Na špičkách 2. kapitola

13. března 2016 v 21:28 | Wek
O týden později jsem netrpělivě vyčkávala před poštovní schránkou a vyhlížela pošťačku. Výsledky z přijímaček by měly přijít co nejdřív, a tak jsem nervózní. Dostala jsem se nebo ne? Moje kamarádka Skipper mi držela palce, protože jí přijali už před pěti dny. Proč to pošťačce trvá tak dlouho?

Koukala jsem do nebe a rozpoznávala mráčkové obrazce. Viděla jsem zajíce s čajovou konvicí, dinosaura, babičku, která sedí v houpacím křesle a plete. Z rozpoznávání obrázků mě vyrušilo poklepání na rameno. Otočila jsem se a koukala do modrých očí, které jsem už někde viděla.
"Ahoj, ředitelka Královské Akademie mě poslala, abych ti dovezl tohle." podal mi dopis a usmál se.
"Díky, ale proč zrovna ty?" byla jsem zmatená.
"Královská Akademie je hold zvláštní a rozesílá dopisy sama. Každý žák dostane "učitele""...udělal uvozovky..."z vyššího ročníku aby začátečníkovi byli nápomocní."
"Aha..." podívala se jsem se do jeho krásných očí. "Takže říkáš, že jsem začátečnický žák?"
"Jo, vzali tě." zazubil se a já mu při jeho slovech skočila do náruče. Když jsem si uvědomila, co dělám, zrudla jsem a odtáhla se.
"T-to jsem ráda."
"Jo, já taky. Zítra v devět ti začíná první hodina, takže víš, co dělat."
Kývla jsem. "Nechceš zůstat na oběd, když už jsi tady kvůli mě?"
"Klidně, ale hned potom budu muset jet." usmál se. "Škola volá."

Šla jsem dovnitř a pomohla Amy roznášet salát s rajčaty a sýrem, mezitím co se Kory usadil k nachystanému stolu. Teta vždycky myslí na nejhorší a chystá jedno místo navíc, jako o vánocích. Usmála jsem se na Koryho, když jsem mu podávala jeho talíř s jídlem a poté jsem rychle položila na stůl salámy a pečivo. Všem nám Amy nalila jablečný džus a popřála dobrou chuť.
"Jak se ti líbí na Akademii, Kory?" vyptávala se teta Amy.
"Je to tam hezké. Učebny jsou hodně prostorné a o tělocvičně a sále ani nemluvím. Prostě je to baletní ráj." popisoval prostory školy. "Kolem školy je veliký park, kde se chodí často běhat a někdy i cvičit různé baletní sestavy, na které je potřeba hrbolatý povrch nebo se příběh odehrává v přírodě."
"Tak to zní báječně!" vykřikla teta a chytila mě za ruku. "A jsou tam předměty těžké?"
"Většinou ne, aspoň pro mne. Předměty jako Dějepis, Český jazyk a Matematika se vyučují jen zlehka, protože nejsou moc potřebné, ale předměty týkající se výuky baletu jsou už o něco těžší."
"Hmm..." koukala jsem na ně a poslouchala.

Když jsme dojedli, šla jsme umýt nádobí a Kory s tetou mi všechno nosili do dřezu. Umívala jsem zrovna nože, když mě Kory chytil kolem pasu a já se leknutím řízla. Vodu ihned zbarvila trocha mé krve a já zírala na pořezaný prst.
"Promiň, to jsem nechtěl." vzal mě za ruku a utřel jí. Poté ránu zalepil náplastí a zbytek nádobí umyl za mě.
"Nemusíš to umývat." protestovala jsem a byla trochu zaskočená jeho chováním v mé blízkosti.
"Je to jako poděkování a omluva." koukl na mě a pousmál se. Když skončil, chytil mě za zraněnou ruku a zeptal se: "Bolí to ještě?"
"Ne. Už ne." koukala jsem na jeho ruku a můj žaludek odolával útokům motýlků.
"Měl bych už jet, uvidíme se ve škole. Moc děkuji za jídlo a všechno ostatní." mrkl. "Rád jsem vás poznal, paní Hayersová." Vzal si věci a bez sebemenšího pohledu na mne odjel.
Co se to se mnou teď děje?! Motýlci přetrvávali a já se raději odebrala do pokoje, kde jsme si sedla na postel a opřela se o stěnu polepenou fotkami z baletu a plakáty. Rozhodla jsme se nějak zabít čas a samotu a sbalila jsem si do kufru veškeré oblečení, ale něco jsme si nechala i tady, abych tu nebyla o prázdninách a svátcích nahá. Přibalila jsem si i nutné věci jako hygienu, malovátka a hodně, opravdu hodně laků na vlasy. Po sbalení jsem uznala za vhodné si přečíst dopis. Neodolala jsem a četla ho nahlas.

Milá slečno, Katherine Hayersová,
srdečně vám oznamujeme, že jste byla přijata na taneční školu patřící Královské Akademii. Byla jste umístěna na 6. místě z šest seti účastnic.
Tímto vás žádáme, aby jste se do zítřka dostavila a nahlásila na internát patřící Královské Akademii. Zítra 5.9. v 9:00 hod. vás očekáváme v Hlavním sále pobočky školy v LA.
Těšíme se na vás,
učitelský sbor a Samantha Orrowská,
ředitelka školy.

V dopise bylo ale ještě něco. Obrátila jsem obálku vzhůru nohama a do klína mi spadl řetízek s přívěškem. Kory. Obdivovala jsem přívěšek. Byla to osmička, celá posázená diamanty. Mám dojem, že ode dneška bude Osm moje šťastné číslo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terez Terez | Web | 14. března 2016 v 14:45 | Reagovat

Yay! Pokračovanie! :3 Príbeh sa nám začína rozbiehať... Nemám čo vytknúť... Neviem, čo mám napísať, jedine, že sa ti kapitola podarila a teším sa na ďalšiu. :)

2 Joina Joina | Web | 17. března 2016 v 21:08 | Reagovat

Jojo domnívám se, že jsem tohle už někde četla, že? Nebo si to pletu s jiným příběhem? :)
Děj je zajímavé to jistě. Mě se to líbí a počkám si na další díl :)

3 lunar-dream lunar-dream | Web | 18. března 2016 v 21:05 | Reagovat

Úžasný příběh ! :33

4 C.V.OK. C.V.OK. | E-mail | Web | 9. prosince 2016 v 14:42 | Reagovat

ooo :) zárodok mladej lásky? so sweeet! a Kory podľa opisu vyzerá fakt k nakusnutiu! Taký ňuňík jeden. Joj! ďalej ďalej ďalej!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama