Příběh Raven Queen 2. část

4. dubna 2015 v 19:46 | Wek |  Příběhy
Dneska jsem se rozhodla zveřejnit poslední část příběhu Raven Queen, který je ke stažení jako E-kniha v angličtině na stránkách EAH. Přeložila jsem jí (s malou pomocí překladače a Dannyho) a trochu upravila aby dávala smysl, snad se vám bude líbit :) Prosím kopírovat překlad pouze s odkazem na můj blog ;)
PS: Snad nevadí délka, ale nechtěla jsem už poslední část rozdělovat :D


"Je mi zima," řekl Butternut.
"Můžu tě zahřát," řekla Raven, kroutila prsty jako by se chystala na kouzlo.
"Ne!" skočil na nohy řekl Cook.
Raven se zasmála.
"Ach, mě kdybys na chvíli ohřát mohla." Král přitiskl ruku na srdce a posadil se.
Pár let předtím se Raven snažila ohřát jejího otce a jídlo skončilo v ohni. Nechtěla, aby se ta chyba znovu opakovala. Čermá magie + dobré úmysly = katastrofa.
"Po švestkovém pudinku," řekl dobrý král.
"Cooku, děkuji moc za perfektní večeři. Raven, mohla byste...? " Sklonil hlavu k dveřím.
Ravenin žaludek ochladl, ale ona ho následovala ven.
Poté, co byli sami v hale zašeptal, "Je čas, Raven. Pokud byste raději ne..."
"Ne, já si s ní promluvím."
"Půjdu s tebou," řekl.
Raven zavrtěla hlavou. Bylo jí teď patnáct. Ona byla dost stará na to, čelit matce sama.
Raven se napřímila a začala dlouhá cesta do královnina křídla na druhé straně.
Hrad navštívila poprvé když se narodila. Barvy dimmedu- tmavé dřevo stěny, šarlatové a černé koberce, portréty, obrazy, podívala se dolů. Její matka se úsmívala. Na ní se matka nikdy neusmála na ní. Profil její matky byl pro ní uzamčený. Nos odhrnovala a pořád mrkala. Ve všech vecech vinikala a byla krásná.
Monstrózní sochy se dívaly, když procházela. Závěsy šustily, kde nebyl žádný průvan. Raven se čelo naježilo studeným potem. Dva strážci v lesklé zbroji stáli před ní do ložnice její matky, ovládla špičaté kopí a magií kov. Oni na ni kývli, když otevřela dveře.
"Pamatuj si," řekl jeden, "nikdy se nedotýkejte zrcadla."
"Vzpomínám si," řekla.
Pokoj byl tak tmavý. S pavučinami se zdálo, jako by byly kostry zdobené na večírek. Raven si musela probojovat cestu přes pavučiny k protější zdi a roztrhla samet na zrcadle. Viděla svůj vlastní odraz. Zírala na dlouhé černé vlasy s fialovými odlesky, tmavé obočí, silný nos a bradu. Bylo to divné vidět její vlastní tvář. Obyčejně se vyhýbala pohledu
se na sebe do zrcadla. Dívat se do zrcadla byl matčin koníček, ne její.
"Zrcadlo, zrcadlo na zdi," řekla, "um... Ukaž mi mou matku."
Zrcadlo nevyžaduje rýmy, tudíš se nemusela učit rýmovat. Zrcadlo vyvolala, elektřina bruslila přes jeho stříbrný povrch. Pomalu se její matka objevila. Měla na sobě pruhovanou kombinézu. Tmavé vlasy měla vyčesané na hlavě ve tvaru koruny. "Raven, jsi to ty? Jsi tak...moc krásná!" Zlá královna se zasmála. " Dál se bavíš s bílou pletí a rudými rty, dcerou sněhurky.
Raven si vytáhla vlasy zezadu a nechala ho spadnout přes polovinu jejího obličeje.
"Ahoj, mami," řekla. "Jak to víš, není snad zrcadlo vězení?"
"Možná," řekla Zlá královna s hezkým pokrčením ramen. "Řekni mi všechny drby. Co se děje v Ever After High? Líbilo by se mi přijít na to, jak se vrátit zpět. Má někdo ze mě starch? Kopíruje mě někdo a chce vzít moc všem královstvím? Je tvůj otec ještě mezi živými muži?"
Raven zaťala pěsti. "Nedělej si legraci z mého otce!" chtěla křičet. Ale ona se setkala s tmavýma očima v zrcadle, zhluboka se nadechla a podívala se dolů. I když její matka je ve vězení daleko, neodváží se jí lhát. "Všechno je to skoro stejné jako v loňském roce. A rok předtím."
"Ha! Podívej se, co se stane, když jsem pryč? Nic! Udělala jsem život zajímavý. Doufám, že se z toho poučíš, miláčku. Musíš jít ven a mít život za to, co chceš, aby to bylo, jako jsem to udělala."
"Jo," řekla Raven. Její matka měla jistě dětství zajímavé. V těchto dnech byl Hrad vždy přeplněný vojáky se špičatým brněním a bytosti, které utíkaly přes stíny a zasyčely na ni. Doba kvality s matkou, seděla jí na klíně,zatímco se královna setkala s jejími generály a vylíhlými spiknutími zabít, dobýt, nebo trávit hodiny v žalářské dílně.
Kašlala z kouře a pomáhla matce s toxickými lektvary a zlými duchy.
"Takže, jsi připravená pro tvůj rok?" Zeptala se královna. "Jsi připravená podepsat pohádkovou knihu pověstí
a vážou se na mé stopy?"
Raven pokrčila rameny.
"Myslím, že nejsem ta pravá na Zlou královnu. Proč mám nosit tvůj odkaz, moc, ovládání a velení! Jen si myslím, mohla jsem se narodit jako jedna z těch patetických princezen, které mají sedět ve věži a čekat na záchranu. Nebo ještě hůře, otrávit se jablkem.
Královna se zachechtala. Pokud by někdy krákání mohlo přinést slzu do oka, byla by zlá královna, která by to udělala.
"Myslím, že jsem prostě...Já jen..."
"Cože? Přestaň mumlat. Nehrb sea mluv jako královna. A teď, co jsi říkala?"
Raven narovnala svou páteř. "Nic."
"Nebuď tak plachá, Raven. Toto je tvoje šance ukázat těm tupým "dobrým" lidem právě to, co jsi zač!"
"Dobře, zkusím." snažila se přehlédnout královnin malý úsměv.
"Jsem tak hrdá! Oh, chybíš mi, mé krásné dítě." Její matka zvedla ruku, jako by byla jen na druhé straně okna a ne zrcadla. "Dovol mi, abych se tě mohla dotknout, i když je to jen přes sklo."
Raven ruku zvedla, skoro ze své vlastní vůle. Její matka jí opravdu miluje. Pocit byl jako lepkavý, příliš sladký sirup, který toužila pít ještě jednou. Ale Raven zastavila její ruku před zrcadlem. To nebylo skutečné vězení. To bylo daleko a zamčeno pevně, ale její matka byla tak mocná čarodějka, že by mohla být schopna chytit Raven za ruku i přes prohlížecí
portál.
"Miluju tě, mami," řekla Raven, "ale já nejsemta, která ti pomůže uniknout."
Královna přimhouřila oči a její ruka klesla. "Hm. Pokud by jsi byla zlá, jak jsem se zvedla, aby jsi byla, neváhala by jsi. Musím říct, že jsem se v tobě zklamala, královničko Raven. To nic. Budu se dívat se zájmem vidět to, jak si vedeš. Zdědila jsi bezednou kapacitu pro skutečné zlo a dech beroucí energii. Neztrácej to." Naklonila se tak blízko Raven, že v zrcadle byla její matka a tmavě fialové oči. "Oznámkuju tě, Raven."
Všechno co chtěla Raven, bylo utéct. Jejich čas skončil a zrcadlo se vypnulo. Místo matčiny tváře viděla Raven zase tu svoji. Bylo opravdu moc pozoruhodné, jak vypadali stejně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 W-violet W-violet | Web | 4. dubna 2015 v 21:08 | Reagovat

Už jsem ti asi psala jak jsem líná co? :D Já ještě nečetla tu první,ale neboj,mám to v plánu :D Rozhodně tě obdivuju,na takový překlad bych neměla nervy :)

2 Terez Terez | Web | 5. dubna 2015 v 13:30 | Reagovat

Prvú kapitolu som takisto nečítala, ale mám to v pláne. Táto je rozhodne zaujímavá, toto by som prekladala snáď mesiac. :D

3 Clawdia a Honey Clawdia a Honey | Web | 5. dubna 2015 v 16:59 | Reagovat

Hezký příběh, ale asi by jsme neměli nervy to celé překládat... :D Jinak, máš moc hezký design. A chtěli jsme se zeptat jak  jmenuje to písmo co máš na popiskách. :) Kdyžtak, odpověz prosím na náš blog. :))

4 *Jackeey* *Jackeey* | Web | 7. dubna 2015 v 6:58 | Reagovat

Taky obdivuji tvoji překladatelskou aktivitu :D Je to rozhodně zajímavý příběh  :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama