the Wizard - 5. Kapitola

1. dubna 2014 v 19:56 | Wek
Další díl, trošku brzo, ale nápady se musí napsat :) tak do toho ;)
5. KAPITOLA

"Proč máš tu masku?" zeptala jsem se a svraštila obočí.
"Aby jsi mohla hádat, kdo jsem." naklonil se ke mně blíž.
Odtáhla jsem se.
"Ale no tak. Už víš kdo jsem?" odtáhl se a podíval se mi do očí.
"Ne." odsekla jsem.
Posmutněl. "To bude těžší než jsem si myslel."
"A co jako?"
"Přimět tě k jedné věci..."
"Jaké?" chytla sem ho za rameno.
Zaskučel.
"Promiň, tak jaké?" pousmála jsem se.
"Aby jsi nevěřila Dragovi."
Podívala jsem se na něj, a nezmohla se na žádné jiné slovo.
"Dobře, ale sundej si nejdřív masku."
Přikývl.
Bylo to tady. Moment, kdy ho poznám. Nejprve jsem spatřila šrám přes oko. Byl rudý a zkrvavený. Až potom jsem zjistila, kdo to opravdu je.

V chatrči už se nedalo vydržet. Will a Drago na sebe pořád pokřikovali, a ani si nevšimli, že jsem byla pryč.
"Odešel jsi a jí si tam nechal!" začal Drago.
"No a? Bylo jí několik dní, kdo mohl vědět, že se něco stane!"
"Já třeba jo! Víš Wille, tobě asi nedošlo, jak moc mi na ní záleží že?"
"Pff...Před tím jsi ji ani neznal." zkřížil Will ruce.
"Nemám potřebu se s tebou hádat, jdeme Siréno." Drago se otočil a podíval se na místo, kde jsem před dnem stála. Úsměv mu stuhl na tváři. "Siréno?!"
"Je pryč." odsekl Will.
Oba vyběhli ze dveří a rozhlédli se kolem chatrče. Viděli nejen kopce a údolí, ale taky stopy, které vedli k Moři písku. Podívali se na sebe a rozběhli se po stopách tam, kde jsem podle nich šla.

"Co tady proboha děláš?" vykřikla jsem. "A-a co se ti stalo? Vypadáš příšerně." jemně jsem se dotkla jizvy.
"Řekněme, že jsme dorazili do Bradavic dřív, ale byli tam Mozkomorové, a asi nějak tak odvodíš tu jizvu." řekl.
"Přoč jsi sem šel, a ještě k tomu s tím psem?" podívala jsem se mu do jeho očí, které vypadaly jako nebe.
"Musel jsem tě vidět." pousmál se a pohladil mě po tváři. "A ten pes...To je Coral, fenka. Našel jsem jí v Horách Jeleních víl."
Pousmála jsem se, a podrbala Coral za uchem. "A kam chceš jít teď?"
"Nevím, ale budu nejraději, když budu u tebe." sklopil pohled.
Udělala jsem to samé. Odtáhla jsem se od něj. Trochu mi naháněl strach, byl přece synem nejmocnějšího kouzelníka všech dob. Já vím, že by se měl spíš bát on mě, ale já svou moc ani ovládat neumím, tak nemá čeho.
Postavila jsem se a šla po rozpáleném písku se skloněnou hlavou dál.
"Kam jako deš?"
"Albusi...Prosím nech mě jít do Bradavic..."
"Ty ale nesmíš, jsou tam přece Mozkomorové." posmutněl a chytil mě za ruku.
Vyvlíkla jsem se a probodla ho pohledem.
"Ani nevíš, jak moc jsi mi chyběla."
"Albusi Pottere..." podívala jsem se na něj. "Promiň."
Spojila jsem prsty, a ani nevím jak, objevila jsem se před bránou do Bradavic...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Barbie a koně Barbie a koně | Web | 2. dubna 2014 v 8:53 | Reagovat

už se těším na další díl ! :-)

2 Joina Joina | Web | 2. dubna 2014 v 14:30 | Reagovat

Nepochopím, když se kluci hádají.
Téda mezi Sirénou a Albusem to jiskří :)
Těším se na další díl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama