Slohovka od Sáry :)

17. května 2014 v 11:38 | Wek
Ahojky, dneska jsme konečně dopsali slohovku, takže až jí budeme psát na známky tak je to v pohodě...Psali jsme cvičnou slohovku pro Sárinku :) Prostě nepochopíte :D Sáře se slohovka nechtěla připravovat, a tak jsme jí já a Hanka pomohly ;) Já jsem psala a vymíšlela, Sára nám řekla jména a Hanka vymýšelela děj. :) Příští týden budem psát slohovku na ostro...Njn...Teď mi to připomělo, že já tu svojí slohovku ještě nemám napsanou :D Budu si muset máknout...
Tady je ta slohovka co jsme spolu s holkama "vytvořily" ↓
Téma slohovek (všech ze třídy): Vyprávění + líčení místa činu = Detektivka se špatným koncem

Tajemství Korálových útesů

Bylo 8 hodin ráno, když mi zazvonil mobil. Volali mi z rádia, že jsem vyhrála výlet na Kanárské ostrovy zcela zdarma. Nabalila jsem si tři velké kufry a jela na letiště. Čekalo na mě soukromé letadlo. Rychle jsem nastoupila a sedla si hned do 1. řady u okna. Rozbalila jsem si svačinu a začala jíst. Po jídle jsme v klidu přistáli.
Otevřely se dveře letadla. Vítr mi rozcuchal slámové vlasy, ale náladu mi nezkazil. Naopak zlepčil jí svým teplem a vůní květin. Pomalu a opatrně jsem vystoupila z letadla. Kolem mě proletělo hejno pestrobarevných papoušků. letěli k vodopádům od kterých se odráželo sluneční světlo přímo do mých modrých očí.
"To je nádhera." pousmála jsem se a vyšla vstříc ostrovu.
Klikatá, kamenítá cesta mě vedla hloub do ostrova. Začala jsem rozeznávat i rostliny. O některých jsem něco málo věděla. Byly jedovaté. Odtáhla jsem od nich ruku a šla dál, do středu deštného pralesa. Objevila jsem se na písečné pláni.
"Písek? Co tady dělá písek?" pomyslela jsem si. Začala jsem ho zkoumat.
Písečná cesta mě dovedla až k vodopádům, pod kterými bylo jezero. křišťálová voda se mi odrážela do očí, div jsem neoslepla. Malými krůčky jsem se přiblížila k jezeru. Bylo krásně čisté, ale na dno jsem neviděla. Ponořila jsem so něj nohy a ihned se mnou prohnalo teplo. Potopila jsem se do podvodního světa. Kolem mě proplulo několik barevných rybek. Mířily ke korálovému útesu.
"Jak může být korálový útes v jezeře?" pomyslela jsem si a pozvedla obočí.
Všechno jakoby bylo kouzelné. Mezi korály jsem zahlédla něco nečekaného. Dvě lidská těla.
Natáhla jsem se a dotkla se jejich prstů, byly na dotek rozmočené pokryty varhánky. Něco se mi na nich však zdálo divné. Neměli oči. Měli an sobě ještě zapáchající kůži, která byla bílá jako křída, takže tu nemohli být dlouho. Jejich oblečení vypadalo, jako cáry rozmočeného papíru. Malinké perličky vzduchu se jim pořád držely u těla. Odrážející se paprsky slunce o hladinu tančily kolem mě a těl.
Vyskočila jsem rychle z vody a běžela k batohu. Vzala jsem si mobil, rychle vytočila číslo pobřežní hlídky a čekala. Když přijeli, prohledali těla a odvezli je na pitevnu.
Po týdnu mi přišli výsledky pitvy. Oběti byly rodina rybářů. Lucia a George Jefersonovi byli zabiti a hodeni do vody partou, která si říká: Parta X. Našli jejich dýku zahrabanou v písku, asi tam objevili nějaké otisky prstů. Policie je začala ihned hledat.
Jela jsem do hotelu. Někdo mi volal. Zvedla jsem mobil a uslyšela hrubý mužský hlas.
"Slečno, Sarah. Byla jste požádána vaší rodinou, aby jste přijela do přístavu Toulon, kde na vás čeká loď. Odvezeme vás na pohřeb vaší zesnulé babičky." řekl hlas.
Zaraženým hlasem jsem odpověděla: "Přijedu co nejdřív."
Nastoupila jsem do auta a vyjela. Rychle jsem spěchala do přístavu přes lesní cestu, která je podle všeho nejkratší. Dojela jsem.
Pozorovala jsem množství lodí uvázaných k molu. Hledala jsem tu správnou. Po chvíli jsem jí našla. Přešla jsem po krátkém žebříku a ocitla se na lodi. Přišla mě přivítat skupinka mužů, kteří mi připadali sympatičtí.
"Pojedeme?" zeptala jsem se a čekala na odpověď.
"Jistě, ale budete muset jít s námi do podpalubí. Na palubě je nebezpečno."
"Dobře, jdeme."
Přišli jsme do podpalubí a zpoza rohu na mě vyskočil maskovaný muž. Přiložil mi látku na ústa a já jsem upadla do hlubokého spánku.
Probudila jsem se přivázaná k židli. K mému krku se přiblížila dýka.
"Cos se děje?!" zpanikařila jsem.
"Nic co jste slyšela nebyla pravda. My jsme Parta X, Sbohem."
Neznámý muž spustil pomalou pohředbní píseň. Poté jsem...
...NAPOSLEDY VYDECHLA.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama