Na špičkách 5. kapitola

7. října 2016 v 18:23 | Wek
V okamžik, kdy Layla vpadla do pokoje, jsem se lekla a tak tak chytila lísteček, jenž mi hodila.
"Hádej od koho je." sedla si na postel a vzala si balíček gumových medvídků.
"Kory..." vzala jsem si od ní jednoho medvídka a hodila si ho do pusy. Myslela jsem, že se udusím, když jsem si četla dopis. Hrozně moc mi připomínal pozvání na rande, i když na něm bylo jen místo a čas.
"Nevím, co tím sleduje, ale nevěřím mu." lehla si.
"Já už taky začínám pochybovat. Vždyť není normální, aby mě ignoroval a potom mě zval na rande!" vykřikla jsem a nemotorně spadla na peřiny vedle postele.Ušklíbla jsem se a hodila po Layle polštář.
"Hele!" zasmála se a hodila mi ho zpátky. "nechceš dneska večer něco podniknout?"
"Tak fajn, hned jak se vrátím z podivného setkání, můžeme někam zajít." usmála jsem se a přesunula se ke skříni. Hleděla jsme do velké almary asi hodinu, než mě Layla poslala se aspoň učesat a sama mi vybrala bledě modrý top a tmavé kraťasy s kamínky kolem kapes. Hodila mi mobil a lísteček a doslova mě vykopla se smíchem z pokoje. Někdy bych jí chtěla vidět randit, protože je vážně strašná, když nemá nic na práci.

Šla jsem po chodbě a u skříněk ho uviděla. Zrovna si do skříňky dával učebnici a když si mě všiml, viděla jsem, jak byl překvapený, že mě vidí.
"Ahoj, chtěl si mě vidět?" řekla jsem nejistě a přistoupila k němu.
"Jo, ale tak trochu jsem doufal, že nedorazíš." koukal na mě s kamenným výrazem. V jeho očích jsem zahlédla naštvanost a bolest. Píchlo mě u srdce. Tohle asi vážně rande nebude.
"Proč?" měla jsem slzy na krajíčku.
"Aspoň bych tě nemusel vidět, ale když už jsi tady, chci, aby jsi mě nechala na pokoji. Tvé pohledy vadí jak mi, tak i Sarah. Za dva roky budeme rivalové a nebylo by vhodné, aby mezi námi něco bylo. Měj se." nenechal mě ani odpovědět a odešel.
Po tváři mi stekla slza. Jak to mohl udělat? Nechápu to. Má mi pomáhat a teď nechce, abych se s ním vídala?! To nedává smysl. Za to může určitě ta čarodějnice Sarah! Asi jí uškrtím až jí zítra potkám. Doufejme, že nebudu muset.

Šla jsme zpátky do pokoje a pomalu otevřela dveře. Layla ke mně ihned přispěchala a vyptávala se: "Proč brečíš? Co ti ten šmejd udělal?!"
"On...chce, abych se s ním nevídala...Proč to udělal, Laylo? Proč!" zhroutila jsem se ve dveřích a zavrávorala. Kdyby mě někdo nechytil do náruče a neodnesl do postele, myslím, že bych to už nezvládla. Koukala jsme do oříškových očí jednoho kluka, kterého jsem viděla ve třídě s námi. Poprvé jsem se ho bála, protože působil celkem nebezpečným dojmem, ale jelikož tančí balet, příjde mi celkem v klidu. Teď mě však uvěznil mezi postelí a jím. Nakláněl se nade mnou nebezpečně blízko.
"Ehm..Promiň, ale kdo jsi?" zeptala se Layla a chytila ho za rameno a odtáhla na druhý konec pokoje. Jenom jsme si oddychla a potom ztuhla, protože mu Layla dala facku. "Takhle moji kámošku nebudeš děsit, rozumíš? Budeš od ní na dva metry daleko, protože se mi nezdáš, zrovna jako ten idiot, který ji zlomil srdce.
"Jsem Sky Petters. Ředitelka ji chtěla vidět, prý je to důležité." řekl mladík a prohrábl si tmavé vlasy. Layle zabušilo srdce a sklopila pohled. Poznala jsem, že se něco děje. Tahle škola už vážně přestává být normální!
Pomalu jsem se posadila a beze slova mezi těma dvěma proklouzla a běžela do ředitelny. Zaklepala jsem a otevřela. Spatřila jsem ředitelku vyvedenou z míry a mou matku. "C-co se děje?" šla jsem dovnitř a měla obavy.
"Tvá teta se mi svěřila se situací v práci. Snížili jí plat, a proto nemůže nadále platit tuhle školu. Znamená to pro tebe tedy definitivní konec." řekla smutně ředitelka.
Zalapala jsme po dechu. Tohle nemůže být pravda, prostě nemůže! Vždyť tu jsem jenom dva dny sakra! Rozbrečela jsem se. "Není už žádná naděje?" pověděla jsme roztřeseným hlasem.
"Je tady šance, ale nevím, zda-li dostaneš. Pro studenty zde platí i právo na stipendium. To by jsi zde ale musela zůstat až do konce pololetí." podívala se na tetu. "Pokud to finance dovolí a já zpozorovala, že se narodila pro balet, mohla bych jí nabídnout stipendium." koukla na mě.
Teta sklopila pohled a poté pohlédla na mě. "Je mi to líto, ale jsem na mizině. Strašně ráda bych, aby jsi zde zůstala, ale nejde to."
Zaskočeně jsem na ní zírala. "To mi nemůžeš udělat! Vždyť jsme ti dala všechny mé úspory za deset let, abych zde mohla a ty mi tenhle sen jenom tak zničíš?" bouchla jsem pěstí do stolu a prudce vstala.
"Promiň mi to, Katherine." řekla teta smutně.
"Už nejsem ani Kat? Jak chceš!" odebrala jsme se do pokoje a mlčky si začala balit věci. Nemohla jsem tomu uvěřit. Jak mi to mohla udělat. Vlastní teta!
"Co se děje, Kat? Proč se balíš?" dívala se na mě ustaraně Layla. Sky už zřejmě odešel.
"Nejsou peníze, takže tady končím." řekla jsem a rozbrečela se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 7. října 2016 v 18:47 | Reagovat

Skvělý příběh, máš moc dobrý styl psaní, vcítila jsem se do postav :-)

2 Joina Joina | Web | 10. října 2016 v 16:00 | Reagovat

Hej hej, konečně další pokračování. Ještě že jsi na něj ještě nezapomněla :)
Nebude tu náhodou jiskřit nějaká romantika?
Skvělé čtení :)

3 Sayuri Sayuri | Web | 16. října 2016 v 15:22 | Reagovat

Jéj dalšia časť! Musela som si prečítať tú predtým, lebo som už trochu zabudla čo som čítala. (Sayuri debil) Ale spomenula som si a moc sa mi to páčilo. Ten koniec bol dosť dojemný. Druhý najhorší pocit na svete je to, ako sa musíš dívať, ako ti niekto ničí sny :(

4 C.V.OK. C.V.OK. | E-mail | Web | 9. prosince 2016 v 14:57 | Reagovat

oooooooo!!! ten s*** vy**** idiot! a tá jej teta! to bola rana pod pás. kurňa! dosť drsná kapitola...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama