Krvavý šrám - Poslední den - 3. Kapitola

2. prosince 2013 v 14:52 | Wek
Položil mě na chladnou zem vězení. Odešel.
Polila mě zima, probrala jsem se a rozhlédla se kolem sebe. Ležela jsem v ponuré místnosti - V cele. Měla jsem tu pouze tác s vodou a chlebem, lůžko a malé okno, ze kterého tu proudil čerstvý vzduch. nebyla jsem už vlk, a konečně jsem mohla jíst.
Měla jsem ukrutný hlad. Pomalu jsem se přisunula k tácu a vše jsem rychle snědla.
Lehla jsem si na lůžko a ihned usnula.

"Neměl jsi tu královnu zabíjet ty hlupáku!" zahřměl Polythéros.
"Promiňte pane, ale donesl jsem vám tu holku, dceru té královny měsíce." poklekl a celý se zatřásl, když na něj dopadl mrazivý dech krále.
"Přiveď mi ji!" sedl si otáveně do křesla a pohladil vlka, ketrý mu ležel u nohou.
Selendir nemohl nic jiného dělat, než poslechnout svého pána.
Prošel kamenými dveřmi, a pokračoval po dlouhé, tmavé chodbě směrem k vězení.
K Arawolf se nesly jeho kroky. Posadila jsem se a vyhlížela neznámého.
Ocitl se před mou mříží.
"Hm...Tak ty jsi už vzhůru. Tak to bude hračka." poškleboval se, ale já jsem moc jeho slovům nevěřila.
"Neřekla bych." Postavila jsem se, ale stejně jsem byla o půl hlavy menší.
"Haha...Nějak si vyskakuješ princezničko."
"Byla bych ráda, kdyby jsi mě nechal být."
Ušklýbl se a řekl: "Promiň, ale tohle nebude bohužel možné." Otevřel mříže a já jsem vyšla ven. Chytil mne za paži a vlekl mě nebezpečně za sebou.
"Kam mě to vedeš?" zeptala jsem se.
"K mému pánovi, bude se ti líbit...Uvidíš." zasmál se a otevřel mohutné dveře. "Pane tady jí máte." potalčil mě před krále.
Padla jsem na kolena a sklopila pohled.
Král ke mně přistoupil, chytil mě za bradu a zvedl mě ze země. "Ach jo. Co ti to ta Medelia provedla." podíval se mi do očí a zatvářil se zaraženě.
"O mé matce takhle nemluvte!" uhla jsem jeho pohledu a krok ustoupila.
"A pročpak ne? Je to má žena..Eh..Tedy bývala, než jí tenhle mizera zabil."
Otočila jsem se na mladíka a smutně, zároveň zuřivě jsem se mu zahleděla do očí.
Uhl pohledem k obrazu tří lidí. Dámy s korunou, muže, který se tvářil, jako by chtěl všechny povraždit, a malé holčičky, s úsměvavýma očima. Zarazila jsem se. "Že by to byla...?"
"Ach ano, to je tvá matka Medelia, já král Polythéros a ty naše malá princezna Arawolf."
"Ale kdo to stojí za námi?"
A opravdu za třemi členy královské rodiny stály dvě osoby. Holčička asi osmiletá a u ní stála o 4 roky starší dívka, než byla v té době Arawolf. (8 let - Arawolf)
"Kdo je to?" zeptala jsem se.
"Ale nikdo!" odbyl mě můj otec.
"Pane! Měli by jsme jí to říct." zastával se mě mladík.
"Ne! Nezničíme jedinou šanci!" rozzuřil se Polythéros. "Už jděte! Zaveď ji do jejího pokoje!"
Vyšli jsme.
Šla jsem potichu za Selendirem, dokud na mne nepromluvil: "Jak snášíš otce?"
"Ani jsem nevěděla, že existuje. Tak jak ho mám snášet!"
"No tak na mne hned nekřič!"
"Tobě to snad vadí?" usmála jsem se.
"Ne! Ale nenechám si od tebe rozkazovat!" zavrčel.
"Tak fajn!" zmlkla jsem a šla dál poslušně za ním.
Otevřel mi dveře a já jsem vstoupila do černé místnosti. Hodila jsem sebou na postel a on mě pozoroval.
Po několika hodinách, kdy mu to už přišlo divné, ke mně přistoupil a sedl si na postel vedle mě. "To vydržíš tak dlouho ležet a nic nedělat?" pohladil mě po hlavě a usmál se.
Zvedla jsem hlavu a odtáhla se.
"Ale, ale přinceznička mě nemá ráda." ušklíbl se.
Zavrčela jsem a škrábla ho po hrudi. Zavrtěl nevěřícně hlavou a podíval se na mě. "Měla bys si zapamatovat, že jedinci jako já - s temnou vlčí krví. se umí hojit! Mi neublížíš, pokud mi nevyrveš srdce z těla." poškleboval se a já mu věnovala plnou pozornost.
"Ty nevíš čeho jsem schopná!"
"Ale vím, ale ty neumíš sílu ovládat. Jsi pro mě te´d jako moucha. jediným pohybem bych tě mohl zabít."
"Tak proč to neuděláš?"
"Nemůžu takhle zradit svého pána."
"Já bych řekla, že je v tom něco víc."
"A to třeba co?!"
"Láska." podívala jsem se mu do jeho svítivých očí.
"Ne. Ja nedokážu milovat."
"Nedokážeš, a nebo nechceš?" usmála jsem se.
"Ty se tady snažíš, abych tě miloval?"
"Cože?" povytáhla jsem obočí. "Ne nikdy!"
Ušklíbl se - to bylo jeho. Zavrtěl hlavou a odešel.
Zůstala jsem v pokoji sama. Pocítila jsem smutek. Bylo mi dobře když tady byl. Chtěla jsem ho tady. potřebovala jsem ho. Náhla jsem upadla do hlubokého spánku.

"Dovez mi popel z těch pergamenů." rozkázal Selendirovi Polythéros.
"Rozkaz!" zarazil se. "A co bude s Arawolf?"
"Poté co získám její sílu, jí už nebudu potřebovat - zabiju ji."
Polil ho pot. Těžce polkl. "A to chcete provést jak, sire?"
"Tak, jak bych zabil tebe. Vyrvu jí srdce z těla a pozřu ho."
Selendirovi se udělalo nevolno a radši odešel.
"Karolíno!" zvolal Polythéros.
"Ano pane?!" vešla do místnosti krásná dívka, odděná do brnění.
"Myslím, že se náš malý Selendir zamiloval do mojí dcery. Znič v něm veškerou lásku."
"Jak si přejete, sire."
"Ale nejdřív pojď ke mně."
Dívka ladně přistoupila. Král ji pevně uchopil kolem pasu a prudce políbil. Přitiskl jí k sobě a užíval si potěšení, že je...jenom jeho. Odstrčeil ji. uklonila se a odešla za Selendirem.
Zatoužil mít zase manželku. Otevřel dlaň, ve které ležel 18-ti karátový zlatý prsten s černým kamenem.
"Už brzy...Budeš jenom moje!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sandra Sandra | Web | 2. prosince 2013 v 17:34 | Reagovat

Zajímavé :-D

2 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 2. prosince 2013 v 19:03 | Reagovat

Je to čím dál zajímavější a zlepšuješ se.. Neděláš takové chyby a je to napínavé.. Dobrá práce :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama