Krvavý šrám - Poslední den - 4. Kapitola - 2. část

6. ledna 2014 v 22:15 | Wek
...Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Tunel mě táhl dál. Tentokrát do doby z toho obrazu. Byla jsem jako duch. Nikdo mě neviděl, ale já slyšela a viděla úplně všechno - do podrobna.
"Polythére, Illwidis a Arawolf hrozí velké nebezpečí. Musíme Illwidis přejmenovat a Arawolf schovat. Hrozí jim velké nebezpečí." začala má matka.
"Cože? Kdo je Illwidis?!" pomyslela jsem si.
"Dobrá mám pro ní jedinečné jméno - Lucinka...Vrátí se do doby svého dětství a bude vyrůstat v dětském domově. Na nic si nebude pamatovat..."
"Ach...Polythére...Není jiná možnost?"
"Ne...A teď mě omluv." odešel.
"Doufám, že jsem tím moc nespáchala, když jsem se s ním rozešla. Byl dost naštvaný..."
Vše se rozplynulo a já jsem stála u truhly. Teď byla prázná.

"Arawolf?" uslyšela jsem za sebou mužský hlas.
Otočila jsem se a spatřila modro-zelené svítivé oči.
"Co tady chceš?!" otočila jsem se prudce zpátky k truhle, aby jsem se na něj nemusela dívat. "Chceš mě zase odvést pryč?"
"No víš...Ne...Měl jsem tu přijít pro popel Pravdy, ale jak vidím, tak už ho nebudeš potřebovat." přistoupil ke mně a chytil mě za ruku, abych se mohla postavit. Když jsem se už konečně udržela na nohou - objal mě zezadu a řekl: "Je mi líto že ti lhali."
Vytřeštila jsem oči." J-jak to víš?"
"Není to tak dlouho co chtěl pán ten obraz namalovat. Ta malá holčička, co stojí v pozadí je moje sestra. Je stejně stará jako ty. Rozuměly by jste si."
Podívala jsem se na něj a odešla zpět do pouště.
Podíval se na truhlu, usmál se jeho milým úsměvem a zmizel.

Už jsem byla poměrně vyčerpaná. Vyprahlá poušť snad neměla konce. Klekla jsem si do horkého písku a čekala na záchranu.
Na krku jsem ucítila ostří dýky.
"En kili ties arana!" uslyšela jsem podivným jazykem.
"Kdo jsi?!" třásla jsem se, ale odvážila se ochránit. Vykopla jsem pravou nohu a strefila útočníka do nosu.
Chytila se za nos a ustoupila. "Co jsi to udělala!" chtěla mi vrazit.
"Ten! Nech ji být, je to dcera pána." zakřičel na ni Selendir.
"Tak si ji hned vem, než jí budu muset ublížit!"
Přistoupil ke mně a chytil mě za ruku a teleportoval se.

Stáli jsme v garáži se skříní a krbem.
"Co tady děláme?"
"Za prvé, měla by jsi mi děkovat, že jsem tě zachránil před mou sestrou. A za druhé...Musíš se naučit ovládat sílu v tobě spoutanou, když už není škola." Před ním se objevil hrnek ze skla. "Rozbij ho!"
"Neumím to udělat na povel!"
"Ale notak, dělej!"
Soustředila jsem se. V mysli jsem měla jen jednu větu. Znič ho! Pocítila jsem příval energie. Hrnek bouchl.
"Výborně! A teď rychleji!" mávl rukou a objevil se tam další hrnek.
"Co?! Nejsem žádný stroj!" zavřela jsem oči a hrnek bouchl znovu.
"Super. Teď toho nech a zkus mě položit na lopatky."
"Ty mě hned shodíš na zem..."
"Neboj...Bude to jemně." usmál se.
Pokrčila jsem rameny a rozběhla se proti němu. Vykopla jsem nohu.
Chytil mě za ní a shodil mě na zem. Před dopadem mě chytil do náruče a já byla nucena se dívat do jeho modro-zelených očí.
"Říkal jsem, že to bude jemně." ušklíbl se.
Zautočila jsem na něj znovu, tentokrát druhou nohou. Mířila jsem mu na hruď. Několik centimetrů zbívalo abych ho kopla.
Chytil mojí nohu a shodil mě prudce na zem. Sedl si na mě a uvězdil mě. Naklonil se. Byl nosem pouze několik milimetrů od mého. Poté se odtáhl.
"Hodina zkončila. Můžeš jít."
Posadila jsem se a podívala se na něj s překvapením ve tváři. Odešla jsem.

"On mě málem políbil!!" říkala jsem si v duchu.
Najednou jsem ucítila na nohou provaz. Zatmělo se mi před očima...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 8. ledna 2014 v 20:30 | Reagovat

Je to dobrá kapitola, ale upřímně? Vůbec se v tom nevyznám. Nechci aby to vyznělo hnusně, ale je to hrozně zmatený...

2 Joina Joina | Web | 9. ledna 2014 v 7:56 | Reagovat

Skvělé pokračování, jsem si už říkala, kdy přidáš další pokračování.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama