the Wizard - 13. Kapitola

22. června 2014 v 17:14 | Wek
Po dlouhé době další článek, který nám přinese díl až moc přecpaný otázek :D Dávejte dobrý pozor, budu se vás ptát ;)
tak krásné počteníčko...:) Dílek vzniknul ve čtvertek a pátek na školním výletě ;)
13. KAPITOLA

"Co tady proboha děláš?! Máš být v bezpečí v Bradavicích a né tady v Pustině!" rozkřičel se.
"Jeď se tam nejdřív podívat, a potom mi řekni, jestli tam je bezpečno, jo? A vůbec, proč bych tě měla poslouchat?! Vůbec tě neznám..." vyjela jsem na něj.
"Co se tam stalo?" zeptal se o něco tišeji.
Roztáhla jsem dlaně a v nich zformulovala vodní kouli. V ní se začaly rýsovat věže Bradavické školy. Mozkomorové létali kolem oken a dveří, aby se nikdo nedostal ven ani dovnitř.
"Teď už mi věříš?" podívala jsem se mladívkovi do očí. "Aspoň by jsi mi mohl dřív říct tvé jméno."
Kývl a uhnul pohledem."Colin." odsekl.
Pousmála jsem se."Ráda tě poznávám." podala jsem mu ruku.
Chytil jí a ukázal na vedlejší místnost."Pokud máš hlad, mohla by sis jít už sednout." odešel do kuchyně.
Dlouho jsem se za ním dívala.

Šla jsem si sednout a povzbudivě jsem se na Penny usmála.
"Co jste tam dělali?" řekla a upřeně se dívala na obraz svých rodičů. Trochu mi tím naháněla hrůzu.
Začervenala jsem se. "Eh...Povídali jsme si."
Pousmála se. Určitě si myslela něco jiného.
Colin mezitím přinesl na stůl hrnec s bramborovou polévkou a ošatku s chlebem. Každému nalil dvě naběračky a sám si sedl vedle Penny, která se při tom ušklíbla. Pozoroval mě. Penny sedící vedle něj vylízala svou misku a dala ji na kuchyňskou linku. Vzala si krajíc chleba a odpochodovala do pokoje.

Když jsme dojedli byl už večer, bylo neskutečné jak rychle čas utekl. Penny šla spát a já jsem zůstala v pokoji sama s Colinem.
"Kam v noci pořád odcházíš?" přerušila jsem mrtvolné ticho.
"Do lesa - pro dříví." odsekl.
"A to tady necháš Penny jen tak samotnou?"
Pokrčil rameny. "Umí se o sebe postarat."
Odfrkla jsem si. Z něj asi víc nedostanu. Očividně není dvakrát nadšený, že tu musím být s ním. "Proč tě nepřekvapilo, že jsem kouzelnice?" nepřestávala jsem klást otázky, na které musím znát odpověď.
"Věděl jsem, že příjdeš." pousmál se. Byl to jeho první úsměv v mé přítomnosti.
"Jak?"
"Jsem jasnovidec...Ne sranda." uchechtl se."Řekla mi to jedna holčička před pěti lety....Moje starší sestra - Almina. Byla to jasnovidka a jednou viděla svou smrt a zemřela krátce poté." posmutněl.
"Její smrt tě tíží...Určitě jste si byli blízcí."
"Ani nevíš jak moc..." vstal a podal mi ruku. "Něco ti ukážu..."
Kývla jsem a následovala ho na louku.

"Posaď se." pustil mě.
Sedla jsem si do vysoké trávy a on se posadil vedle mě. Dvakrát písknul. Nad námi se rozzářily hvězdy.
"Hvězdy?" přerušila jsem tu kouzelnou chvilku.
"Ne. Světlušky." pousmál se.
Světlušky začaly vydávat zvuky, které vytvořily jemnou melodii.
"Smím prosit?" postavil se do středu mraku světlušek.
Věděla jsem, že tím nic nezkazím. Postavila jsem se a on začal lehce krouživými pohyby se mnou tančit. Na konci mě k sobě přitáhnul a letmo políbil...

Otázky pro vás:
1) Jedli by jste polévku u úplně cizích lidí?
2) Co si podle vás Penny myslela, že Siréna a Collin dělali v pokoji?
3) Myslíte si, že opravdu chodí Colin do lesa pro dříví?
4) Cítí něco Colin k Siréně?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Joina Joina | Web | 22. června 2014 v 17:59 | Reagovat

Moc suprový dílek :)
1. Haha no já nevím, asi ne, ale v restauracích jíme taky :)
2. To já netuším, mohla si myslet spoustu věcí :)
3. Asi ano
4. Možná ano, ale doufám, že bude Siréna s někým jiným. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama