Krvavý šrám - Poslední den - 1. Kapitola - 1. část

15. listopadu 2013 v 17:30 | Wek
Moje matka a otec zemřeli přesně v den kdy jsme viděly toho vlka. Zkončily jsme v dětském domově. Sestru si nějaká rodina adoptovala, a já jsem tady zůstala. Myslela jsem, že můj život zkončil, ale já našla nový důvod žít...

Tekl ze mě pot. Běžela jsem rychleji než kdy jindy. Doběhla jsem do cíle a zhroutila jsem se na zem.
"Arawolf! Vstávej! Vyhrála jsi!" křičela na mě moje nejlepší kamarádka Mel.
Já jsem jí tedy poslechla. Pomalu jsem se posadila a těžce oddechovala.
Otevřela jsem oči. Mel se zděsila.
"T-t-tvoje oči! Jsou...Zlaté!"
"Cože!? podívala jsem se prudce do mobilu. A vážně. Na mne se dívaly zlaté oči, plné statečnosti, oči vznešeného zvířete - vlka. Zlekla jsem se, ale pocítila jsem radost.
Podívala jsem se na Mel, vstala jsem rychlostí světla a běžela pryč.
Běžela jsem do parku, který zářil jarními barvami.
Opřela jsem se o strom a přemýšlela. Rozhodla jsem se odejít do mého sterého domu, nikdo tam nežil, tak jsem měla pocit, že bych tam našla odpovědi. Rozběhla jsem se k domu.
Na kaluži vedle stromu mi podjela noha. Padala jsem. Někdo mě chytil a zvedl. Podívala jsem se na záhadného. Stmívalo se, a já jsem mu neviděla do tváře. Poznala jsem na jeho obličeji náznak úsměvu.
"Jsem Liam. A ty?" promluvil milým hlasem.
"Eh...promiň, už musím jít. V domově na mě čekají." usmála jsem se.
"Ty jsi v dětském domově? Proč?" zeptal se a naznačil, že ho to velmi zajímá.
"Víš, nerada o tom mluvím. Je to takové směšné, nevěřil by jsi mi."
"Tak to zkus." usmál se a sedl jsi na lavičku. Ukázal vedle sebe - abych se posadila. Sedla jsem si k němu a začala vyprávět to, co mi říkala teta.
"V Moonidii začalo jaro. Smečky vlků se vracely z lovu do svých obydlí. Ve vesnici žila jedna rodina, se znamením, podivným znamením na rameni. Jedna dívka byla neobyčejná. měnila se ve vlka. Zamilovala se však do člověka a ten jím dal 2 děti. Žena a muž po 5ti rocích života zmizeli, a děti s nimi. - Víš myslím, že jsem to jedno dítě."
"Takže jestli to dobře chápu, tak jsi Vlkodlak?" podíval se na mě svýma oříškovýma očima.
"Já nevím, ale asi jo. A neříká se Vlkodlak, ale Vlčí krev, nejsme netvoři. Žijeme s lidmi v míru."
"Aha...Víš, nechceš ke mně dneska přijít?" usmál se.
Sklopila jsem pohled. Zazářily mi oči, a já věděla, že chci říct Ano...
" Moc ráda." oplatila jsem mu úsměv. Chytil mě za ruku a šli jsme lesem.
Zastavila jsem se na velkém kameni, který byl porostlý mechem. Zbystřela jsem. Zastavil se a podíval se na na mě.
"Co je?" zeptal se a postavil se vedle kamene, a napodobil mě.
"Ticho!" řekla jsem tiše a podívala jsem se na nejbližší strom.
Rozběhla jsem se k němu a vylezla na něj pomocí větviček. Byla jsem velmi rychlá a mrštná. Když jsem vylezla trochu víš, uviděla jsem to, co hledala. Natáhla jsem se pro malé tělíčko.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sandra Sandra | Web | 16. listopadu 2013 v 16:24 | Reagovat

Zajímavé

2 Komentátor D. Komentátor D. | 17. listopadu 2013 v 3:00 | Reagovat

Nejdřív chyby- Zkončily->skončily, zkončil->skončil, sterého-> starého, jím-> jim.

teď hodnocení- zkus se občas trochu víc rozepsat. Některé ty věty jsou hrozně krátké a jde to strašně rychlé za sebou. Jinak příběh velice dobrý, zapůsobil na mě.

Určitě pokračuj ve své práci. Akorát se neboj a občas se víc rozepiš. Jednou budeš velice dobrá spisovatelka.

3 Joina Joina | Web | 18. listopadu 2013 v 6:13 | Reagovat

:) Ten nadpis mě trochu vyděsil. Ale jako je to pěkný příběh

4 Wek Wek | Web | 19. listopadu 2013 v 15:07 | Reagovat

Děkuju za hodnocení...to s/z mi dělá problém hold...:/ skusím se víc rozepsat ;))

5 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 19. listopadu 2013 v 16:55 | Reagovat

Je to velmi hezké. Ale třeba když to dopíšeš, tak si to znovu přečti a snad se tam toho co nejvíc dopsat. třeba přídavná jména, nebo popis věcí. Aby to bylo delší,  a aby jsme měli lepší představu.. ale jinak je to fakt dobré :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama