the Wizard - 24. kapitola

29. srpna 2014 v 14:00 | Wek
Přednastavený článek

Asi se ptáte proč přednastavený...Někteří to už vědí a někteří ne, ale píšu tento článek 28.8, tudíš až výjde, tak bude další den a proto chci říct, že dneska (29.8) jedu na chatu a nevím kdy budu mít přístup k pc během pátku, soboty a neděle...Já vím, jenom my si můžem vybrat chatu těsně před školou :D No nic...budu mít aspoň co vyprávět, tak klidně čtěte a užívejte si! :)
24.KAPITOLA

Vykřikla jsem a raději dala ruku před pusu abych neřvala a neslyšela to Isabella. Ta by nám dala!
Po ubívajících doušcích krve jsem se cítila čím dál slabší a slabší. Už jsem se ani neudržela na nohou a klesla k zemi. Byla jsem unavená a bledá. Ve spáncích mi hořelo a hlava ukrutně bolela. Zavrtěla jsem hlavou, abych bolest odehnala, ale nepomohlo to.
"D-drago to stačí." řekla jsem polohlasem.
"Siréno...Já chci víc...Naplňuje mě to sílou, o které jsem nikdy ani nesnil!"
"A-ale Drago...já..." musela jsem se opřít o strom abych se neskácela k zemi a nepraštila se.
"Proboha Drago!"
Uviděla jsem královnu Isabellu jak k nám běží, ale to už bylo pozdě...Zavřela jsem oči a nechala odplout bolest i duši....

Procházela jsem se po krásné louce s květinami ve vlasech a v těch nejjemnějších šatech z hedvábí. Byly bílé s perličkama...Jako smutek a slzy...
Ale co se stalo? Nic si nepamatuji...Před mým objevením zde...
Co se stalo? Chodila jsem v kruhu po louce a přemýšlela kde v mracích nade mnou a...vedle mě? Vedle mě byly mraky...Celá louka se ponořila do peřiny z mraků a já si lehla na jeden z nich. Byl pohodlný a hebky na dotek. Louka mi pod nohama zcela zmizela a já jsem nyní stála v obrovském paláci z bílého mramoru a zlata...
Co se to děje? Kde to jsem? Ptala jsem se sama sebe a v paměti hledala roztříštěné vzpomínky...
Jako kdybych se právě narodila...Bez minulosti...bez vzpomínek an minulý život bez cíle jít dál....Všehno se odplavilo spolu s loukou a krásnými květy ve vlasech.
Nyní jsem byla oblečená do bílého roucha s mašlí a srdíčky. Sedmi srdíčky...Sedmička...To je mé oblíbené číslo a taky den, kdy jsem se narodila...
Počkat já si vzpomínám na své narození? Jak je to vůbec možné?
"Protože jsme tady my moje milá."
Ten hlas znám! Maminka, Tatínek a Bráška! Ale kdo to tam stojí u nich? Takový hezký pán...Cítím jak se čarvenám jako ředkvička.Panebože! A ti motýlci v bříšku? Podívám se na své ruce a zjistím, že jsou dětské...
"Siréno..." slyším volání...
"Siréno..." někdo křičí...
Ale já nemůžu odpovědět...V tu chvíli se přede mnou mihne obrázek kolíbky s holčičkou a škaredým pánek s hůlkou.
A další obrázek nějakého hodného pána, který mne z ohně odnáší pryč. Další obrázek holčičky s copánky a koloběžkou. Další obrázek školačky a další obrázek vlaku s dětmi....a potom jezera s pegasem a chlapcem...následuje dívka s chlapcem, který ji pije krev....A nakonec obrázek dívky se zlatými vlasy a modrýma očima, jak drží všech sedm srdcí.
Sedm...jako těch obrázků před tím...
Sedm srdcí představující důležité události...Sedm událostí...Sedm vzpomínek!
Já si vzpomínám!!

Stojím před křeslem z drahokamů. Vidím za okny paláce hraící si děti, které po chvilkách stárnou až pomalu vymizí.
"Vítej!" rozezní se hlas v mých uších jako zvon.
K-kdo jsi? Hledím na pána se zlatými vlasy a krásnými křídly.
Jsem Air, král andělů vládnoucí času a vzpomínkám....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Joina Joina | Web | 31. srpna 2014 v 8:31 | Reagovat

Wow jaj to byl užasný díl  :) Nejvíce jsem se rozplívala :) Ale kam se to Siréna dostala?

2 Barbie a koně Barbie a koně | Web | 31. srpna 2014 v 8:46 | Reagovat

Moc krásný díl, opravdu :) také mě zajímá to co Joinu :) těším se na další :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama