Blue Rose - Dryáda lesa - 1. kapitola (1.část)

5. ledna 2015 v 17:12 | Wek
Ahojky, dnaska vám tu dám narychlo část 1. kapitoly...Snad není moc dlouhá :D Snažila jsem se, vážně mám nervy, protože mě už zítra čekají talentovky! :O No držte mi palce xD
Tak tady to je...

1. Kapitola (1. část)


Ten den se poflakoval tak, jako v každý jiný. Nejraději se procházel v lese. Cítil, že tam je větší klid než v hlučném městě. Pozoroval květiny jak kvetou a tančící ptáky v povětří. Něco tomuhle lesu dodávalo sílu, ale co? Kdo může udržovat les tak živý a bez poskvrnky? Na tyhle otázky se vyptával sám sebe. Sedl si pod jeden strom a počítal vteřiny do dalšího dne. Nemohl se dočkat až zase uvidí svou sestru. Věděl už od malička, že ona je jiná, že umí používat kouzla, které on nikdy nesnášel, a že jí chtějí všichni zabít. Věděl to. Proto se s Erunis setkával každé pondělí, když jsou lidé z města v práci a nevšímají si svého okolí.
V tu chvíli byl jako vyměněný. Před sestrou byl citlivý a otevřený, ale bez ní, jako by byl úplně někým jiným. Dalo by se říci, že byl rebelem. Nosil rozcuchané vlasy po ramena s jedním pleteným copánkem a na konci něj bylo pírko. Na krku nosil pásek látky. Oblečení si moc dlouho nevybíral. Žádné značkové věci u nich neexistovaly, takže vidět ho mohly jenom v ranních hodinách kolem půl šesté a poté v pozdních hodinách večerních.
Celý den trávil v přírodě. Nejčastěji v této části lesa, kde do sebe vtékaly dvě řeky, Illias a Lopre. Rozvodněná hluboká Lopre pokračovala dál až kam oko dohlédlo. Stáčela se, tekla kolem měst a protékala jeskyněmi v Dunarských horách. Nakonec přepadávala přes okraj Melorické propasti a ztrácela se v temnotě.
Pozoroval ten strom, o kterém se mu často zdálo. V jeho snech je strom ale uschlý a pod ním leží tělo překrásné dívky s havraními vlasy. Nad ní se tyčil muž s dlouhým kopím a u nohou mu seděl slintající hrůzostrašný pes. Oba se dívali na srdce v mužových dlaních. Dychtili po jeho síle a chtěli ho mít každý jenom pro sebe. Dívka měla rozpáranou hruď a tam, kde mělo být srdce byla jen prázdnota. Víc už neviděl, protože se probudil.
Každou noc se ten samý sen opakoval a opakoval. Tohle nemohla být náhoda. Na tomhle místě proseděl hodiny a přemýšlel co mohl sen znamenat. Se sestrou o snu raději nemluvil, protože se bál její odpovědi. I když byl pomyslný rebel, jeho sestra mu naháněla hrůzu.
Měla rezavé vlasy a uhrančivé oči odstínu šedé. I když byla čarodějka, nevypadla jako taková tam vrásčitá babizna s bradavicemi. Erunis si udržovala svou krásu tak jako mládí. Avšak platila za to velikou cenu. Nikdo nevěděl co, ale po městě se nesly klepy, že každý úplněk musí přinést do středu lesa oběť a nakrmit tak zvíře, které jí darovalo tuto sílu nesmrtelnosti.

Opírala se o větev vysoko v jejím stromu. Dívala se do dálky na zapadající slunce. Když jí opouštělo sluneční světlo, opouštěla jí i odvaha. Ve skutečnosti byla za tmy velice vystrašená. Bála se temných koutů. Nikdy neslezla ze stromu za tmy. Tušila, že na ní někde čeká jeden z Melorů, lovců dryád.
Mají za úkol vyrvat dryádě srdce z těla a tak zahubit i její kouzelný strom. Poté vysát sílu ze srdce a pokračovat dál. Vládce Melorů touží po polo-božské magii, kterou dryády používají. Jsou z části nesmrtelné a muže, kteří se jim zalíbí mohou i zahubit. Tohoto osudu se Briar nejvíce bála. Bála se poznat lásku. Proto nechodila mezi lidi a stranila se jich. Měla svou lidskost zapečetěnou hluboko ve svém nitru a teď prakticky žila jen s duší, jakou mají dryády. Duší bez citů a svobody.
Úkolem každé dryády lesa je ochraňovat svůj strom do konce svých dní. Je to těžký a zdlouhavý úkol, ale ten si dryáda nevybírá. Nemá na výběr mezi životem u lidí nebo ochraňováním stromu. Musí plnit pouze rozkazy Přírody. Naslouchat hlasu její matky a plnit její vůli.
Často se Briar potloukala po stromech a hledala odpovědi na své otázky. Co stane, když se zamiluje? Co když získá zpět svou lidskost? Co jí provede matka Příroda, pokud neuposlechne její vůli? Tyto otázky jí trápí už celých dva tisíce šest dní od jejího stvoření, což činí osmnáct lidských let. Byla teprve dívka, která netouží po nějaké velké lásce. Toužila však znát odpovědi na její otázky. To by jí k životu stačilo. Už nechtěla žít jako loutka své matky. Chtěla poznat svět i lidská obydlí. Proto každým dnem vysedávala na svém stromě a pozorovala toho mladíka, který za ní chodíval. Díval se na ní, ale neviděl jí. Splynula se stromem a tak jí žádné lidské oči neviděly. Pozorovala toho plavovlasého mladíka sedící naproti ní. Oči mu jenom zářily. Nevydával sice žádné známky života, ale ona věděla, že žije a že splývá s přírodou. Tohle neuměla. Neuměla žít tak, jak žijí ostatní. I její sestry už viděly člověka a dokonce Iffelie se s ním spřátelila. Poté jí už nikdy neviděla. Chtěla by znát místo, kde nyní žije, ale nemohla riskovat svůj život, i když věděla, že jí matka určitě nezabije, to by potom vyhráli Melorové a ony by prohrály.
Nesmí dopustit, aby nějaký strom v jejím okruhu uvadl, to by znamenalo přítomnost Melora a tím pádem i její smrt. Nemohla před ním uniknout, díky jeho psovi. Našel by jí a už se s ní nemazlil. Melorové nejsou nesmrtelní, ale je málo tvorů, kteří jim dokáží ublížit. Velmi málo. Cítila ale, že ten mladík je výjimečný a tak se ho držela a nespouštěla z něj oči.

Restalon vycítil neznámý pach. Pach krve a spáleniny. Podíval se na strom a uviděl za ním muže ze svých snů, dokonce i toho psa. Zůstal klidný, ale nedíval se mu do očí. Dělal, jako kdyby tam nebyl.
Pes začichal a začal vrčet na větev před ním. Jeho pozornost upoutalo šustící listí v koruně stromu. Nefoukal vítr.
Někdo tam musel být. Ale koho ten muž se psem hledají? Doufal, že to není tak hezká dívka z jeho snů.
Musí toho psa a muže odlákat, ale jak? Porozhlédl se kolem sebe. Nebylo tam nic jiného než kamení a větvičky. Možná má ten pes rád aportování.
Vzal do rukou jednu z větších větviček a hodil jí po psovi.
"Vyřiď si to s tím klukem a potom mě dožeň. Ta holka tu už není." uslyšel mužův hlas.
Zmizel a k Restalonovi si to mířil rozzuřený pes.
"Hoodný pejsek, hodný." posunoval se pomalu dál od psa. Jaké to asi je být sežrán psem. Prolétlo mu hlavou, ale myšlenku zahnal a posouval se po trávě rychleji dál. Narazil zády o strom. Pocítil strach. Už neměl šanci uniknout.
Tráva kolem psa černala až po ní zbyl jenom popel.
"Co jsi sakra zač!?"
"Je to Démon, který slouží Melorům." řekla.
Naproti něj se objevila za psem dívka z jeho snu.
"Uteč!" vykřikl.
"Neměj strach, to štěně mi nic neudělá..." usmála se a podívala se na psa. "Vrať se ke svému pánovi a řekni mu, že mě nedostane."
Pes rychlostí blesku odběhl a oni dva zůstali na pasece sami.
"Jsi v pořádku?" podala mu ruku, na které měla rukavici. Pomohla mu vstát.
Kývl. "Jsem Restalon, a ty?" podíval se na krásnou dívku. Nemohl z ní spustit oči.
V jeho snu byla nahá, ale teď měla úplé tričko a kraťasy. Byla bosa a na pravé ruce měla rukavici. Cítil kolem ní jakousi podivnou energii, ale raději se nevyptával.
"Briar." odbyla ho.
Zaskočila ho ta její nepřístupnost. Začínala se mu líbit. Mohlo by být zajímavé se s ní vídat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simix Simix | Web | 5. ledna 2015 v 20:25 | Reagovat

Ahoj :)
Hezké... z pohledu jeho, pak ji a pak obou...
Na dryádu bych si představovala něco jiného,  než kraťasy...jinak moc hezké :)
Tak ahoj :)

2 Torinka_de_Nile Torinka_de_Nile | 6. ledna 2015 v 17:13 | Reagovat

Pekný príbeh :)

3 Barbie a koně Barbie a koně | Web | 7. ledna 2015 v 6:32 | Reagovat

Je to moc hezky napsané :) krásný začátek :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama