD

Wish list 2016

3. listopadu 2016 v 21:21 | Wek
Vánoce a mé narozeniny se neúprosně blíží, tak jsem začala dávat dohromady nějaký ten menší seznam mých letošních přání. Sama se divím, že obsahuje převážně oblečení, ale bohužel někteří rostou, já se asi zmenšuju a polovina skříně mi je velká! :D Sama nevím jak je to sakra možné, ale je to tak xD Hold to potřebuje nějakou obměnu oblečení no :D
Tady je pár ukázek mého Wish listu...:3


Volnější tričko/svetr/mikina - šedá. Cena cca 200kč.

Svetr na pohled pěkně heboučký - béžový. Cena cca 150kč.

Crop top/podprsenka - asi černá, ještě uvidím. Cena cca 50kč.

Teplé nadkolenka - šedé/černé. Vhodné pod šaty nebo ke kraťasům/dlouhým svetrům. Cena cca 130kč.

Podkolenka 12ks. Cena cca 550kč.

Dlouhé "božské" šaty na Závěrečnou v tanečních. Cena cca 2200kč.

Paruka na cosplay Fluttershy. Cena cca 450kč.

Knížka, kterou musí mít každý milovník HP *-* Je tam naprosto všechno přes dopis, který dostal až po Pobertův plánek nebo jakékoliv zajímavosti o rekvizitách :) Cena cca 1000kč.