Březen 2016

Temnota ve světle (srdci)

22. března 2016 v 20:14 | Wek |  Články týdne
Každý z nás si prochází životem podle svého. Každý z jedinců na téhle planetě je strvořen z dvou "osobností" té dobré a zlé. Podobný článek jsem již psala, ale tohle bude hlavně o vnitřní části nás samých.
Napadlo vás, proč chtějí zloduši vždy ukrást/proklít batolata nebo při nejlepším novorozeňata...? To proto, že nestačily začít ani pořádně žít a jejich srdce je zaplněné světlem aneb dobrem.


Postupem času ale přicházejí různé etapy života a první problémy a rozhodnutí. Sebemenší špatné zabočení se na vás už do smrti podepíše. Ve vašem srdci se usídlí koušíček temnoty a vy se jej už nezbavíte. Říká se, že se chybami člověk učí, ale pravdou je, že se nikdy nepoučí, protože ona chyba ho bude zžírat zevnitř a pronásledovat ho až do smrti...Možná i dál...
Každý z tvorů nazývajíc se lidé, má dvě své stránky. Tu dobrou. A poté zlou. Dobrá nás nutí k lásce, odvážnosti, laskavosti a k tomu, abychom nikomu neubližovali. Zlé stránka je však pravým opakem. Přemlouvá nás a stahuje do ještě většího zla, protože ona se jím živí. Jsme nuceni dělat věci jako zabíjet, ubližovat a dokonce i lhát. Pomsta je ze všeho nejhorší a spadá do zla...Ve vzduchu však zůstává jedna otázka. Osamocená pluje oblohou a naráží na lidi, kteří neumí odpovědět.


Je ve vesmíru vůbec bytost, která nemá v srdci zakořeněné zlo?...


Na špičkách 2. kapitola

13. března 2016 v 21:28 | Wek
O týden později jsem netrpělivě vyčkávala před poštovní schránkou a vyhlížela pošťačku. Výsledky z přijímaček by měly přijít co nejdřív, a tak jsem nervózní. Dostala jsem se nebo ne? Moje kamarádka Skipper mi držela palce, protože jí přijali už před pěti dny. Proč to pošťačce trvá tak dlouho?

Koukala jsem do nebe a rozpoznávala mráčkové obrazce. Viděla jsem zajíce s čajovou konvicí, dinosaura, babičku, která sedí v houpacím křesle a plete. Z rozpoznávání obrázků mě vyrušilo poklepání na rameno. Otočila jsem se a koukala do modrých očí, které jsem už někde viděla.
"Ahoj, ředitelka Královské Akademie mě poslala, abych ti dovezl tohle." podal mi dopis a usmál se.
"Díky, ale proč zrovna ty?" byla jsem zmatená.
"Královská Akademie je hold zvláštní a rozesílá dopisy sama. Každý žák dostane "učitele""...udělal uvozovky..."z vyššího ročníku aby začátečníkovi byli nápomocní."
"Aha..." podívala se jsem se do jeho krásných očí. "Takže říkáš, že jsem začátečnický žák?"
"Jo, vzali tě." zazubil se a já mu při jeho slovech skočila do náruče. Když jsem si uvědomila, co dělám, zrudla jsem a odtáhla se.
"T-to jsem ráda."
"Jo, já taky. Zítra v devět ti začíná první hodina, takže víš, co dělat."
Kývla jsem. "Nechceš zůstat na oběd, když už jsi tady kvůli mě?"
"Klidně, ale hned potom budu muset jet." usmál se. "Škola volá."

Šla jsem dovnitř a pomohla Amy roznášet salát s rajčaty a sýrem, mezitím co se Kory usadil k nachystanému stolu. Teta vždycky myslí na nejhorší a chystá jedno místo navíc, jako o vánocích. Usmála jsem se na Koryho, když jsem mu podávala jeho talíř s jídlem a poté jsem rychle položila na stůl salámy a pečivo. Všem nám Amy nalila jablečný džus a popřála dobrou chuť.
"Jak se ti líbí na Akademii, Kory?" vyptávala se teta Amy.
"Je to tam hezké. Učebny jsou hodně prostorné a o tělocvičně a sále ani nemluvím. Prostě je to baletní ráj." popisoval prostory školy. "Kolem školy je veliký park, kde se chodí často běhat a někdy i cvičit různé baletní sestavy, na které je potřeba hrbolatý povrch nebo se příběh odehrává v přírodě."
"Tak to zní báječně!" vykřikla teta a chytila mě za ruku. "A jsou tam předměty těžké?"
"Většinou ne, aspoň pro mne. Předměty jako Dějepis, Český jazyk a Matematika se vyučují jen zlehka, protože nejsou moc potřebné, ale předměty týkající se výuky baletu jsou už o něco těžší."
"Hmm..." koukala jsem na ně a poslouchala.

Když jsme dojedli, šla jsme umýt nádobí a Kory s tetou mi všechno nosili do dřezu. Umívala jsem zrovna nože, když mě Kory chytil kolem pasu a já se leknutím řízla. Vodu ihned zbarvila trocha mé krve a já zírala na pořezaný prst.
"Promiň, to jsem nechtěl." vzal mě za ruku a utřel jí. Poté ránu zalepil náplastí a zbytek nádobí umyl za mě.
"Nemusíš to umývat." protestovala jsem a byla trochu zaskočená jeho chováním v mé blízkosti.
"Je to jako poděkování a omluva." koukl na mě a pousmál se. Když skončil, chytil mě za zraněnou ruku a zeptal se: "Bolí to ještě?"
"Ne. Už ne." koukala jsem na jeho ruku a můj žaludek odolával útokům motýlků.
"Měl bych už jet, uvidíme se ve škole. Moc děkuji za jídlo a všechno ostatní." mrkl. "Rád jsem vás poznal, paní Hayersová." Vzal si věci a bez sebemenšího pohledu na mne odjel.
Co se to se mnou teď děje?! Motýlci přetrvávali a já se raději odebrala do pokoje, kde jsme si sedla na postel a opřela se o stěnu polepenou fotkami z baletu a plakáty. Rozhodla jsme se nějak zabít čas a samotu a sbalila jsem si do kufru veškeré oblečení, ale něco jsme si nechala i tady, abych tu nebyla o prázdninách a svátcích nahá. Přibalila jsem si i nutné věci jako hygienu, malovátka a hodně, opravdu hodně laků na vlasy. Po sbalení jsem uznala za vhodné si přečíst dopis. Neodolala jsem a četla ho nahlas.

Milá slečno, Katherine Hayersová,
srdečně vám oznamujeme, že jste byla přijata na taneční školu patřící Královské Akademii. Byla jste umístěna na 6. místě z šest seti účastnic.
Tímto vás žádáme, aby jste se do zítřka dostavila a nahlásila na internát patřící Královské Akademii. Zítra 5.9. v 9:00 hod. vás očekáváme v Hlavním sále pobočky školy v LA.
Těšíme se na vás,
učitelský sbor a Samantha Orrowská,
ředitelka školy.

V dopise bylo ale ještě něco. Obrátila jsem obálku vzhůru nohama a do klína mi spadl řetízek s přívěškem. Kory. Obdivovala jsem přívěšek. Byla to osmička, celá posázená diamanty. Mám dojem, že ode dneška bude Osm moje šťastné číslo...

Báseň - Šťastný konec?

12. března 2016 v 10:16 | Wek |  Básně
Ani nevím, jak mě tato básnička napadla, prostě jsme v literetuře probírali Shakespeara a najednou byla tady :D Vím, že s tím nemá Will nic společného, ale prostě to bude asi dobou. U něj si vždycky představím takový ten "Středověký styl". Snad mě chápete. Už dlouho tady nebylo něco z mé básnické tvorby. Uvidíte sami, co je to šťastný konec, protože mě ke konci navedlo i OUAT. I villiani můžou mít šťastné konce :) Přirovnání básničky se spíš týká Růženky, ale představme si v tom Sněhurku a ostatní postavičky spolupracující s touhle pohádkou...Jak říkám...Inspirace je OUAt...


Stoletým spánkem políbená,
spím, spím a spím.
Budu někdy probuzená,
mezi tím trním růžovým?

Bdím a bloudím ve svých snech,
činy mne uvrhly do tohohle bdění.
Na krku cítím smrti dech,
čekám už jen na probuzení.

Trn součástí růže prokleté,
přináší smrt a smutek.
Proti kletbě stoleté,
pomůže jen láskyplný skutek.

Polibek z lásky má moc největší,
a když na věži zazvoní svatební zvonec,
princovo Ano přinese i neštěstí,
Zloba se nevzdá, tohle není konec!

10.3.2016 - 17:50

10. března 2016 v 17:57 | Wek |  Deníček
Dneska byl dost divný den a popravdě chytla mě taková ta nálada na bodu mrazu...Chtěla jsem to nejdřív napsat kamarádovi, ale to jsem nakonec zavrhla, protože ho nechci odradit mým životem, který se ZASE řítí do háje.
Ráno byl den jako každý jiný, popravdě jsem měla i dobrou náladu, ale jakmile škola skončila a já čekala sama na zastávce, stalo se to, co se mi většinou děje...Ponořila jsem se hluboko do myšlenek div se nerozbrečela na místě.

KAMARÁDSTVÍ - Strašně na mě dolehlo, že s kamarádkama už si nejsme tak blízké. Jakoby na mě prostě zapomněly a to jsme byly jediné, které se znaly na začátku prváku...Byly jsme nerozlučné a dělaly hodně věcí spolu. Teď je musím skoro až donutit, aby mi řekli ahoj nebo tak :/
Jako další bod je moje sousedka v lavici. Před týdnem jsme byli na lyžáku a nadešlo nejdříve rozdělování pokojů. Nechci to moc rozebírat, nebo se rozbrečím ještě víc, ale došlo přesně k tomu, že mě zradili ti, se kterými jsem počítala. Normálně jsem šla s ní a dalšíma dvěma holkama na pokoj a zeptala se: Kdo chce spát na poschoďovce? Nastalo takové to trapné ticho a nakonec mi spolusedící řekla, že chcou být na pokoji s někým jiným. Nezbylo mi nic jiného, než zase odejít. Tohle samé se mi stalo i na základce. Byla jsem sama, kamarědy jsem neměla a strašně mě to teď bolí, že se historie opakuje, když jsem chtěla, aby byla střední nový začátek, ale jak vidím, tak zřejmě není :(

LÁSKA - Před několika týdny mi napsal moc suprovej kluk, bohužel s RP facebookem...Pokud někdo neví, je to jako OC, tedy vymyšlená nakreslená postava, za kterou hrajete vy sami...Začali jsme si normálně psát až to přešlo v to, že jsme si navzájem vyznali lásku... Ve hře...Jsem zastáncem toho, že když jeho postava má ráda mojí postavu, musí něco cítit i ten za PC :D V tom je ale ten problém...Já nevím, jestli vůbec něco takového je. Pořád na něj musím myslet...Ano Zamilovala jsem se. Kdo si myslí, že do obrázku, tak to je omyl...zamilovala jsem se do něj, protože on to píše a takový on je. Tíží mě ale na srdci otázky, zda něco jako láska může v takové podobě existovat a nebo to jenom "předstírá" ve hře a v realu nic necítí. Sžírá mě to uvniř. Nechci mu o tom říct ani se ho zeptat, protože se bojím odpovědi...Hodně lidí totiž říká, že si nemám nalhávat lásku. RP vztah je RP vztah a do realu to nezasahuje. Přistihuju se ale, že bych si přála aby to do realu zasahovalo....


Krvavý šrám

9. března 2016 v 17:02 | Wek |  Stories
Název: Krvavý šrám
Obsah: Je těžké žít s vlčí duší? Pro 14ti letou Arawolf ne! Prožila hrůznou a strašlivou minulost, ale teď je odhodlaná zjistit co ve skutečnosti je... Kazí jí to však žárlivost a vztek...Neumí se ovládat, a tak si život hodně komplikuje...Zjistí pravdu o své minulosti a o své rodině? Na cestě za pravdou pozná lásku, přátelství a dokonce i strach...
Žánr: Fantasy
Předpokládaná délka: Dokončeno (4 kapitoly + prolog)
Upoutávka: ZDE

Na špičkách 1. kapitola

8. března 2016 v 23:26 | Wek
Řekla jsem si, že když mám už něco dokončené, tak proč to nepřidat no ne? Začnu příběhem Na špičkách...:3 Snad se bude líbit...;)


Pořád dokola se mi už pět let vybavuje moje poslední pirueta v baletu Louskáček, kde jsem tančila roli Klárky. Pirueta, u které jsem si zlomila kotník a na pět let přestala tančit. Už dávno jsem ukončila základní školu, někdy v osmém ročníku. Od té doby mám domácí studium.

Tímto rokem nastupuji do Královské akademie, jejíž součástí je i taneční škola, ale abych se do ní dostala, musím projít přijímačkami, které už jsou za rohem. Nemůžu se dočkat, ale taky mám strach, že jsem zapomněla tančit a neprojdu. Přijímačky se uskuteční v LA, kde je pobočka školy pro Američany. LA je pouhých 150 km od města, jenž je mým domovem.
Neměla jsme baletní piškoty pro začátečníky už roky, nebudu je mít dost prošlápnuté a něco se mi může stát. To je má největší obava.
"Jsi připravená, Kat?" zeptala se mě teta Amy hned po mém zjevení v kuchyni.
"Dej mi pět minut." řekla jsem ospale a šla si pro talíř palačinek se zmrzlinou. Když jsem uviděla i gumítkovou ozdobu, sbíhaly se mi sliny, a tak jsem se pustila k rychlému spořádání snídaně.

Byl sice konec srpna, ale 30°C pořád vládlo. Dojedla jsem a dala talíř do dřezu se slovy, že to potom umyju. Bleskurychle jsem se namalovala, učesala si drdol a pořádně upevnila. Nasoukala jsem se do riflí s dírami na kolenou a tílka a naskočila jsem do auta. Přemáhala jsem se ať neomdlím z horkého vzduchu, který byl v autě. Teta ho nejspíš zapomněla zaparkovat do stínu. No co se dá dělat. Tašku s úborem a piškoty jsem si položila na klín a připásala se. Na hodinovou cestu do LA jsme si připravila v mém Iphonu playlist Within Temptation a koukala jsem otevřeným oknem na mihající se přírodu.
Amy si se mnou v půli cesty začala povídat a jí ji vylíčila všechny moje obavy.
"To, čeho se bojíš, se ti určitě nestane. Pilně jsi trénovala i přes svoje zranění. Neboj se a pořádně jim ukaž, kdo je tady baletka!" usmívala se na mě.
"Tu tvojí náladu bych chtěla mít." rozesmála jsem se a koukla přes sebe na přibližující se Los Angeles.

Auto zastavilo před velkou budovou s pozlacenými iniciály KA. Amy si odjela někam pryč do centra a mě tady nechala samotnou. Jak jinak...Rozhodla jsem se tady vejít dovnitř a ukázat jim, co ve mně je! Podle šipek jsme zamířila do šatny a převlékla se do černé tylové sukně a tílka. Nazula jsem si baletní piškoty a běžela do hlavního sálu.
"Hej! Ty jsi číslo osm, Katherine Hayersová?" zakřičel někdo na mě.
"J-jo." otočila jsem se na hezkého hnědovlasého kluka.
"Už podruhé tě volali, být tebou tak si pohnu." koukal na mě.
"Ehm...díky." rychle jsme zamířila do sálu spolu s klukem do sálu spolu s klukem za zády.
Když mě zavolali napotřetí, vpadla jsme do místnosti a rychle se omluvila. Postavila jsem se do druhé pozice a když začala hrát melodie, dočkala se i mé sestava sněhové vločky z Louskáčku.
Když jsem skončila, zatleskali a já opustila sál. Chvátala jsem do šatny, protože na mě už určitě teta Amy čekala.

Konečně jsem měla šanci si to tady pořádně porozhlédnout. Šatna byla sladěná do béžové barvy. Tapeta měla zlaté ornamenty a nad každým z pěti zrcadel se leskly iniciály Královské akademie. Povzdechla jsem si a koukla na onoho kluka stojícího ve dveřích. "Ty mě teď šmíruješ?!"
"To bych si nedovolil."
"Tak co tady chceš? Pokud vím, je to dámské šatna." rozpustila jsem si dlouhé kaštanové vlasy, které byly doposud upevněny v drdolu.
"Nemůžu říct pěkné holce, že byla dobrá?" sedl si vedle mě.
"Ne nemůžeš, protože v baletu není nikdo dobrý. Je buď špatný nebo skvělý. Když něco zkazíš, můžeš si rovnou zabalit." odtáhla jsme se a sbalila si věci zpátky do tašky.
"Jak myslíš, ale vím, co balet obnáší...Sám ho studuji už druhým rokem na Královské akademii a pokud se nemýlím, ty tady chceš taky studovat."
Kývla jsem. "A to mě má uchvátit, že máš štěstí nebo popřípadě talent?"
"Mohlo by."
Koukla jsme mu do modrých očí. "Raději už půjdu. Ráda jsem tě poznala...ehm?"
"Kory..."
"...Kory."
"Já tebe taky, osmičko." pousmál se.
"Jsem Kat..."
"Jasně, osmičko." mrkl.


Protočila jsem oči a ušklíbla se. Nasedla jsme do auta a s dobrým pocitem a novým budoucím možná-kamarádem jsem odjela zpátky domů vyčkávat na dopis z akademie...

Na špičkách

7. března 2016 v 16:31 | Wek |  Stories
Název: Na špičkách
Obsah: Není nic bolestivější, než upadnutí. Všechny sny se v ten moment rozpadnou a balet pro vás s tímto okamžikem skončí. Katherine měla vždy sen, stát se primabalerínou. Od svých tří let tančí. Poštěstilo se jí dokonce v desíti letech dostat příležitost v divadle a zatančit Klárku v Louskáčku - jako nejmladší tanečnice. Při poslední piruetě na přestavení upadne a zlomí si kotník. Od té doby už pět let netančila, ale je odhodlaná vyzkoušet, kam až může zajít...
Žánr: Romance
Předpokládaná délka: Dokončeno - Přepisování (17. kapitol + Charakter ask)
Upoutávka: ZDE


Červená nálada

6. března 2016 v 9:13 | Wek |  Designy blogu
Ahojky! Konečně, opravdu po dlouhé době jsem zpět! Nebude to sice 100%, protože škole je stále, ale budu se snažit alespoň některé články přidávat. Co jsem dělala o době neaktivity? Učila se xD
Mám pro vás ale spoustu novinek...Ne všichni znají Wattpad...A proto jsem se rozhodla, že tenhle blog projde velikou změnou...Tady je rozpis několika z nich :)

• NOVÝ LAYOUT

• ZMĚNA ZAMĚŘENÍ → PŘÍBĚHY

• AKTIVITA

• NOVÉ RUBRIKY

• NOVÉ ROZDĚLENÍ

• NÁBOR A KONTROLA AFFS

• PLNÁ KOPA NOVÝCH PŘÍBĚHŮ

• POKRAČOVÁNÍ THE WIZARD

• VÍCE OBRÁZKŮ → NOVÁ POSTAVA

Všechny změny neproběhnou hned, ale určitě spousty z vás udělalo radost, že konečně budu zase psát. No co konečně...Přes volno jsem psala, ale ne tady :D Logika lvl já :D
A abych nezapoměla...Vyjádřím se k 1. bodu.
Určitě jste si všimli nového kabátku, který bude cca do léta zdobit tento blog. Ani nevíte jak dlouho mi trval :D S přestávkami asi několik týdnů :D Ale zkráceně to bylo 12 hodin...asi xD
Co na něj říkáte? :)