the Wizard - 12. Kapitola

10. června 2014 v 16:35 | Wek
Další dílek stvořený přímo pro vás ve škole :D Snad si ho užijete...;)
12. KAPITOLA

Po několika minutách jsme dorazili k hranicím. Začalo se stmívat a nad Letní říši se hnala bouřka. Rozhodla jsem se v suchu přečkat noc v Jarním království. Navíc tady nebylo takové horko a nedostatek vody jako v části Léta.
Gryf se mi uvelebil u nohou blízko velkého trsu trávy a spokojeně usnul. Já jsem zůstala na hlídce.
Poslouchala jsem houkání sovy a nechtěla pomyslet na věci, které se skrývají ve stínech. Noc proběhla v klidu, nefoukal vítr, a tak bylo příjemně teplo.
Letěli jsme dál za Letní hranice, přes deštný prales. Vítr mi vlasy foukal do očí a gryfovi to vadilo, a tak jsme přistáli do středu lesa. Dál byl les nepřístupný. Gryf by se neprotáhl, proto jsem se s ním rozloučila a pokračovala dál sama lesem.

Po pár metrech jsem zesláblá a hladová dorazila k chatce. Podívala jsem se oknem dovnitř. Plápolal tam oheň a na něm se vařilo jídlo. Začaly mi téct sliny.
"Máš hlad?" objevila se za mnou malá holčička. "Můj bratr vaří oběd." pousmála se.
Kývla jsem a poslušně šla za ní.
Přivedla mě do malé místnosti se stolem a třemi židlemi. Očekávali mě?
"Posaď se." řekla holčička. No už to nebyla holčička, mohlo jí být tak 14 let. Vypadala ale starší. Její hnědé lokny jí spadaly na ramena a zelené oči se jenom leskly.

"Žijete tady sami?" zeptala jsem se ze slušnosti.
Kývla. "Naše maminka zemřela před pár lety. Od té doby je bratr pořád smutný. Nemá nikoho s kým by si povídal..." smutně se usmála, ale věděla jsem, že je v tom úsměvu nějaká lež, jakoby se nutila usmívat.
"S tebou se nebaví?" sedla jsem si ke stolu a podívala se na dřevěné misky a lžíce.
"Ne, celý den nemá čas. Rádo jede do města prodat úrodu, potom se vrátí na oběd a pak zase odjede, ale nevím kam. Nechce mi to říct..." sklopila pohled.
Cítila jsem lítost. Nejraději bych jí objala, ale nebylo by to dvakrát nejvhodnější. "Určitě má nějaký důvod..." pokusila jsem se o upřímný úsměv. "Měla bych se asi představit...Jsem Siréna, a ty?"
"Penny." odsekla a hrála si se lžící.
Do pokoje však vstoupil mladík zahalený v plášti s kapucí. Nešlo mu vidět do obličeje, ale jak jsem čakala, tak určitě bude škaredý..."Penny! Kdo to je?" ukázal prstem mým směrem.
"To je Siréna. Myslela jsem, že by někdo s kým si můžeš popovídat neuškodil." nevinně se usmála.
"Tak počkat! Siréna? Nejsi ty tak kouzelnice z Bradavic, kterou hledají Mozkomorové?" podivil se.
Nejistě jsem kývla.
"Pojď za mnou." pokynul mi abych šla za ním a odešel dlouhými kroky do vedlejší místnosti.
Udiveně jsem se na Penny podívala.
Pokrčila lehce rameny. "Asi je překvapený..." usmála se, ale bylo zvláštní, že si jeho otázky nevšimla...Nereágovala na to, že jsem kouzelnice.
Zavrtěla jsem nad ní hlavou a šla za mladíkem....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Joina Joina | Web | 11. června 2014 v 14:06 | Reagovat

Ten začátek mi přišel takový uklidňující a otom se to rozjelo, skvělý :)
SUper díl, Těším se na další :)

2 Barbie a koně Barbie a koně | Web | 12. června 2014 v 18:33 | Reagovat

Skvělý díl, moc se těším na daší kapitolku. A souhlasím s Joinou :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama