Blue Rose - Dryáda lesa - 1. kapitola (2.část)

9. února 2015 v 0:43 | Wek
Ahoj, navečer jsem se uráčila opravit si chyby v další části 1. kapitoly xD Tak tady jí máte...Snad se bude líbit a neukamenujete mě za délku článku xD

1.Kapitola (2. část)


"Jak jsi toho psa odehnala?"
"Mám své triky." posadila se na trávu pod strom a do pusy si vzala stéblo.
"Odkud jsi?" vyptával se dál. Chtěl o ní vědět všechno. Zajímala ho. Díky ní si připadal volný a né tak závislý na Erunis. Jeho sestra by mu určitě řekla, že ho nějak očarovala, ale to nebyla pravda. Kdyby ho očarovala, sváděla aby ho, ale ona byla jako nepřístupná zeď, ke které se nikdo nedostane.
"Nemám trvalé bydliště..." podívala se na strom, na kterém nedávno seděla. Ve skutečnosti bydlela celý svůj život na stromě a neznala nic co dělají lidé v těch věcech, kterým se říká dům.
"Takže pořád cestuješ?" divil se nad její odpovědí. Pokud jí chce ten muž zabít, tak tomu rozumí, ale pokud ne, proč a kde se pořád schovává?
"Dejme tomu tak." podívala se mu do očí. "Pověz mi, líbím se ti?" řekla s kamennou tváří.
Rozesmál se. "Proč se mě na to ptáš?"
Pokrčila rameny. "Jenom tak, zajímá mě to." Opravdu jí zajímalo, jestli je do ní zamilovaný, pokud ano, určitě ho omámila její dryádí moc a není to pravý cit, pokud ne, je vážně taková jak myslela - výjimečný.
"Jsi hezká, ale nic zvláštního k tobě necítím."
Oddechla si. "Dobře, tak se tedy uvidíme někdy jindy." postavila se a zkoumala křoviny, jestli tam někde něco nečíhá. Vyrazila k pomyslné cestičce lesem, tam, kde nerostlo tolik kapradin a dalo se tudy projít.
"Kam jdeš?!"
"K vodopádům. Chceš jít taky?" ušklíbla se a šla po cestičce dál.
"N-ne díky." Chtěl s ní jít, ale nakonec si řekl, že jí nemůže dovolit ho ovládat. Je pravda, že byla krásná, ale on musel domů. Jeho sestra za několik hodin přijede a on ještě neuklidil. Šel tedy opačným směrem k jeho přímořské vile.

Musel se zasmát nad myšlenkou, že by šel s ní. Určitě poznal, že si z něho dělala srandu. Ostatně, byla ráda, že s ní nešel. Musela si promyslet co udělá dál.
Svlékla si kraťasy a tričko a zůstala jenom ve spodním prádle. Sedla si na kámen přímo pod padající vodu a nechala ledovou vodu, aby jí otupěla všechny části těla a ona mohla bez problémů přemýšlet. Věděla, že jí Hledač už našel. Na několik dní ho snad odlákala, ale spíš se obávala toho psa. Co když si najde toho kluka a něco mu udělá? Ne! Takhle nemůže přemýšlet. Nesmí teď vůbec přemýšlet. Jako dryáda lesa má povinnost tady zůstat a ochránit Stříbrolístek ať se jí to líbí nebo ne.
"Ty se tady sluníš nebo co?" sedl si na kraj jezera a pozoroval její mladou tvář.
"Padej Teriene, nikdo tě nezval." zůstala klidná a nehnula ani brvou.
"Mě neoklameš, Briar. Vím, že tě Hledač našel."
Otevřela jedno oko. "Jak to víš?"
"Navedl jsem ho." šibalsky se usmál.
"Říkala jsem si, že by to tady sám nenašel." Skočila z kamene do vody a doplavala až k Terienovi. Postavila se před něj a snažila se zjistit o co mu zase jde. "Proč jsi to udělal?"
"Řekněme, že jsem mu dlužil prosbičku." Našpulil pusu a podíval se do jejích modrých očí.
"Proč?" naléhala.
"Pomohl mi, když jsme se tenkrát ztratili v Úplňkovém lese, pamatuješ? Ten vlk, to byl on. Proměnil jsem ho, aby jsi neřekla. Samozřejmě tě musel v tu chvíli nechat na pokoji. Nesnesl bych, kdyby jsi zemřela před mýma očima. Umírání bylo až dost. Takže se opovaž zemřít. Zase tě zachraňovat nebudu. Před tím to bylo naposledy a to jenom ze soucitu."
"Tak proč jsi tady?"
"Mág si taky musí nějak vydělávat, místo toho aby šmíroval lidi tak, jak to děláš ty."
"Já nešmíruju, jenom pozoruju."
Rozesmál se. "A v tom je rozdíl?"
Kývla. "Podstatný. Kdybych šmírovala, tak jako ty, byl by to ve Wizimě trestný čin, ale za pozorování tě nikdo nezavře. Já si volím vždycky tu dobrou cestu."
Uchechtl se: "Ty tak. Jak jsi mě posledně svedla, tak to byla taky dobrá cesta?"
"Zkus mi teď říct, že se ti to nelíbilo." šibalsky mrkla a usmála se.
"Tak to říct nemůžu. Svedla jsi mě, a teď toho využíváš co? Té tvojí nadpřirozené dryádské moci mám už dost. Vím, že na mě nepůsobí, ale na tobě se otiskla dost."
"Za to ale nemůžu." sedla si na kámen vedle něj.
"Vím, že nemůžeš za to, jak vypadáš, ale můžeš za své lákavé slova co říkáš..." Úplně jí hltal pohledem.
"Nech toho, Teriene. Nejsem nějaká děvka, jak si myslíš..." Odtáhla ho od sebe a raději skočila do studené vody, která jí teď připadala jako teplá.
Skočil do vody za ní. Chytil jí za ramena a potopil jí pod vodu, kde jí následně pevně objal. Díval se na ní, jako na anděla. Oči jí zářily a on se vracel ke vzpomínkám z jejich minulosti. Vzpomínkám plných štěstí, radosti a lásky. Věděl, že kouzlo, které na ní před hodně lety seslal už vyprchalo, takže se musela zase vrátit k životu jako dryáda lesa.
Vynořili se a ona mu vlepila facku. "Jsi blázen!" rozesmála se. "Opravdu myslíš, že jsem zapomněla na všechno zlé co jsi udělal a zase se ti odevzdám?"
"Nějaká možnost tu byla." široce se usmál a pohladil jí po vlasech. "Vím, že jsi zapomněla." odmlčel se. "Zapomněla na život jako člověk, bez sloužení matce Přírodě a žití se mnou."
"Nezapomněla jsem! Jak bych mohla? Připravil jsi mě, dryádu, která neměla nikdy být s mužem, o panenství. Na to se prostě nezapomíná."
"Chtěla by jsi zase žít a být volná...Vidím ti to na očích, ale víš, že já ti nedokážu dát volnost navždy, maximálně několik měsíců, ale vím o někom, kdo by ti mohl jistým způsobem pomoci."
"Kdo to je?.."
"Erunis, sestra toho kluka, kterého už několik týdnů sleduješ. Je to mocná čarodějka a dokáže věci, o kterých jsem já nikdy nesnil. Mohli by jsme za ní zajít a zeptat se na tvou svobodu."
"Až se rozední. Začíná být tma a teď, když jsi sem dovedl Hledače, nehodlám být ve tmě někde jinde, než na svém stromu."
"Dobře, doprovodím tě zpátky, ale něco za to budu chtít." šibalsky se usmál a pomohl jí vylézt z vody.
"Zapomeň." odsekla. "Až mě doprovodíš ke stromu, budeš rád, když tě nepřivedu k záhubě." Oblékla si suché oblečení, které našla v Terienově brašně.
"Víš, že to jsou moje věci, že jo?"
"Správně, proto jako správný džentlmen necháš dívce aspoň něco na zahřátí."
"Jsi drzá až to bolí, Briar." podíval se do brašny a vyhrabal poslední suché oblečení, které mu tam nechala - košili a kalhoty.
"Mě to netrápí. Mám to v povaze, jako ty, že jsi až moc vtíravý."
"Já se nevtírám, jenom jsem rád s tebou." obul si i druhou botu, která byla skrz naskrz nasáklá vodou.
"Jo přesně tohle je vtírání." usmála se a šla po cestičce kudy přišla.
Naházel si mokré oblečení do brašny a běžel za ní.
"Na holku máš dost rychlou chůzi." šel vedle ní.
"Na kluka vypadáš dost hezky..." nedívala se na něj.
"To měl být kompliment?" podivil se.
Pokrčila rameny a pronesla: "Každý si to může vyložit nějak jinak."
"A jak sis to vyložila ty?"
"Tak, že asi nikdy nezavřeš tu tvojí klapačku." rozesmála se.
Ztichl a pokračoval v cestě. Prohledával kolem nich křoví a temné stíny, kterých pomalu přibývalo ustupujícím světlem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yuki Yuki | Web | 9. února 2015 v 15:16 | Reagovat

Vypadá to velice zajímavě ,takže makej na další kapitole :D

2 DemiiRaf DemiiRaf | 9. února 2015 v 17:11 | Reagovat

Souhlasím s Yuki :)

3 Hanninka nepr. Hanninka nepr. | Web | 9. února 2015 v 19:21 | Reagovat

veľmi sami to páči..som zvedavá ako to bude pokračovať :D

4 Erleiden Erleiden | E-mail | Web | 10. února 2015 v 11:28 | Reagovat

Jak může někdo psát ta skvěle? :O Moc se mi to líbí, těším se na další kapitolu. :) Takový styl je moc pěkný. :)

5 Erleiden Erleiden | E-mail | Web | 10. února 2015 v 11:29 | Reagovat

[4]: Oprava: tak skvěle.

6 Joina Joina | Web | 11. února 2015 v 15:20 | Reagovat

Hmm a co Potterovka? Tu už nepíšeš?
Jo to opravování chyb je opravdu hruza. je to pěkné psaníčko. Je to zajímavé čtení takže jsem napnutá na další díl :)

7 Wek/Weekkaa Wek/Weekkaa | Web | 11. února 2015 v 17:02 | Reagovat

[6]: samozřejmě že píšu, ale mám menší spisovatelský blok, takže čekám na inspiraci...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama