Květen 2014

Project EDISON

23. května 2014 v 22:33 | Wek |  Projekty
Ahojky, od pondělí až do dneška - pátku, se naše škola připojila do projektu Edison. Projekt spočívá v tom poznat ostatní země, a tak k nám do školy přijeli cizinci ze Singapuru, Číny, Indie, Řecka, Mexika a Indonésie. Nemůžu to nijak víc popsat než, že to bylo úžasné :3 Máme nové přátele! Mluvili na nás Anglicky, a každý den jsme měli jednoho nebo dva,kteří nám v podobě 1,5 hodinové prezentace přiblížili jejich zemi. Tento týden jsme se hodně přiučili ať už ze zeměpisného hlediska, nebo dějepisného. Zlepšili jsme si angličtinu a díky tomu si s nejlepšími cizinci na světě můžeme psát :))


Kočičí zabiják - 2. část

18. května 2014 v 17:43 | Wek
A je to tady :D Další část napínavé slohovky :D No doufám, že mě zase něco nenapadne a neskončí to hnusně :D Spíš asi jo :D No nic, ale umírat se tam bude to si pište :P No už nezbívá jenom říct: BAVTE SE!!! :) ;))

Kočičí zabiják - 2. část

Rychle jsem vstala a rozběhla se dlouhou, skoro až nekonečnou chodbou k hale. Podjela mi noha na něčem mokrém. Narazila jsem do zdi, která se po nárazu roztřásla. To co jsem rozhodně nečekala se stalo. Stěna se odsunula a přede mnou se objevilo schodiště ze skla. Říkala jsem si, proč tady žádné není, když má dům nejmíň dvě patra. Ale proč zrovna skleněné schodiště? Má snad tenhle dům tajemství, které jde vidět jen za světla? Pokrčila jsem rameny a udělala první krok. Proti mým očekáváním se nic nestalo. Schodiště je bezpečné. Oddychla jsem si a odvážila se vyjít po točitém schodišti až do 2. patra. Opatrně jsem nakoukla do Klariina pokoje. Všude byly barvy. Jasné barvy, které dodávaly tomuto místu to pravé kouzlo. Byla tam. Zlatá truhlička ležela v rukou dívky o několik málo let starší než jsem já. Dívka se pousmála. "Ahoj Selero, čekala jsem tady na tebe." upustila truhličku, která se dokutálela až ke mně. Zvedla jsem ji ze země a všimla si krvavých otisků. Rychle jsem zvedla hlavu a vyděšeně se na Klarii podívala. Viděla jsem jen její tělo, jak leží na podlaze v kaluži zapáchající krve. "Klario!" zakřičela jsem a pocítila někde hluboko ve mně smutek a samotu. Klaria byla pro mě jako sestra. Byla skoro stejně stará jako já, byla vnučka mojí pratety. Byla...jediná, která zůstala hned po mně. Teď jsem na světě sama. Je víc než jasné, že Kočičí zabiják půjde teď po mně. Musím se ukrýt, ale kde? Klesla jsem pohledem na truhličku. Na víku bylo vyryté: Vezmi si chakram a zabij Kočičího zabijáka. Jsi jediná naděje. Otevřela jsem pomalu truhličku a co nevidím. V sametové látce ležel naleštěný, rubíny zdobený chakram.
Proplétala jsem se chodbami s chakramem v ruce. Zastavila jsem se v obývacím pokoji u krbu. Bylo zvláštní, že to nebyl ani tak úplně krb. Neměl zadní stěnu. Vedla skrz něj chodba do tajuplné jeskyně. Přeběhl mi mráz po zádech. Vůbec se mi tam nechtělo, neměla jsem z toho dobrý pocit, ale musela jsem. Teta a Klaria na mě spoléhají. Věří, že je pomstím. A to taky udělám. Vydala jsem se chodbou napospas smrti.
Ocitla jsem se v jeskyni. Špinavé jeskyni, plné lidských kostí a zlata. Ano zlata. "Kočičí zabiják musí zlato milovat.* pomyslela jsem si a při pomyslení, jak se Kočičí zabiják vyvyluje v kopě zlata jsem se neubránila úšklebku. V jeskyni se něco pohlo. "Je mi ctí, tě konečně poznat, Selero Willowsová." promluvil hlas. Poznala jsem, že to musel být určitě hlas Kočičího zabijáka. Slyšela jsem slabé mňouknutí. "Přišla jsi mě zabít, že ano?" ozval se Kočičí zabiják znovu. "Tak si posluš..." "Kde jsi?! Vylez! Myslela jsem si, že kočka má 9 životů, tak čeho se bojíš?" zasmála jsem se a popošla blíž ke křeslu ze zlata, na kterém byla přehozená rudá látka, z které byly ušity i závěsy v domě. Křeslo se otočilo. "Já se ničeho nebojím." zařval.
Dívala jsem se na muže s kočičí tváří a drápy. Na čele jsem mu zpozorovala jak se perličky potu kutálejí po jeho obličeji. Byl krásný. Krásný a neohrožený. Najednou jsem uslyšela nesnesitelné pískání. Všude jsem cítila nakombinovanou vůni růží s pachem krve. Musím si pospíšit a nevnímat to. Město čeká, až ho osvobodím! Rozběhla jsem se a zaútočila chakramem ostrým jako břitva na Kočičího zabijáka. Chytil mě silně za ramena a strhnul mě na chladnou zem. Celá jeskyně se otřásla. Kamínky začaly kolem nás poskakovat, zdi se shýbaly před jeho velkou sílou. Vytrhl mi chakram z ruky a já poznala, že né všechny sny se stávají skutečností. Pohádky někdy nekončí dobře. I když to možná dobře zkončilo. Poslední věc, kterou jsem viděla byly jeho oči. Modré, jako studánky. Kočičího zabijáka zasypaly kameny a zbyla po něm jen černá tma....

Kočičí zabiják - 1. část

17. května 2014 v 20:57 | Wek
Ahoj dráčci! Proč zrovna dráčci? Kdo ví :D Dneska jsem nějak ulítlá na dracích. Poslouchám "Imagine dragons", hraju na FB "Dragon city", kreslím draky...No asi mám nějaký dračí den :D No nic...
Dneska jsem začala dávat do kupy moji slohovku...
Jak můžete vědět z článku "Slohovka od Sáry" tématem slohovky byla Detektivka, (někdo měl špatný nebo dobrý konec) já mám dobrý, v podobě Vyprávění + líčení...No posuďte sami, jak to vypadá ;)

Kočičí zabíják - 1. část

Auto zastavilo před domem. Domem, který byl nejlevnější v celém Country Hallow. Ptáte se proč? Městem kolovalo pár nehezkých historek o tomhle domě. Před 100 lety tady žila rodina, která byla zavražděna. Kdo, nebo co je zavraždilo není známo, ví se jen, že vrah žije. V domě bylo při vraždě spousty krve, a trvalo měsíce než se to tady uklidilo. Od té doby zůstal dům pustý. Nikdo tady nechtěl bydlet, ale já jsem to riskla. Chci vypátrat kdo zavraždil onu rodinu, ať je to kdokoliv...
Vystoupila jsem z auta a pořádně si prohlédla starý dům. Byla to vila. Stará a strouchnivělá vila. V každém pokoji byly dvě okna zatažené rudými závěsy. Byly doopravdy rudé nebo potřísněné krví? Vypadalo to tady, jako by tady žili upíři. Vedle oken zůstaly pověšené obrazy z 15. století, pokrývala je vrstva prachu a špíny. Dveře nebyly o moc hezčí. Když jsem je otevírala, slyšela jsem křičící hlasy, které jsou v domě uvězněné navždy. Vešla jsem do haly a spatřila jedinou čistou věc v domě. Nademnou se houpal křišťálový lustr. Všechno to tady bylo zatuchlé a páchlo to po krvi. "Měla bych tady rozvěsit osvěžovače vzduchu." pomyslela jsem si. Nevím proč, ale dům na mne působil strašidelným dojmem. Ne že bych se bála, spíš naopak, ale přesto mi ty obrazy, prach a pach krve naháněli hrůzu. Cítila jsem se tady jako ptáček v kleci. Místnosti mi i přes jejich prostornost připadaly stísněné a bez života. Nebyla tady ani kapička dobroty. Všechno bylo tmavé, žádná věc, co by měla ostín zářivé barvy. Willowsovi museli být rodina, co milují tmavě barvy, protže většina lidí by v takové atmosféře nežili.
Pokrčila jsem rameny a dala si všechny kufry do obývacího pokoje vedle gauče. Rozhodla jsem se to tady líp prozkoumat a vypátrat vraha rodiny Willowsových jednou pro vždy. Z prvního kufru jsem si vytáhla baterku a zašla jsem za roh do knihovny. Doufala jsem, že tam najdu alespoň stopu. V místnosti mi spadl zrak na zrcadlo. Něco mi v něm nesedělo. V pravém dolním rohu bylo sklo rozbité a místo posledního sklíčka tam byl starý papír. Vzala jsem ho do ruky a začala nahlas číst. "Selero, pokud chceš vypátrat vraha, tedy Kočičího zabijáka, musíš najít v tomto domě zlatou truhličku a v ní ukrytý můj další dopis. Truhlička je schovaná v nejsvětlejší části domu. Nemám mnoho času, Kočičí zabiják mě brzy najde. S láskou prateta Meona." dočetla jsem. "Tak Kočičí zabiják? Kočky mají devět životů, bude ho těžké zabít..." Vsatala jsem a založila si papír do deníku a ten jsem schovala do batohu. Musela jsem najít truhličku co nejdřív, než mě Kočičí zabiják dostihne tak jako Meonu. Byla jsem přesvědčená, že truhlička bude co nejlíp ukrytá, aby jí Kočičí zabiják nenašel. Mohla být kdekoliv v domě, ale počkat. Meona psala něco o nejsvětlejší části domu. Kde to jenom může být? V tommě to napadlo. Všechny okna byly zakryté závěsy, ale jen jedno okno ne. V pokoji Meoniny vnučky Klarie...

Báseň - Víla a Vlkodlak

17. května 2014 v 12:47 | Wek |  Básně
Ahoj, včera jsme měli úkol zkusit napsat líčení v podobě básně na téma Fantasy. Pracovali jsme ve dvojicích a jak nám paní učitelka rozdala básně zpět, řekla nám, že ta naše byla spíš Epika, ale stejně ji tady dám :) Posuďte sami, jestli je to opravdu líčení ;)

Slohovka od Sáry :)

17. května 2014 v 11:38 | Wek
Ahojky, dneska jsme konečně dopsali slohovku, takže až jí budeme psát na známky tak je to v pohodě...Psali jsme cvičnou slohovku pro Sárinku :) Prostě nepochopíte :D Sáře se slohovka nechtěla připravovat, a tak jsme jí já a Hanka pomohly ;) Já jsem psala a vymíšlela, Sára nám řekla jména a Hanka vymýšelela děj. :) Příští týden budem psát slohovku na ostro...Njn...Teď mi to připomělo, že já tu svojí slohovku ještě nemám napsanou :D Budu si muset máknout...
Tady je ta slohovka co jsme spolu s holkama "vytvořily" ↓
Téma slohovek (všech ze třídy): Vyprávění + líčení místa činu = Detektivka se špatným koncem

Tajemství Korálových útesů

Bylo 8 hodin ráno, když mi zazvonil mobil. Volali mi z rádia, že jsem vyhrála výlet na Kanárské ostrovy zcela zdarma. Nabalila jsem si tři velké kufry a jela na letiště. Čekalo na mě soukromé letadlo. Rychle jsem nastoupila a sedla si hned do 1. řady u okna. Rozbalila jsem si svačinu a začala jíst. Po jídle jsme v klidu přistáli.
Otevřely se dveře letadla. Vítr mi rozcuchal slámové vlasy, ale náladu mi nezkazil. Naopak zlepčil jí svým teplem a vůní květin. Pomalu a opatrně jsem vystoupila z letadla. Kolem mě proletělo hejno pestrobarevných papoušků. letěli k vodopádům od kterých se odráželo sluneční světlo přímo do mých modrých očí.
"To je nádhera." pousmála jsem se a vyšla vstříc ostrovu.
Klikatá, kamenítá cesta mě vedla hloub do ostrova. Začala jsem rozeznávat i rostliny. O některých jsem něco málo věděla. Byly jedovaté. Odtáhla jsem od nich ruku a šla dál, do středu deštného pralesa. Objevila jsem se na písečné pláni.
"Písek? Co tady dělá písek?" pomyslela jsem si. Začala jsem ho zkoumat.
Písečná cesta mě dovedla až k vodopádům, pod kterými bylo jezero. křišťálová voda se mi odrážela do očí, div jsem neoslepla. Malými krůčky jsem se přiblížila k jezeru. Bylo krásně čisté, ale na dno jsem neviděla. Ponořila jsem so něj nohy a ihned se mnou prohnalo teplo. Potopila jsem se do podvodního světa. Kolem mě proplulo několik barevných rybek. Mířily ke korálovému útesu.
"Jak může být korálový útes v jezeře?" pomyslela jsem si a pozvedla obočí.
Všechno jakoby bylo kouzelné. Mezi korály jsem zahlédla něco nečekaného. Dvě lidská těla.
Natáhla jsem se a dotkla se jejich prstů, byly na dotek rozmočené pokryty varhánky. Něco se mi na nich však zdálo divné. Neměli oči. Měli an sobě ještě zapáchající kůži, která byla bílá jako křída, takže tu nemohli být dlouho. Jejich oblečení vypadalo, jako cáry rozmočeného papíru. Malinké perličky vzduchu se jim pořád držely u těla. Odrážející se paprsky slunce o hladinu tančily kolem mě a těl.
Vyskočila jsem rychle z vody a běžela k batohu. Vzala jsem si mobil, rychle vytočila číslo pobřežní hlídky a čekala. Když přijeli, prohledali těla a odvezli je na pitevnu.
Po týdnu mi přišli výsledky pitvy. Oběti byly rodina rybářů. Lucia a George Jefersonovi byli zabiti a hodeni do vody partou, která si říká: Parta X. Našli jejich dýku zahrabanou v písku, asi tam objevili nějaké otisky prstů. Policie je začala ihned hledat.
Jela jsem do hotelu. Někdo mi volal. Zvedla jsem mobil a uslyšela hrubý mužský hlas.
"Slečno, Sarah. Byla jste požádána vaší rodinou, aby jste přijela do přístavu Toulon, kde na vás čeká loď. Odvezeme vás na pohřeb vaší zesnulé babičky." řekl hlas.
Zaraženým hlasem jsem odpověděla: "Přijedu co nejdřív."
Nastoupila jsem do auta a vyjela. Rychle jsem spěchala do přístavu přes lesní cestu, která je podle všeho nejkratší. Dojela jsem.
Pozorovala jsem množství lodí uvázaných k molu. Hledala jsem tu správnou. Po chvíli jsem jí našla. Přešla jsem po krátkém žebříku a ocitla se na lodi. Přišla mě přivítat skupinka mužů, kteří mi připadali sympatičtí.
"Pojedeme?" zeptala jsem se a čekala na odpověď.
"Jistě, ale budete muset jít s námi do podpalubí. Na palubě je nebezpečno."
"Dobře, jdeme."
Přišli jsme do podpalubí a zpoza rohu na mě vyskočil maskovaný muž. Přiložil mi látku na ústa a já jsem upadla do hlubokého spánku.
Probudila jsem se přivázaná k židli. K mému krku se přiblížila dýka.
"Cos se děje?!" zpanikařila jsem.
"Nic co jste slyšela nebyla pravda. My jsme Parta X, Sbohem."
Neznámý muž spustil pomalou pohředbní píseň. Poté jsem...
...NAPOSLEDY VYDECHLA.

Že by další song?

16. května 2014 v 16:29 | Wek
Nazdar :D využila jsem ten čas, kdy taťka nebyl doma, mám příšernou trému, a nazpívala pro vás úvodní písničku z Violetty co teď frčí na Disney channel...:) Snad se bude líbit ;) Prosím o hodnocení do komentářů...Děkuji :*

Když mi bylo pět

13. května 2014 v 22:51 | Wek |  Adminky
Ahojky, ano až dneska jsem se dobrala k tématu týdne, a to jenom z toho důvodu, že jsem prohrabávala staré fotky :D No nic...
Taky znáte ten pocit, když se chcete vrátit do těch dětských let, kdy jste stavěli na písku bábovičky, vařili lektvary z kytiček a trávy s vodou, lezly na stromy, oblíkali barbíny do šatů vyrobených z listů a hrály takové ty hra jako je Schovka a Honěná?
To byl tehdy život, nezajímalo nás nic víc než přítomnost a "Co budem dneska dělat?" Rodiče nás k ničemu nenutili, trávili jsme víc času venku než je zdravé a pořád jsme dělali nějaké ty blbiny a skopičiny.
Nikdy jsme se nenudili, ani v zimě či v létě, naopak užívali jsme si dny do poslední sekundy: Bobování, sáňkování, stavění Iglů, plavání v bazénu, hraní ve vodě "Nedotkni se země" nebo "Žraloka"...
Na konec smím jen říci, ty časy mi strašně chybí....

Schválně kdo mě na fotkách najde...:) Na té, kde jsou 4 fotky nejsem na 2. ;)

Adminka Víluška

12. května 2014 v 23:23 | Víluška |  Adminky

O Vílušce

Víluška je tipická normální holka. Narodila se v New Yorku, ve znamení býka, 1.5.1999. Byla narozena do rodiny české a americké národnosti. Otec jí před týdnem zemřel, a tak bydlí se sestrami u mamky v NY. Víluška je klidná a vyrovnaná, má zálibu v práci, ať už je to domácí práce, nebo práce ve škole. Když se nadchne pro nějakou myšlenku, ráda bude tvrdě a neúnavně pracovat na jejím uskutečnění. K životu se staví velmi zodpovědně. Cítí se jako opravdová dáma. Působí velmi žensky a důstojně, má smysl pro řád, tradice a povinnost. Ráda obdivuje krásu a umění. Mezi její záliby patří fotografování, modeling, malování a psaní líčení nebo povídek. Ráda jezdí na koních u tety v Tenesee. Se svou kamarádkou chodí nakupovat a někdy i na modeling. Miluje růžovou a žlutou barvu. Nic ji neodradí od pojídání čokolády..:3

Úspěchy a Ocenění

Miss Baby America - 2.místo - 2003
Miss America - Titul Beautiful Girl - 3. místo - 2005
Miss America Teenagers - 1. místo - 2013
Modeling - 1.místo + fotoalbum - 2013
Modeling - fotoalbum - 2014

Rozhovory

11. května 2014 v 15:45 | Wek |  Rozhovory
Začínáme zprovozňovat rubriku Rozhovory. Tak neváhejte a ptejte se na věci, které chcete vědět, nebo které vás zaskočily. Určitě vám vyhovíme.
Na e-mail: weekkaa@seznam.cz pište po min. 10ti otázkách, které vás zajímají. Do týdne zde můžete čekat článke s vaším rozhovorem.
Noá možnost také je, že nás požádáte o rozhovor s vámi, tudíš se my budeme ptát vás :3

Jak napsat rozhovor aby jsme ho vyplnily?

Podoba e-mailu:

Komu: weekkaa@seznam.cz
Předmět: Rozhovor - Adminka (Wek/Víluška/Obě)
Text: Min. 10 otázek, Blog/e-mail autora otázek, záver (co chcete admince/adminkám říct)

Adminka Wek

11. května 2014 v 15:34 | Wek |  Adminky

O Wek

Wek je cílevědomá, normální holka, co se zajímá o Literaturu... Narodila se v Opavské nemocnici, 21.12.1999 ve znamení Střelce. Znamení dokonale vystihuje její povahu... Ráda tráví volný čas se zvířaty a přáteli...Dále píše povídky. Její asi nejúspěšnější byla fantasy povídka "The Moon Light", kterou dokončila během roku 2010. Dokončila již čtyři povídky - "Země za Zrcadlem" se stala nejčtenější. Má rozpracovanou povídku se 7mi díly "Beautiful fire" a píše nadále několik dalších povídek... Skládá básně a provozuje tento blog s vlastní výrobou dessignů...Vystupuje s pseudonymem Wek/ weekkaa...Ráda čte a to především Fantasy literaturu....První povídky začala psát již v 8mi letech a nadále v psaní pokračuje...

Kontakty

E-mail: weekkaa@seznam.cz
FB: Verča Balloková
Ask: Wek-čí :3
Skype: Weekkaa

Úspěchy a Ocenění

Logická olympiáda - Semifinále - 2010
Dance 4 Life - Mistrovství ČR ve formacích - 3. místo - 2011
Dance 4 Life - Lipenská hvězda ve formacích - 3. místo - 2011 a 2. místo - 2012
Dance 4 Life - Taneční skupina roku - 2x 1. místo - 2011, 2012
Recitační soutěž - Semifinále - 2009

Dessy

Od roku 2012 provozuji tvorbu dessů/layů. Chci, aby byly podle mého vkusu...Může se samozřejmě stát, že Váš názor bude jiný, a proto budu ráda, když mi napíšete, co byste třeba na layi pro Vás chtěli změnit, jak si ho představujete. Budu se vám z celého srdce snažit vyhovět. Jen aby jste věděli...Já nemám čas ani trpělivost vytvářet tutoriály na vyrábění, tak mě o ně neproste prosím...;)
Vše co o dessech vím, to jsem pochytila časem...Před rokem jsem začínala vytvářet dessy v Malování, poté jsem překročila fantazii a začala vytvářet jednoduché dessy v Photofiltru 7...Nakonec se v tomto programu zdokonaluji a učím se novým věcem ;)...