Říjen 2016

Chceš být AFFS/SB?

31. října 2016 v 22:40 | Wek

Je to tady! :D Dneska mám takovou lepší náladu než normálně (divný co?), tak vám se hážu trošku nepodstatný článek. Každopádně už dlouho jsem nanabírala AFFS - musím to napravit.
Pokud máš TY - ANO TY - zájem patřit mezi božstva mého blogu a tak nějak mít i reklamu v menu, tak neváhej a zapiš se do AFFS. Důvod můžeš mít jakýkoliv... Líbí se ti grafiky, Ráda čteš příběhy, nebo tě zajímá můj názor na "život" :D Jak říkám, každý si najde ten důvod svůj :)

PRAVIDLA:
1) obíhat min. 2x týdně - pokud nenapíšeš jediný komentář do měsíce, automaticky tě mažu ;)
2) nenadávat sprostě
3) komentovat i starší články, někdy jich vydám víc

PŘIHLÁŠKA:
1) jméno
2) blog
3) o čem máš blog?
4) jak jsi na můj blog narazila?
5) co bych zde měla změnit?
6) souhlasíš s pravidly?

30.10.2016 - 22:05

30. října 2016 v 22:05 | Wek |  Deníček
Ahoj! Dneska tady mám pro vás opět další článek :D Nevím, kam to zařadit, tak snad neošidím rubriku Architektura o drahocenou informaci :D No co...
Dneska jsem se podezřele brzo vzbudila. Vstala jsem kolem půl deváté O.O to je pro takového spáče jako jsem já rekord! :D Měla jsem jet s mamkou a ségrou na poslední vysílání pohádky "Tajný život mazlíčků" do kina, ale já si prostě nepotrpím na český dabing (je většinou děsný) a raději jsem si pohádku stáhla anglicky s titulkama. Alespoň mi to poslouží i jako dobré učení AJ xD Tak jsem s nimi tedy nejela a vegetovala jsem celý den v posteli!
Bohužel hned, co jsem začala rýsovat úkol na pátek do Architektonického cvičení, proklínala jsem se! Notebook na kolenou se zadáním, na klávesnici tvrdý blok jako podložka a na něm jsem se shrbenými zády rýsovala asi 3 hodiny xD Můj krk! X_X
Nakonec jsem to tak nějak dodělala, sice mi to absolutně nevychází, ale což...xD Hlavně že z toho předmětu projdu :D
Tady menší ukázka toho, co se momentálně v A. cvičení učíme...alias Perspektiva (nebo jak se to píše xD)..



Zkráceně z pohledu shora (půdorysu) a pohledu z boku máme vytvořit takovéto pofidérní 3D něco XD Samozřejmě tam těch krychlí a kvádrů máme u sebe víc X_X
K obědu jsem testovala ovesnou kaši údajně s borůvkami, které tam nebyly xD Musela jsem si je nahradit sušeným ovocem...:C Nebylo to nejhorší,a el ani nejlepší...Nakonec mi na takovou obědo-večeři přivezla mamka oběd, takže super! :3
Jak jste se měli dneska vy? :)

Layout pro Claire

29. října 2016 v 15:26 | Wek |  Objednané layouty
Po dlouhé době je tohle zase nějaká vytvořená grafika na přání. Nudila jsem se, tak jsem i přes uzavřené objednávky nějaké udělala :D 3:)
Tady jsou informace o layoutu:
S čím: Kuroshitsuji
Barva: sladěná s obrázkem
Bonusky: popisky: Site info, Admin, Navigation, Stories, TopList, bonusky: Avatar, Ikonka, Oddělovač

Náhled | Objednávka layoutu


Na špičkách 6. kapitola

15. října 2016 v 17:48 | Wek
Stála jsem před akademií a kufr mi ležel u nohou. Nikdy jsem nečekala, že mi má jediná rodina zničí život. Ráno jsem se oblékla do černých šatů, tenisek a hodila přes šaty svetr. Vlasy jsem si navlnila a na oči nanesla tmavé stíny a velkou vrstvu řasenky. Rty jsem přejela červeným leskem. Naposledy jsem se ohlédla a ve dveřích stál Kory. Koukla jsem mu do očí a on mi pohled oplatil.
"Bylo to přání Sarah." řekl chladně. "Můj táta je ředitel agentury, kde tvá teta pracovala, takže jsem neměl na výběr, pokud mě Sarah vydírá. Nechci aby ubližovala lidem, které mám rád, ale ona je vážně strašná."
"Ale proč?! Proč se jí nepostavíš?!" křičela jsem. "Nenávidím tě!" otočila jsem se a rychle i s kufrem vlezla do auta. Schválně jsem se tiše koukala na druhou stranu, abych se nemusela dívat na onoho zrádce. Všechno dělal jenom kvůli Sarah, kvůli ní trpím. Musím se dostat do TdB ať to stojí co to stojí.

Dojeli jsme domů do našeho malého městečka daleko od něj, daleko od Sarah a všech problémů. Nechala jsem Amy, aby mi dala věci do pokoje a já se šla do parku projít. Potřebovala jsem si pročistit hlavu.
Procházela jsem se kolem javorů a dalších stromů, jejichž název jsem neznala. Sedla jsme si pod jeden z "neznámých" a koukala na mraky. Zavřela jsme oči a představovala si, jaké by to bylo, kdybych dostala nabídku ke spolupráci TdB. Určitě bych měla dokonalé šaty a účes jako pro princeznu. Povzdechla jsem si a koukla vedle sebe. Reflexně jsme vyskočila, protože vedle mě ležel obrovský Husky. "Áááá!" vyletěla jsem asi metr vysoko div jsem se nepraštila do větve nade mnou.
"Nic ti neudělá." zaslechla jsem a otočila se. Dívala jsem se na mého bývalého spolužáka ze základky. Neřekla bych, že se někdy setkáme. V páté třídě se odstěhoval a teď jsme ho málem ani nepoznala, ale jeho rošťácký úsměv nezapomenu.
"Jenom jsem se lekla." usmála jsem se.
"Co tady dělá taková pěkná holka, jako ty, tak sama v den školy?" zeptal se.
"Právě mi jeden kluk zničil život, takže si nemůžu školu ani dovolit."
"Ouu...To je mi líto." Přivolal Huskyho a prohlédl si mě. "Neznáme se odněkud?"
"J-jo...Chodili jsme spolu pět let na základku." koukla jsem mu do očí.
"Počkat....Kat Hayersová?"
Kývla jsem.
Usmál se a objal mě až mě to překvapilo. "Já jsem Oliver Jasse."
"Jo, já vím...Chodili jsme spolu."

Na špičkách 5. kapitola

7. října 2016 v 18:23 | Wek
V okamžik, kdy Layla vpadla do pokoje, jsem se lekla a tak tak chytila lísteček, jenž mi hodila.
"Hádej od koho je." sedla si na postel a vzala si balíček gumových medvídků.
"Kory..." vzala jsem si od ní jednoho medvídka a hodila si ho do pusy. Myslela jsem, že se udusím, když jsem si četla dopis. Hrozně moc mi připomínal pozvání na rande, i když na něm bylo jen místo a čas.
"Nevím, co tím sleduje, ale nevěřím mu." lehla si.
"Já už taky začínám pochybovat. Vždyť není normální, aby mě ignoroval a potom mě zval na rande!" vykřikla jsem a nemotorně spadla na peřiny vedle postele.Ušklíbla jsem se a hodila po Layle polštář.
"Hele!" zasmála se a hodila mi ho zpátky. "nechceš dneska večer něco podniknout?"
"Tak fajn, hned jak se vrátím z podivného setkání, můžeme někam zajít." usmála jsem se a přesunula se ke skříni. Hleděla jsme do velké almary asi hodinu, než mě Layla poslala se aspoň učesat a sama mi vybrala bledě modrý top a tmavé kraťasy s kamínky kolem kapes. Hodila mi mobil a lísteček a doslova mě vykopla se smíchem z pokoje. Někdy bych jí chtěla vidět randit, protože je vážně strašná, když nemá nic na práci.

Šla jsem po chodbě a u skříněk ho uviděla. Zrovna si do skříňky dával učebnici a když si mě všiml, viděla jsem, jak byl překvapený, že mě vidí.
"Ahoj, chtěl si mě vidět?" řekla jsem nejistě a přistoupila k němu.
"Jo, ale tak trochu jsem doufal, že nedorazíš." koukal na mě s kamenným výrazem. V jeho očích jsem zahlédla naštvanost a bolest. Píchlo mě u srdce. Tohle asi vážně rande nebude.
"Proč?" měla jsem slzy na krajíčku.
"Aspoň bych tě nemusel vidět, ale když už jsi tady, chci, aby jsi mě nechala na pokoji. Tvé pohledy vadí jak mi, tak i Sarah. Za dva roky budeme rivalové a nebylo by vhodné, aby mezi námi něco bylo. Měj se." nenechal mě ani odpovědět a odešel.
Po tváři mi stekla slza. Jak to mohl udělat? Nechápu to. Má mi pomáhat a teď nechce, abych se s ním vídala?! To nedává smysl. Za to může určitě ta čarodějnice Sarah! Asi jí uškrtím až jí zítra potkám. Doufejme, že nebudu muset.

Šla jsme zpátky do pokoje a pomalu otevřela dveře. Layla ke mně ihned přispěchala a vyptávala se: "Proč brečíš? Co ti ten šmejd udělal?!"
"On...chce, abych se s ním nevídala...Proč to udělal, Laylo? Proč!" zhroutila jsem se ve dveřích a zavrávorala. Kdyby mě někdo nechytil do náruče a neodnesl do postele, myslím, že bych to už nezvládla. Koukala jsme do oříškových očí jednoho kluka, kterého jsem viděla ve třídě s námi. Poprvé jsem se ho bála, protože působil celkem nebezpečným dojmem, ale jelikož tančí balet, příjde mi celkem v klidu. Teď mě však uvěznil mezi postelí a jím. Nakláněl se nade mnou nebezpečně blízko.
"Ehm..Promiň, ale kdo jsi?" zeptala se Layla a chytila ho za rameno a odtáhla na druhý konec pokoje. Jenom jsme si oddychla a potom ztuhla, protože mu Layla dala facku. "Takhle moji kámošku nebudeš děsit, rozumíš? Budeš od ní na dva metry daleko, protože se mi nezdáš, zrovna jako ten idiot, který ji zlomil srdce.
"Jsem Sky Petters. Ředitelka ji chtěla vidět, prý je to důležité." řekl mladík a prohrábl si tmavé vlasy. Layle zabušilo srdce a sklopila pohled. Poznala jsem, že se něco děje. Tahle škola už vážně přestává být normální!
Pomalu jsem se posadila a beze slova mezi těma dvěma proklouzla a běžela do ředitelny. Zaklepala jsem a otevřela. Spatřila jsem ředitelku vyvedenou z míry a mou matku. "C-co se děje?" šla jsem dovnitř a měla obavy.
"Tvá teta se mi svěřila se situací v práci. Snížili jí plat, a proto nemůže nadále platit tuhle školu. Znamená to pro tebe tedy definitivní konec." řekla smutně ředitelka.
Zalapala jsme po dechu. Tohle nemůže být pravda, prostě nemůže! Vždyť tu jsem jenom dva dny sakra! Rozbrečela jsem se. "Není už žádná naděje?" pověděla jsme roztřeseným hlasem.
"Je tady šance, ale nevím, zda-li dostaneš. Pro studenty zde platí i právo na stipendium. To by jsi zde ale musela zůstat až do konce pololetí." podívala se na tetu. "Pokud to finance dovolí a já zpozorovala, že se narodila pro balet, mohla bych jí nabídnout stipendium." koukla na mě.
Teta sklopila pohled a poté pohlédla na mě. "Je mi to líto, ale jsem na mizině. Strašně ráda bych, aby jsi zde zůstala, ale nejde to."
Zaskočeně jsem na ní zírala. "To mi nemůžeš udělat! Vždyť jsme ti dala všechny mé úspory za deset let, abych zde mohla a ty mi tenhle sen jenom tak zničíš?" bouchla jsem pěstí do stolu a prudce vstala.
"Promiň mi to, Katherine." řekla teta smutně.
"Už nejsem ani Kat? Jak chceš!" odebrala jsme se do pokoje a mlčky si začala balit věci. Nemohla jsem tomu uvěřit. Jak mi to mohla udělat. Vlastní teta!
"Co se děje, Kat? Proč se balíš?" dívala se na mě ustaraně Layla. Sky už zřejmě odešel.
"Nejsou peníze, takže tady končím." řekla jsem a rozbrečela se.

2.10.2016 - 21:26

2. října 2016 v 21:50 | Wek |  Deníček
Po čtyřech (?) dnech jsem zase tady a přináším vám dlouho očekávaný díl do deníčku. Včerejšek byl celkem zajímavý a tak vám popíšu můj víkend...
V Sobotu jsem vstávala celkem časně z rána, kolem osmi hodin, a sedla si za uspaný notebook s cílem dokreslit obrázek. Dala jsem se do označování očí, když se mamka bavila s taťkou, že jedeme do Ostravy. Už asi týden básním před babčkou a mamkou o tanečních, že potřebuju šaty :D Tak se to konečně splnilo. Menší komplikací bylo, že u nás spala sestřenka, tak jela tedy s náma.
V Ostravě jsme byli do hodinky a taťka zaparkoval hned u vchodu do obchodu. První řeakce na obchod...úplné "Whááát?" :D Myslela jsem si, že se tam ve dveřích roztopím z té tuny překrásných šatů :3 Já tam šla ale pro jedny určité. Zamířila jsem k věšáčku k koktejlkami a dala se do hledání. Nakonec jsem ony šaty našla a šla si je hned vyzkoušet. Bohužel mi nesedly a trošku víc mi padaly i přes nejvíc stáhnutý korzet xD Menší číslo šatů už neměli, tak jsem se vydala na hledání nějakých jiných. 32kové šaty tam byly, ale černé, které mi mamka nedovolila už jenom kvůli toho, že mám 80% černých věcí v šatníku xD...Nakonec jsem požádala prodavačku, jestli by mi nesundala z figuríny jedny růžové šaty, které byly sice 34ky, ale měly kolem krku pásek nebo co to je, takže by mi nemusely padat.
Zaplula jsme s nimi do kabinky a mamka se hend dala do zavazování korzetu :3 Nakonec mi šaty sedly dokonale a já se v nich cítila jako nějaká princezna křížená s cukrovou vatou xD No vážně...:D
A tak zkončily šatičky u mě doma a čekají na půlkolonu :3
Večer jsem s holkama ještě hrála TS4 a když měla siminka rodit, hra se sekla a prostě nešla no xD Vypla jsem jí a pak jí už nezapla...Prostě moje nervy na to nejsou stavěné :D


Dneska jsem toho mco nedělala, vstala jsem kolem jedenácti hodin a hned se vrhla an rýsování domu, který máme (možná) mít hotový na středu...Jak říkám, všechno na poslední chvíli xD Narýsovala jsem obrys, pokoje, okna a dveře a na nějaké kóty a tabulky se rovnou vykašlala xD Nějak to budu muset stihnout v pondělí a úterý...Prostě nezáživný den xD Dokreslila jsem dva obrázky a pak šla vyčerpaná do posele, kde jsem doteď xD