the Wizard - 35. kapitola

22. června 2015 v 20:43 | Wek
Ahojky blogaříci, dneska mám tak strašně mizernou náladu...:/ Ale snad si jí vylepším dalším dílem příběhu :))
Co nevidět bude konec...už jenom cca 10 kapitolek, pokud to nerozepíšu, takže potom bude loučení a nějaké to vzpomínání a očekávaná další povídka - Blue rose :3

35. KAPITOLA

Ani jsem nepostřehla, že už je zase noc. Zítra ráno na mě čekala další část výpravy a to cestování na Phoenii s Airem, kterého jsem momentálně nesnášela. Už se moc těším, jak tohle dobrodružství zkončí a já konečně budu jenom obyčejná čarodějka. Nikdo z dospělých se mi nebudou starat do života a já budu konečně žít svobodně.
"Pokud chceš, můžeme vyjet už teď." probudili mě z přemýšlení Air s Delané.
"Dobře, ale poletíme pomalu. Je mi nějak šoufl." vzpoměla jsem si na sen nebo vidinu, kterou jsem před chvílí viděla.
Odkývli mi nápad a šli připravit Phoenii zatímco jsem se chystala a převlíkala si bojové oblečení jen pro případ nouze. Do boty jsem si schovala dýku a za pásek meč a váček s kouzelným práškem. Byla jsem připravená.
Ustlala jsem po sobě postel a rozběhla se vstříc předposlednímu úkolu...Musíme do království, kde by měl být uvězděný i můj otec. Shodou náhod je nedaleko i Bradavická škola.
Když zacinkal zvon ohlašující poledne, donesla nám jedna ze služebných váčky s jídlem na cestu a pro Phoenii Pár zlatých listů.
Air si sedl na Fénixe a já se musela přemlouvat, abych za něj usedla. Nakonec jsme se ale odhodlala a vyskočila na obřího zlatého ptáka. Chytila jsme se Airova pasu a Phoenie v ten okamžik na Airův povel vzlétla.

Neuběhla ani hodina a už mě cesta znavovala a trochu jsem stisk Aira povolila. To jsem asi dělat neměla. Phoenie prudce zabočila a já jsem z ní sletěla a padala jsem skrz nadýchané, ale pořád nezadržitelné mraky. S tvrdým nárazem jsem přitstála na Bradavickém nádvoří, kde zatím nikdo nebyl. Zhluboka jsem oddechovala a snažila se zjistit, jestli nemám nic zlomeného. Naštěstí to nebylo ani tak vysoko a měla jsem jen pohmožděnou ruku.
Vedle mého těla přistél fénix a Air z něj ihned seskočil a podal mi ruku. "Jsi v pořádku?" zeptal se.
"Až na těch pár modřin a celoživotního trauma z létání jo..." odsekla jsem a byla na něj i částečně naštvaná za to předtím.
"Mohli bychom taky přespát, co ty na to?"
"Nemají mě tady moc rádi, obzvlášť zdejší ředitel."
"Dobře, tak se najíme a půjdeme lesem dál. Myslím, že po tom pádu nechceš zase létat."
Kývla jsem a rozvalila se na nejbližší lavičku. Zavřela jsem oči a naslouchala hlasům stromů.
Tvůj otec na tebe čeká...Dnes...půlnoc...Kabinet lektvarů...Promlouvaly na mě stromy v duchu a já se jim snažila porozumět..
"Slyšíš to?" promluvila jsem na Aira.
"Myslíš ty stromy? Jo, slyším..." díval se na mě a když jsem otevřela oči, podal mi chleba a fíky.
"Díky.." poděkovala jsem mu a sklopila pohled.
"Už od doby, co jsem ti řekl, že mám jiné city než lidé, chováš se ke mně jinak."
Mlčela jsem. Nechtěla jsem před ním brečet a už vůbec ne z toho co říkal. Musela jsem zůstat klidná a tak jsem raději neodpovidala.
"Siréno..Prosím mluv se mnou. Co jsem řekl špatně?"
"Nic.." vysoukala jsem ze sebe.
"Tak proč jsi taková?"
"Protože jsi mi zlomil srdce jasný?!" neudržela jsem se a raději rychle odešla do školy do "mého" pokoje, zamkla jsem se a byla potichu jak myška.
"Nechtěl jsem ti ublížit..." objevil se přede mnou.
Zlekla jsem se. "J-jak ses tady dostal?!"začala jsem panikařit, když v tom jsem uviděla otevřené okno. No jasně, má křídla.
"Tak proč jsi mě nejdřív donutil, abych se do tebe zamilovala a pak mi řekl, že necítíš to co já?..." naštvala jsem se a dusila v sobě bublající vztek.
"Řekl jsem pouze, že necítím to, co obyčejní lidé...jako anděl cítím mnohem víc věcí a taky silněji." chytil mě za ruku a lehce se otřel rty o ty mé. Zírala jsem mu přes rameno a neuvědomovala si, co se právě stalo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terez Terez | Web | 23. června 2015 v 16:05 | Reagovat

Super pokračovanie, už sa teším na ďalšiu časť. :3 A tiež sa teším na novú poviedku! ^-^

2 Joina Joina | Web | 27. června 2015 v 9:31 | Reagovat

Jako vážně konec už? Jsem tedy zvědavá jak se to všechno vyřeší.
Téda taková romantika, ale jsem jako vážně zvědavá s kým ta Sirína bude.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama