the Wizard - 20. kapitola

4. srpna 2014 v 13:08 | Wek
Konečně, po týdnu jste se dočkali...Omlouvám se, že mi to trvalo tak dlouho, ale neuvědomila jsem si jak ten čas letí...xD
Tak tady to máte :)
20. KAPITOLA

"Co tady dělají? Že by za těmi dveřmi byl Colin?! To zjistím jenom jedním způsobem." řekla jsem si pro sebe.
Potichoučku jsem se přiblížila ke dveřím a schovala se za nejbližší trám, který mě celou zakrýval.
"Už za několik hodin nám zkončí služba a zbavíme se toho vlkodlaka." řekl jeden ze strážných.
"Nemůžu se dočkat...Konečně bude ve městě klid." pošeptal mu druhý.
Panebože! Musím ho zachránit! Přeci jim ho nenechám. Taky mi pomohl, tak teď já budu muset pomoct jemu. Chytila jsem do ruky hůlku a řekla: "Invent Morfium." Proměnila jsem je jednoduchým kouzlem v myši.
"Sluší vám to pánové." ušklíbla jsem se a šáhla po klice a otevřela dveře, které hlasitě vrzly.
"Coline?" zašeptala jsem.
Uslyšela jsem bolestné zasténání. Zamžourala jsem do tmy, která se rozprostírala bohužel po celé místnosti v domku. Viděla jsem jen černé obrysy postelí a umyvadel.
"Coline, kde jsi?" zasténala jsem.
"Odejdi Siréno..." zakřičel, ale hned zmlknul, neboť měl kolem krku řetězy.
Viděla jsem ve tmě jeho žluté oči.
"Neodejdu." zavrtěla jsem hlavou.

Jel jsem středem hlubokého lesa a držel se u linie, která směřovala k zámku jeho otce. Keře byly blíž k zámku čím dál tmavší a odpornější. Přísahal bych, že jsem v některých viděl i mrtvé zvířata. Nemohl jsem se ale moci otce postavit sám. Buď mi pomůže Delané, která Velerika nenávidí, protože zničil její přátelství se mnou a chce naše rodiny spojit, a nebo mi pomůže Siréna, která mě určitě nenávidí...Všechno bylo složitější než se zdálo. Nemohl jsem za svůj původ, ale v hloubi srdce jsem cítil, že nejsem ani v nejmenším zlý jako můj otec - Velerik.
Dorazil jsem do zámku Gordon. Všude kolem bylo ticho. Nádvoří bylo zcela prázdné a v pekárnách nikdo nebyl. Stáje byly neporušené po úklidu.
"Co se tady proboha stalo?" vykřikl jsem.
"Tvůj otec se rozzuřil, protože jsem mu řekla, že si tě nechci vzít." zahlédl jsem Delané, jak ke mně kráčí se statečností a rafinovaností ve tváři. Její nádherné rudé šaty jí ukazovaly jen její křivky. Prostě jí sedly. Tohle byla moje kamarádka Delané a né moje budoucí žena.
"Delané!" usmál jsem se. "Myslel jsem, že jsi se změnila a jsi tak odporná jako otec!"
"Urážíte mne tak princi Drago?" vypadala zaskočeně.
"Ani v nejmenším, princezno."
Kývla. "Dobrá."
"Pomůžete mi postavit se otci, princezno?"
"Moc ráda bych vám pomohla, ale váš otec už jistou Sirénu vyhledal a chce ji uvěznit. Jeho kočár před hodinou vyjel, nevím jak daleko je, ale doufám, že se slečně Siréně nic nestane." dívala se na mne smutnýma očima.
"Pojeďte se mnou. Zastavíme ho."
"Dobře."
Dovedl jsem jí k Vraníkovi a vysadil jí do sedla. Sedl si před ní a pobídl Vraníka ke kroku, klusu a cvalu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Joina Joina | Web | 4. srpna 2014 v 14:35 | Reagovat

Aj to byl zase skvělý díl :) Siréna mávla jen hůlkou a byly z nich myši :)

2 Barbie a koně Barbie a koně | Web | 5. srpna 2014 v 14:31 | Reagovat

Úžasnáá kapitolka :) píšeš zkrátka způsobem, který zaujme :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama