Červen 2016

Na špičkách - 4. kapitola

8. června 2016 v 9:36 | Wek
Poslouchala jsem ředitelku, která vyprávěla historii školy a zodpovídala všechny dotazy nových, ale i starších žáků. Většina otázek se týkala nové smlouvy s Baletní organizací v Paříži - Temps de briller (Čas zazářit). Mezi žáky třetích a čtvrtých ročníků vypukla rivalita. Temps de briller totiž vyberou pouze tři tanečníky, kteří budou mít smlouvu platnou třicet let a zajištěnou tak slavnou a skvělou budoucnost. Naplnila mě vlna energie a úplně jsem zapomněla na Koryho. Jestli mají tuhle možnost třeťáci a čtvrťáci, budu mít taky šanci, proto se musím co nejvíc snažit!

Po dlouhém proslovu nám bylo řečeno, že za hodinu máme být ve třídách. S Laylou jsem šla na snídani a usadily jsme se s tácem plným jídla ke stolu k oknu. Kolem nás bylo plno starších žáků, a tak jsme jenom šeptaly. Na tácu jsem měla jahodový puding, džus a bagetu se salátem a rajčaty. Layla si nabrala do misky lupínky a zalila si je čokoládovým mlékem. Asi si chtěla udržet svou bezvadnou postavu. Pokrčila jsem lehce rameny a dala se do jídla. Ukousla jsem si pořádný kus bagety, když v tom jsem uslyšela známý otravný hlas.

"Co vy dvě tady děláte?!" odhrnula nad námi Sarah nos. Po jejím boku se zanedlouho objevil i Kory a tvářil se naprosto neutrálně. Už vážně nevím co si o něm myslet.
"Nevidíš?" ukázala Layla na jídlo a já se musela ušklíbnout. Někdy si myslím, že je vážně víc bláznivá než já.
"Jo vidím, takže vypadněte...Tohle je naše místo." sedla si vedle mě a strčila do mě, takže jsem i s táckem spadla na zem. Salát jsem měla snad všude. Celá jídelny vybuchla smíchy. Grr jak já tu Sarah nesnáším! První den na škole a hned jsem ztrapněná!...Vzala jsem tác do rukou a se vztyčenou hlavou jsem ho odnesla. Kory na mě jen koukal, jakoby ani nevěděl co se stalo. Layla mě chytla za ruku a táhla z jídelny pryč směrem na pokoj.

Sedla jsem si na postel a převlíkla se do tanečního trikotu na hodinu, mezitím co mi spolubydlící omývala obličej houbičkou. "Nic si z toho nedělej, nemůže tě ztrapnit, dokud jí to nedovolíš." mrkla.
"Od tebe zní všechno tak chytře, ale já tomu nevěřím, protože už teď jsem všem pro smích." koukala jsem do země.
"Ale no tak. Byla jsi přece na přijímačkách šestá ne? Takže máš ohromný talent a dokonce větší než Sarah, ona byla minulý rok dvacátá a to jí vzali až po měsíci školy, takže se nelituj a ukaž jí co v tobě je. Už se těším na její pohled za dva roky, až zjistí, že jsme se dostaly do Temps de briller." zasněně se koukla na plakát Anthonyho Deepa, nejslavnějšího a nejmladšího tanečníka v organizaci.
"Tak fajn..." zhluboka jsme se nadechla a do rukou jsme si vzala pití a piškoty. "Můžeme jít? Za pět minut začíná stejně hodina." koukla jsem na ní a ona pouze kývla a vzala si svoje věci.

Zamířily jsme do učebny baletu, kde nás profesoři rozdělili na holky a kluky a profesor Mollum odešel s chlapci do jiné třídy a my měly za úkol se rozcvičit. Postavila jsme se s Laylou k tyči a začali jsme jemnými plijé a potom výkopy a všemožným protahováním nohou.

Profesorka Agganová procházela mezi tyčemi a prohlížela si nás. Zadávala nám cviky, které máme udělat: "Developé a nohu vytočíme a nahoru, děvčata. Záleží na správné technice, ne na výšce nohy." Přišla až ke mně. "Dobře." něco si zapsala."Ty jsi Katherine, že?" Usmála jsem se a kývla. Pár dívek pokárala a spravila jim výšku a natočení nohy a poté jsme se přesunuly k dalšímu cviku - otočky.
Moc jsem je neuměla a tak jsem to co nejrychleji dokončila a koukla na profesorku. Mračila se a znovu si něco poznačila. Zajímalo by mě co.

"Každý rok sem přicházejí další dívky, které si myslí, že stačí když umějí pár pohybů, stanou se tanečnicemi. Ale nestačí to. Přestaňte snít a vraťte se zpátky na zem. Připravte se na týdny tvrdé práce a na zdokonalení vašich limitů, protože jinak neprojdete zkouškami na konci roku." dořekla Agganová a zazvonilo. Vyhnala nás ze třídy a já s Laylou jsme zamířily do pokoje.
Sundala jsem si piškoty a ihned poznala, čeho je život baletky plný. Po prstech jsem měla puchýře a krvácející otlačeniny a odřeniny. "Ach jo..." zalepila jsem si je a zavázala obvazem. "Co si myslíš, že Agganová zapisuje?" zeptala jsme se Layly.
"Nevím, ale zřejmě to bude něco s naší technikou, protože jinak by neříkala to, co říkala." usmála se. "Jestli ti to nevadí, půjdu se projít." vstala a přehodila si přes jemné šaty svetr.
"Klidně běž." vzala jsme si knížku a začala studovat dějiny baletu.
Layla vyšla z pokoje a rychlým krokem šla k fontáně v zahradách školy. Sedla si na okraj kašny a koukala se na stromy měnící barvy. Začínal podzim a na přírodě to šlo znát.

"Eh...ahoj. Jsi Layla, že? Spolubydlící Kat." šel k ní Kory.
"Jo jsem." odpověděla.
"Mohla bys jí tohle dát?" podal jí lísteček, kde stálo místo a čas setkání.
Jasně, ale jestli jí ublížíš, tak si mě nepřej..." pohrozila mu a s lístečkem v kapse vlněného svetru šla zpátky.