Kočičí zabiják - 2. část

18. května 2014 v 17:43 | Wek
A je to tady :D Další část napínavé slohovky :D No doufám, že mě zase něco nenapadne a neskončí to hnusně :D Spíš asi jo :D No nic, ale umírat se tam bude to si pište :P No už nezbívá jenom říct: BAVTE SE!!! :) ;))

Kočičí zabiják - 2. část

Rychle jsem vstala a rozběhla se dlouhou, skoro až nekonečnou chodbou k hale. Podjela mi noha na něčem mokrém. Narazila jsem do zdi, která se po nárazu roztřásla. To co jsem rozhodně nečekala se stalo. Stěna se odsunula a přede mnou se objevilo schodiště ze skla. Říkala jsem si, proč tady žádné není, když má dům nejmíň dvě patra. Ale proč zrovna skleněné schodiště? Má snad tenhle dům tajemství, které jde vidět jen za světla? Pokrčila jsem rameny a udělala první krok. Proti mým očekáváním se nic nestalo. Schodiště je bezpečné. Oddychla jsem si a odvážila se vyjít po točitém schodišti až do 2. patra. Opatrně jsem nakoukla do Klariina pokoje. Všude byly barvy. Jasné barvy, které dodávaly tomuto místu to pravé kouzlo. Byla tam. Zlatá truhlička ležela v rukou dívky o několik málo let starší než jsem já. Dívka se pousmála. "Ahoj Selero, čekala jsem tady na tebe." upustila truhličku, která se dokutálela až ke mně. Zvedla jsem ji ze země a všimla si krvavých otisků. Rychle jsem zvedla hlavu a vyděšeně se na Klarii podívala. Viděla jsem jen její tělo, jak leží na podlaze v kaluži zapáchající krve. "Klario!" zakřičela jsem a pocítila někde hluboko ve mně smutek a samotu. Klaria byla pro mě jako sestra. Byla skoro stejně stará jako já, byla vnučka mojí pratety. Byla...jediná, která zůstala hned po mně. Teď jsem na světě sama. Je víc než jasné, že Kočičí zabiják půjde teď po mně. Musím se ukrýt, ale kde? Klesla jsem pohledem na truhličku. Na víku bylo vyryté: Vezmi si chakram a zabij Kočičího zabijáka. Jsi jediná naděje. Otevřela jsem pomalu truhličku a co nevidím. V sametové látce ležel naleštěný, rubíny zdobený chakram.
Proplétala jsem se chodbami s chakramem v ruce. Zastavila jsem se v obývacím pokoji u krbu. Bylo zvláštní, že to nebyl ani tak úplně krb. Neměl zadní stěnu. Vedla skrz něj chodba do tajuplné jeskyně. Přeběhl mi mráz po zádech. Vůbec se mi tam nechtělo, neměla jsem z toho dobrý pocit, ale musela jsem. Teta a Klaria na mě spoléhají. Věří, že je pomstím. A to taky udělám. Vydala jsem se chodbou napospas smrti.
Ocitla jsem se v jeskyni. Špinavé jeskyni, plné lidských kostí a zlata. Ano zlata. "Kočičí zabiják musí zlato milovat.* pomyslela jsem si a při pomyslení, jak se Kočičí zabiják vyvyluje v kopě zlata jsem se neubránila úšklebku. V jeskyni se něco pohlo. "Je mi ctí, tě konečně poznat, Selero Willowsová." promluvil hlas. Poznala jsem, že to musel být určitě hlas Kočičího zabijáka. Slyšela jsem slabé mňouknutí. "Přišla jsi mě zabít, že ano?" ozval se Kočičí zabiják znovu. "Tak si posluš..." "Kde jsi?! Vylez! Myslela jsem si, že kočka má 9 životů, tak čeho se bojíš?" zasmála jsem se a popošla blíž ke křeslu ze zlata, na kterém byla přehozená rudá látka, z které byly ušity i závěsy v domě. Křeslo se otočilo. "Já se ničeho nebojím." zařval.
Dívala jsem se na muže s kočičí tváří a drápy. Na čele jsem mu zpozorovala jak se perličky potu kutálejí po jeho obličeji. Byl krásný. Krásný a neohrožený. Najednou jsem uslyšela nesnesitelné pískání. Všude jsem cítila nakombinovanou vůni růží s pachem krve. Musím si pospíšit a nevnímat to. Město čeká, až ho osvobodím! Rozběhla jsem se a zaútočila chakramem ostrým jako břitva na Kočičího zabijáka. Chytil mě silně za ramena a strhnul mě na chladnou zem. Celá jeskyně se otřásla. Kamínky začaly kolem nás poskakovat, zdi se shýbaly před jeho velkou sílou. Vytrhl mi chakram z ruky a já poznala, že né všechny sny se stávají skutečností. Pohádky někdy nekončí dobře. I když to možná dobře zkončilo. Poslední věc, kterou jsem viděla byly jeho oči. Modré, jako studánky. Kočičího zabijáka zasypaly kameny a zbyla po něm jen černá tma....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Erleiden Erleiden | E-mail | Web | 20. května 2014 v 18:31 | Reagovat

No páni! Krásně jsi to napsala, moc pěkně se mi to čte. :-)

2 Barbie a koně Barbie a koně | Web | 22. května 2014 v 12:28 | Reagovat

Jeo t zajíamvé, jak tě něco takového mohlo napadnuot? :-D super ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama