Krvavý šrám - Poslední den - 1. Kapitola - 2. část

27. listopadu 2013 v 20:21 | Wek
"Ahoj Lio." řekla jsem malé veverc do ouška. Veverka parkrát zastříhala ušima a potom otevřela zelenkavé očka.
"Arawolf!" zapískala slabým hláskem. Vyskočila na malé tlapky a vylezla mi na rameno, odtud pozorovala zamyšleně Liama.
"Kdo to je?" zeptal se a trochu se mu třásl hlas, asi se bál.
"Co myslíš? Veverka...Lia je něco jako já, ale já jsem napůl vlk."
"Jo...Arawolf je ze všech nejsilnější!" zapískala Lia jejím pištivým hlasem. Poté seskočila na zem, vedle stromu a stala se z ní zase normální dívka.
Měla rezavé vlasy se zelenýma proužkama. Jasně zelené oči jí svítily do dálky. Oblečená byla jen nalehko, aby si neroztrhala oblečení při proměně.
"Promiň, už budu muset jít do školy. Ahoj!" promluvila normálním hlasem a zamávala pravou rukou, kde měla spoustu barevných kamínků na šňůrkách.
"Ahoj." odpověděli jsem s Liamem zároveň.
Když Lia odešla podíval se na mě láskyplným pohledem. Vystřídal ho však naštvaný výraz.
"Proč jsi mi neřekla, že je takových lidí víc?!" zakřičel na mě.
"Chtěla jsem ti to říct ale..."
"Ale co!? Nesnáším tě! Odejdi hned pryč!" přerušil mě.
"Ale...Ty jsi prostě nejhroznější člověk na světě!" vybuchla jsem.
Přistoupil ke mně a znenadání mě políbil. Po těle se mi rozlilo teplo. Odtrhla jsem se a podívala se na něj nechápavým pohledem. Zavrtěl hlavou a chytil mě za ruku a odvedl k jeho domu.
"Tady bydlím." otevřel dveře a na něj vybafla malá holčička.
"Liame!" Ihned jsem poznala ten hlas.
"Lucko?!" Holčička se zarazila a podívala se na mě.
"Arawolf?"
"Eh...Vy se znáte?" podivil se.
"Jo...Jsem sestry!" usmála jsem se.
Sehnul se k Lucince a vzal jí do náručí. Podal mi ji. Usmála jsem se na ní.
"Dej ji hned dolů ty nestvůro!" objevila se ve dveřích nějaká paní.
"Cože? Ale vždyť je to moje sestra!" bránila jsem se.
Přišla ke mně a vzala mi Lucinku z rukou.
"Je to moje dítě! A nebude ve spárech netvora!" zakřičela a odešla.
"Promiň máma nemá ráda živočichy jiného druhu než jsme my." pohladil mě.
"Jak jiného druhu?" zarazila jsem se.
"No...víš nejsi jediná se zvířecí sílou. My s mámou jsme medvědi."
"Proč jsi nic neřekl?"
"Víš jiné druhy nemohou být spolu, a tak jsem ti to nechtěl říct."
"Dobře, že jsi mi to teď řekl." usmála jsem se.
"Už odejdeš?" paní byla naštvaná.
"Ne...Proč děláte mezi druhy rozdíly. Vždyť jsme stejní!"
"Protože! Už vypadni!" přistoupila ke mně a dala mi facku.
Spadla jsem na zem a praštila se o tyč. Mé pocity se už nedaly zastavit. Oči jsem měla nyní zlaté a místo zubů tesáky. Dopadla jsem na čtyři a změnila se ve zlatého vlka. Nevěsěla jsem co se stalo. Byla jsem vystrašená a obličeje kolem mě taky.
"Pane bože! Démon!" křikla a já jsem před její zlobou odběhla.
Běžela jsem v noci. Byla zima. Měsíc mi svítil na cestu.
Běžela jsem k domovu, zaklepala jsem tlapou. Otevřela mi kamarádka Mel. Ihned zavřela. Cítila jsem, že už tam nemám místo.
Smutně jsem šla do parku. Uviděla jsem tam na houpačce mou sestru, jak se o ní stará Lia.
"Lucinko? Lio?!" zavolala jsem.
Podívaly se na mě. Usmály se. Přišla jsem až k nim.
"Musíme odejít pryč." oznámila jsem smutně. "Ale ty Lucinko, se vrátíš domů."
"Já ale nechci. Jsem jako ty. Chci jít s tebou."
"Ne nejsi. Jenom prvorození mají zvířecí sílu. Ty se hezky vrátíš." usmála jsem se.
"Tak jo." sedla si mi na záda a šly jsme.
Já jsem zůstala za stromem aby mě neviděli. Lucinku šla zavést Lia, protože kdybych tam šla já - asi by mě nepřivítali s otevřenou náručí, a navíc byla Lia oblečená, ale já ne.
Zazvonila. Já jsem je pečlivě pozorovala. Otevřely se dveře.
"Dobrý den paní Bearová, našla jsem při noční procházce vaši dceru." začala Lia milým hlasem.
"Moc děkuji Lio. Ahoj!"
"Naschledanou." odešla od dveří, na trávě před stromem, kde jsem stála se proměnila do oranžové veverky se zelenýma očkama. Vylezla mi na hřbet. Vykročily jsme k novému dobrodružství.
Po cestě jsme míjely staré, ale taky kouzelné stromy, živé jezera a řeky, moře plné pestrobarevných ryb - snášely jsme vítr i sníh. Naopak i horko a déšť.
Dorazily jsme k místu, které jsme hledaly. Před náma se rozprostíral zámek z bílého kamene. Byl porostlý různými květinami a popínavými rostlinami, na kterých byly zavěšené barevné světýlka. Kolem zámku stály stromy, na kterých byly připevněny plošiny, kde cvičily různé druhy zvířat. Byli mezi nimi práci, kočkovité šelmy, koně a i myši.
"Vítej v Diatopii - škole Petsoidů...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sandra Sandra | Web | 29. listopadu 2013 v 16:58 | Reagovat

Zajímavé

2 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 29. listopadu 2013 v 17:14 | Reagovat

Zajímavé.. občas trochu zmatené, ale lepšíš se.. D Dávej si pozor na detaily, prvně píšeš že šla domů a potom jde po parku, to jsem trochu nepochopila, ale každý se učí.. :-) Už se těším na další :-)

3 Wek/Weekkaa Wek/Weekkaa | 29. listopadu 2013 v 19:02 | Reagovat

Je to takhle...chystala se jít domů, ale radši šla do parku...;)

4 Adís Eliadora Adís Eliadora | Web | 3. května 2015 v 13:13 | Reagovat

To je boží :3 Vůbec by mě nenapadlo, že veverka dokázala mluvit a přeměnit se na člověka :3 Zajímavé, překvapilo. :3 ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama