Na špičkách 1. kapitola

8. března 2016 v 23:26 | Wek
Řekla jsem si, že když mám už něco dokončené, tak proč to nepřidat no ne? Začnu příběhem Na špičkách...:3 Snad se bude líbit...;)


Pořád dokola se mi už pět let vybavuje moje poslední pirueta v baletu Louskáček, kde jsem tančila roli Klárky. Pirueta, u které jsem si zlomila kotník a na pět let přestala tančit. Už dávno jsem ukončila základní školu, někdy v osmém ročníku. Od té doby mám domácí studium.

Tímto rokem nastupuji do Královské akademie, jejíž součástí je i taneční škola, ale abych se do ní dostala, musím projít přijímačkami, které už jsou za rohem. Nemůžu se dočkat, ale taky mám strach, že jsem zapomněla tančit a neprojdu. Přijímačky se uskuteční v LA, kde je pobočka školy pro Američany. LA je pouhých 150 km od města, jenž je mým domovem.
Neměla jsme baletní piškoty pro začátečníky už roky, nebudu je mít dost prošlápnuté a něco se mi může stát. To je má největší obava.
"Jsi připravená, Kat?" zeptala se mě teta Amy hned po mém zjevení v kuchyni.
"Dej mi pět minut." řekla jsem ospale a šla si pro talíř palačinek se zmrzlinou. Když jsem uviděla i gumítkovou ozdobu, sbíhaly se mi sliny, a tak jsem se pustila k rychlému spořádání snídaně.

Byl sice konec srpna, ale 30°C pořád vládlo. Dojedla jsem a dala talíř do dřezu se slovy, že to potom umyju. Bleskurychle jsem se namalovala, učesala si drdol a pořádně upevnila. Nasoukala jsem se do riflí s dírami na kolenou a tílka a naskočila jsem do auta. Přemáhala jsem se ať neomdlím z horkého vzduchu, který byl v autě. Teta ho nejspíš zapomněla zaparkovat do stínu. No co se dá dělat. Tašku s úborem a piškoty jsem si položila na klín a připásala se. Na hodinovou cestu do LA jsme si připravila v mém Iphonu playlist Within Temptation a koukala jsem otevřeným oknem na mihající se přírodu.
Amy si se mnou v půli cesty začala povídat a jí ji vylíčila všechny moje obavy.
"To, čeho se bojíš, se ti určitě nestane. Pilně jsi trénovala i přes svoje zranění. Neboj se a pořádně jim ukaž, kdo je tady baletka!" usmívala se na mě.
"Tu tvojí náladu bych chtěla mít." rozesmála jsem se a koukla přes sebe na přibližující se Los Angeles.

Auto zastavilo před velkou budovou s pozlacenými iniciály KA. Amy si odjela někam pryč do centra a mě tady nechala samotnou. Jak jinak...Rozhodla jsem se tady vejít dovnitř a ukázat jim, co ve mně je! Podle šipek jsme zamířila do šatny a převlékla se do černé tylové sukně a tílka. Nazula jsem si baletní piškoty a běžela do hlavního sálu.
"Hej! Ty jsi číslo osm, Katherine Hayersová?" zakřičel někdo na mě.
"J-jo." otočila jsem se na hezkého hnědovlasého kluka.
"Už podruhé tě volali, být tebou tak si pohnu." koukal na mě.
"Ehm...díky." rychle jsme zamířila do sálu spolu s klukem do sálu spolu s klukem za zády.
Když mě zavolali napotřetí, vpadla jsme do místnosti a rychle se omluvila. Postavila jsem se do druhé pozice a když začala hrát melodie, dočkala se i mé sestava sněhové vločky z Louskáčku.
Když jsem skončila, zatleskali a já opustila sál. Chvátala jsem do šatny, protože na mě už určitě teta Amy čekala.

Konečně jsem měla šanci si to tady pořádně porozhlédnout. Šatna byla sladěná do béžové barvy. Tapeta měla zlaté ornamenty a nad každým z pěti zrcadel se leskly iniciály Královské akademie. Povzdechla jsem si a koukla na onoho kluka stojícího ve dveřích. "Ty mě teď šmíruješ?!"
"To bych si nedovolil."
"Tak co tady chceš? Pokud vím, je to dámské šatna." rozpustila jsem si dlouhé kaštanové vlasy, které byly doposud upevněny v drdolu.
"Nemůžu říct pěkné holce, že byla dobrá?" sedl si vedle mě.
"Ne nemůžeš, protože v baletu není nikdo dobrý. Je buď špatný nebo skvělý. Když něco zkazíš, můžeš si rovnou zabalit." odtáhla jsme se a sbalila si věci zpátky do tašky.
"Jak myslíš, ale vím, co balet obnáší...Sám ho studuji už druhým rokem na Královské akademii a pokud se nemýlím, ty tady chceš taky studovat."
Kývla jsem. "A to mě má uchvátit, že máš štěstí nebo popřípadě talent?"
"Mohlo by."
Koukla jsme mu do modrých očí. "Raději už půjdu. Ráda jsem tě poznala...ehm?"
"Kory..."
"...Kory."
"Já tebe taky, osmičko." pousmál se.
"Jsem Kat..."
"Jasně, osmičko." mrkl.


Protočila jsem oči a ušklíbla se. Nasedla jsme do auta a s dobrým pocitem a novým budoucím možná-kamarádem jsem odjela zpátky domů vyčkávat na dopis z akademie...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terez Terez | Web | 9. března 2016 v 15:37 | Reagovat

Príbeh vyzerá sľubne, teším sa na ďalšiu časť. :)

2 C.V.OK. C.V.OK. | E-mail | Web | 9. prosince 2016 v 14:38 | Reagovat

Jé! To vyzerá zaujímavo! Hlavná hrdinka má zjavne veľmi silný charakter keď jeodhodlaná zabojovať o svoj sen znova- to sa mi páči! Napísané pekne, jednoducho... Ale v jednoduchosti je krása.
Myslím, že som si práve našla čítanie ku kávičke :) Tak ja idem na pokračovanie! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama