Duben 2016

Na špičkách 3. kapitola

7. dubna 2016 v 19:41 | Wek
Píp, píp, píp. Tenhle zvuk nesnáším. Přetočila jsem se v posteli a dala si polštář na hlavu. Jelikož si budík řekl, že mě prostě vzbudí a nevypne se sám, musela jsem nakonec vyletět naštvaná z postele a vypnout mého úhlavního nepřítele. Při cestě do koupelny, abych spáchala ranní hygienu, jsem málem uklouzla na věcech pohozených v koupelně. Asi bych si je měla konečně vyprat. Ach jo, jsem prostě moc líná. Teta si jich určitě všimne a vypere je v době mé nepřítomnosti.

Pokrčila jsem rameny a nandala si pastu na kartáček. Mezitím, co jsme si čistila zuby, jsem si pustila písničky a vymýšlela, co si vezmu na sebe první den školy. Nakonec jsem se rozhodla pro černé mini šaty se zlatým páskem a černé plátěnky. Umyla jsem si obličej, naplácala na sebe plno make-upu a pořádnou vrstvu řasenky, kterou jsem obohatila umělými řasami s kamínky. Rty jsem si nabarvila jemně růžovou rtěnkou. Vlasy jsem si zapletla do rychlého copu a poté ho omotala dokola a vytvořila pomyslný drdol. Tohle je úchylka baletek - drdoly!

Hodila jsem špinavé věci, které ležely pod umyvadlem, do prádelního koše v Amyině koupelně a běžela zpátky do mého pokojíčku. Rychle jsem si dala tašku s věcmi přes rameno a doslova seskočila ze schodů dolů, kde na mne už čekala usměvavá Amy. Chudák teta, zase mně musí zavést. Ušklíbla jsem se a pod tričkem nahmatala přívěsek. Uklidnil mě a já se spolu s tetou vydala k autu, které bylo naplněné kufry s mými věcmi a tašky s jídlem. Někdo tady měl asi strach, že bych umřela hlady.

Sedla jsem si do vychlazeného auta a jelikož už bylo něco málo po šesté hodině ráno a městečkem nejezdilo moc aut, prosvištěli jsme směr LA. Zpozorněla jsem až teprve, když auto zastavilo před jednou z meších budov vedle Akademie. Tohle musel být internát. Vypadal vážně skvěle! V srdci jsem doufala, že budu na pokoji se Skipper a nebo nějakou příjemnou spolužačkou. Ne každý chce sdílet svůj pokoj s otravnou mrchou no ne?

Mé tužby se při mém štěstí naplnily. Osmičku jsem začala mít čím dál raději. Bylo mi řečeno, že budu mít pokoj s jednou spolužačkou. Samozřejmě to má své mínus - miluje růžovou, ale i své plus, může mi pomáhat a radit mi a skrz ní bych se mohla víc seznámit s Korym. Jsem totiž strašně stydlivá, i když to tak nevypadá. Obzvlášť v jeho blízkosti. Rozplývala jsem se přede dveřmi pokoje.
"Tak půjdeš už dovnitř, Hayersová?" koukala na mě moje spolubydlící sedící na růžové posteli. Byla to pěkná blondýnka s dokonalou postavou a zvonivým hlasem.
"Jasně, promiň." vešla jsem a hodila si mé tašky a kufry na postel. "Jsem Katherine, ale můžeš mi říkat Kat." vřele jsem se usmála a podala jí ruku.
"Layla." lehce mou ruku stiskla a vrátila se ke čtení nejnovějšího Bravíčka.

Porozhlédla jsem se po pokoji a zkoumala, jaké prostory jsou moje. Vypadalo to, že má každá z nás postel, poměrně velkou skříň, stůl, dvě poličky a noční stolek. Pokojík byl bílý se zlatými ornamenty a na Laylině straně připomínal prostor jako pro princeznu, což ona tak trochu byla, protože se tak oblékala i česala. Sedla jsem si na postel a začala si pomalu vybalovat knížky a různé drobnosti.

"Jaký máš pocit ze školy?" zeptala se mě Layla a začala si spravovat jemné růžové líčení.
"Kory říkal, že je svým způsobem lehká až na odborné předměty, takže popravdě ani nevím, co si mám o ní myslet. Na první pohled ale vypadá skvostně." ukládala jsme si oblečení do šesti poliček ve skříni.
"Kory?" zmateně se na mě skrz zrcátko podívala.
"Jo." usmívala jsem se jako andílek. "Je to ten nejsuprovější kluk na téhle škole."
"Nezaláskovala ses nám?" vstala z postele a přistoupila k mně.
"Ne! Jenom...Je to složité." povzdychla jsem si a uchopila osmičku do ruky.
"Co je na tom složitého?" nevěřícně koukala. "Viděla jsi ho vůbec tančit, když říkáš, že je 'nejsuprovější'?"
"Když to teď říkáš tak ne, ale je to druhák. Kdyby nebyl dobrý, nedostane se do dalšího ročníku."
"Takže tvůj problém je, že je starší?"
"Já nevím, co je můj problém. Možná je na mě jenom moc dokonalý."
"Přestaň se tvářit jako zmoklá slepice, Kat!" pokárala mě. "Pokud mu nedáš šanci, nepoznáš, jestli je pro tebe ten správný." mrkla. "A navíc, měla by ses trochu sebrat, za půl hodiny začíná program v hlavním sále."
"Máš pravdu." vzala jsem si z batohu sešitek a tužku a s Laylou v patách jsme vyrazily do hlavního sálu. Na koho jsme ale nenarazili. Přede dveřmi stál Kory a nějaká holka, podle vzhledu a výšky byla asi z jeho třídy. Všiml si mě a koukal na mě jako na zjevení.

"Ahoj, osmičko." zvedl ruku na pozdrav.
"Kdo je ta holka!" vypískla jeho spolužačka.
"Jedna prvačka, nemusíš se o ní zajímat."
Došla jsem spolu s Layou k nim a pozdravila ho: "Ahoj, Kory."
Layla si pískla. "Tak TOHLE je Kory?" prohlíží si ho od hlavy k patě.
"Jo, jsem." řekl a pozoroval nás.
"Hele, Korýšku, nechceš už jít než se tam nahrnou ty malé potvůrky?" podívala se na nás a ohrnula nos.
"J-jo jasně." zarazil se, když si všiml osmičky na zlatém řetízku na mém krku. "Ty sis ho vzala?"
"Jo, vzala." odpověděla jsem a začervenala se.
Druhačka po jeho boku ihned poznala, že nebudu úplně ideální kamarádka a táhla Koryho do sálu. "Přestaň se vybavovat s miminama, jinak naše pověst jako dokonalého páru klesne." usadila se s ním do první řady.
"Ta holka se mi nezdá..." vypadlo najednou z Layly. "Bude to určitě jedna z takových těch mrch, které na žádné škole nesmí chybět, i když styku s nimi bych se vyhýbala." zamyslela se."Jak to tak vidím,tak máš možná další překážku na cestě ke Korymu." koukla na mě a já sklopila pohled na jeho dárek. Osmička je zatím neutrální, ale uvidíme, co mi v budoucích dnech přinese.