Kouzlo Úplňku

9. září 2013 v 13:40 | Wek
Tato jednorázová povídka patří k Velké akci...


Aragor odjakživa nesnášel ty bytosti žijící v lese. Ty vznešené a čisté, bílé Elfy. Jejich vůdkyní byla Silanor. Když se však Aragor dozvěděl že se s touto nehoráznou a čistou bytostí musí spřátelit, málem roztřískal svůj brloh. "Kdo kdy slyšel že se přátelí Vlkodlak a Elf!" rozbil další židli. "Aragore! Uklidni se!" přidala do polévky sůl a sirové maso. "Jdu pryč! Nazdar mami!" zabouchl za sebou dveře. "Oni si myslí že se budu kamarádit s Elfkou? To se teda pletou!" zrychlil krok. Najednou uslyšel krásný zpěv. Šel za ním. Na palouku u lesa uviděl jezírko a u něho sedící dívku. Ta dívka zpívala povědomou píseň.
Tůně uprostřed lesa,
kamení čeří hladinu,
elfové z dalekého západu,
uctívají krajinu.

Krásy lesa,
tůně zčeřená,
voda potřísněná krví,
krása zničená.

Nářky bratří,
nářky sester,
pro les zpíváme,
každý den mu sílu dáváme.

Vzduch páchne mrtvolným,
potoky lapají po dechu,
krev zakalí hladinu,
hlasy jsou z doslechu.

Potůčky pomozte nám,
lidé lesa,
pomoc zachyťte nám,
a dryjády lesa,
odpusťtě nám.

Moudrost a krása,
pro lid vznešený,
potoky čeří,
kámen hladký.

Srnky zase spokojeně mluví,
mravenci bojují,
proud života unáší nás ,
bratře sestro spaste nás!

Elfové navždy opustili tuto zemi,
a když zvon zvoní,
les se rozezní.

Volá po pomoci,
prosí elfy,
ti však neslyší,
spaste lesy.

Kousek chybí vlkodlaku zdatnému,
prázdné místo v srdci.
"Eh..Ahoj." pozdravil jí. "Ahoj. Kdo jsi?" optala se. "Jsem Aragor, Vlkodlak." usmál se. "Já jsem Silanor, Elfka." V mžiku zapoměl že nesnáší elfy a zamiloval se do ní. "Eh...Nemáme nějaký úkol?"zeptala se ho. "Jo, musíme spolupracovat že?" odpověděl. "Jo, je čas aby jsme pocítili kouzlo úplňku." udělala krok. Oba dva se vydali na cestu ke kameni úplňku. "Jak ho ale máme získat, když není úplňek?" zastavila se. "Neboj jsem vlkodlak, vycítím ho." "Dobře." usmála se. Když dorazili ke kameni oněměli. "Co to je?" podivil se Aragor. "No myslela jsem že je náš kámen druhý nejhezčí, ale tohle je hrůza." "Počkej něco tu je napsané. I /ove Yoˇ. Miluju tě." podíval se na Silanor. Chvíly se dívaly z očí do očí. Když jí chytil kolem pasu a políbil, ozářilo je měsíční světlo a oba měli koruny a hole. Silanor menší s malým měsíčkem a Aragor větší s velkým měsícem na vrcholu hole. "Tak tohle je kouzlo úplňku!"......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama